A nejinak tomu bylo prakticky vždycky i v předcházející části letní přípravy, ale kromě tréninků, které Hradečtí absolvovali na ledě.
„Trénink na suchu jsem nevedl žádný, suchá letní část přípravy je celá v kompetenci Mariána Vody,“ říká zkušený třiašedesátiletý kouč a potvrzuje tím trend, který se v posledních letech v hokejovém prostředí prosadil.
Přitom on sám jako hráč a později řadu let i jako trenér zažíval něco jiného, totiž že si vše od prvního do posledního zařizoval hlavní trenér s asistentem či asistenty.
„Tohle se hodně změnilo. A není to jen od chvíle, kdy jsem před pětačtyřiceti lety začínal svoji kariéru v tehdejší československé nejvyšší soutěži, ale hodně i v posledních letech,“ vypravuje Sýkora, který se na pozici hlavního kouče Mountfieldu posunul po skončení minulé sezony.
Zasahujete do suché přípravy nějak?
V podstatě jsme před začátkem letní přípravy řešili její hlavní koncepci. Marián přišel s vizí, která navazovala na loňský rok, protože už pracoval.
V čem spočívala?
Jde vlastně o jakousi individualizaci přípravy, protože každý hráč je typologicky trochu jiný, má jiné předpoklady a nedostatky. Proto hráči trénovali v různých skupinách a v té části přípravy byl zařazen i čistě individuální trénink.
Jak takový přístup vnímáte vy, který jste vycházel z toho, že všichni trénovali společně a hlavní trenér si to hlídal?
Tenhle pohled se hlavně v posledních letech hodně změnil. Já jsem to asi poprvé zažil při svých angažmá ve Finsku a ve Švédsku, když se s tím v Evropě začínalo. Odpovídá to tomu, že se neustále hledají nové metody pro maximální efektivitu tréninku. Hráči jsou v sezoně extrémně zatížení, takže jde hlavně o to aby se ten trénink zefektivnil, aby se do nich potřebná kondice dostala co nejrychleji. Záleželo také na možnostech klubů, jestli si další personál mohly dovolit.
Jak to tehdy ve Finsku a ve Švédsku probíhalo?
Mluvíme tady čistě o suché letní přípravě. Pamatuji si, že ve Švédsku to probíhalo tak, že třeba v průběhu týdne byly čtyři týmové tréninky a tři individuální. Podle mě tenhle princip je i při cestě k individuálním tréninkům vhodný.
Proč si to myslíte?
Protože individuální příprava hráče nepostihne všechny aspekty, které je třeba rozvíjet. Platí to hlavně u mladších hráčů. V individuální přípravě chybí týmové myšlení. Ve sportech jako hokej, kopaná, nebo basketbal se dá těžko připravovat pouze individuálně, vše se musí správně nakombinovat. Zvlášť u mladých.
I na příkladu letošní letní přípravy Hradce je vidět, že role kondičních trenérů neustále roste.
Určitě a tento trend je pochopitelný. Navíc to není jen v období letní přípravy, o které teď mluvíme, ale i v sezoně. Mají důležitou roli také proto, že hráči jsou různě vytěžováni. Někdo má na ledě větší prostor, někdo menší, někdo jezdí hrát třeba na farmu. Tomu všemu se musí trénink daného hráče přizpůsobit. A také u hráčů, kteří jsou po zranění.
Trend směřuje k tomu, že hlavní kouč musí spoléhat na to, že dostane hráče maximálně připravené. Jak to vnímáte?
Je to otázka dohody a záleží na ní, protože hlavní trenér má v týmu stále hlavní slovo. Pokud trenér má nějakou představu a ta se neshoduje s představou kondičního trenéra, předpokládá se, že hlavní trenér si přípravu udělá takovou, jakou chce on.
Jak jste na tom byl letos, když trenér Voda už vlastně navazoval na loňskou sezonu?
Mariána znám, vím, že je to zkušený trenér, který už má něco za sebou. Z mé strany k němu panuje naprostá důvěra a do přípravy jsem vůbec nezasahoval. Možná jsem měl trochu jinou představu o časovém průběhu, ale bylo to už naplánované tak, že se to nedalo předělat.
Vy se ať už jako hráč, nebo jako trenér ve vrcholovém hokeji pohybujete už hodně přes čtyřicet let. Změnil současný trend způsob trénování hodně?
Jak kde. Trénuje se pochopitelně jinak, protože se mění pohled na to, co je pro hokejistu důležité. Dnes je základ výkonu hokejisty viděn ve výbušnosti, ve velice krátkodobém maximálním výkonu. Během pár desítek vteřin hráč musí předvést maximální výkon v bruslení, v osobních soubojích, vše v nejvyšší intenzitě. Já jsem zažil velké změny jako hráč ke konci kariéry (2. polovina 80. let minulého století - pozn. autor).
V čem tehdy spočívaly?
V době, kdy já jsem byl jako hráč v Kladně, tak se hodně běhalo. Musím říct, že se trénovalo hodně kvalitně. Tehdy trenéři vyznávali model podobný Dukle Jihlava, která v tom byla nejdál. Pak přišel přechod od běhání ke kolu. A nyní už je trend zase opačný. Všechno ale vychází z toho, že se stále hledají různé cesty, jak trénink maximálně zefektivnit. A jak za krátkou dobu natrénovat maximální intenzitu, která k hokeji patří.
