Patří se přiznat, že Václav Skuhravý je také Kladeňák. Vyrostl tam, v tamní mládeži se naučil hokeji. Pak sice putoval na rok na vojnu do Karlových Varů, po jejím skončení se ale znovu vrátil zpátky na Kladno. Tam se však neprobojoval do áčka, a tak vzal zavděk angažmá v Brně. Na Kladně to ale zkusil znovu a tentokrát uspěl.
"Tehdy jsem nechtěl hrát nikde jinde, byl jsem přeci odtud," vysvětloval svou zarputilost.
Jenže Kladno mezitím spadlo a on stále toužil po extralize. Když pak vedle nabídky od Kladna položil na stůl čerstvě otevřenou nabídku z Varů, neváhal dlouho a rozhodl se vrátit na západ Čech. "Byl jsem mladý kluk, bylo mi jedenadvacet," vzpomene si.
V Karlových Varech se pomalu zabydloval a s přibývajícími sezonami se z něj stal Karlovarák. "Pak už jsem si za ty roky nedokázal představit, že bych měl jít někam jinam," říká.
A že měl možností, z extraligy i z ciziny. Vždyť hrával pravidelně v národním týmu, v Karlových Varech se stal kapitánem a společně s parťákem Petrem Kumstátem vytvořili tandem dvou věží, na kterém si v extralize všichni lámali zuby. Oba hráče si chtěly Karlovy Vary také pojistit a nabídly jim rekordní smlouvy, v celé historii klubu nevídané. Pro Kumstáta se Skuhravým to znamenalo dalších pět let v lázeňském městě. Nejdřív krásných let, to když dobyli dvakrát po sobě finále a napodruhé mohli slavit titul.
Tehdy Skuhravého ani nenapadlo litovat lákavé nabídky z Ruska. "Mohl jsem si tam vydělat velké peníze, byla to exkluzivní smlouva na pět let. Já chtěl ale zůstat a udělal jsem dobře," říká i s odstupem času.
Z plechárny do arény
Teď jsou pro něj domovem Karlovy Vary, záleží mu i na jiných věcech, než které se dějí přímo na ledě. A už se smířil i s tím, že ten ve stařičké a vymrzlé plechárně za řekou vyměnil za teplo a luxus v nové aréně.
Byl totiž jedním z mála, kdo nedá dopustit na staré zimáky. "V Třinci nebo Litvínově se mi prostě hraje líp. Je tam lepší a tvrdší led, blíž jsou fanoušci. Zázemí tam sice není takové, k hokeji to ale patří a stojící fanoušek bude vždycky fandit víc než ten, který sedí."
Ani v kabině si nemusí opírat mokré chrániče o ty sousedovy. Všude je teď spousta místa, až se české basketbalistky divily, když jim hokejisté půjčili svou kabinu na pouti za stříbrnými medailemi na mistrovství světa. Posilovna, rozcvičovna, velká kuchyně.
"Když přijdu do kabiny a je tam jen pár kluků, vypadá to, že každý je někde jinde. Předtím jsme byli všichni naskládaní na pár metrech čtverečních."
NEBEZPEČÍ U MANTINELU. Karlovarský hokejista Václav Skuhravý poznal, jaké mají v Litvínově hrazení. Tvrdé jako všude jinde.
SKOK. Karlovarský Václav Skuhravý spadl na led po souboji s Karolem Slobodou z Vítkovic.
Kolik spoluhráčů za ty roky prošlo klubem, to by musel dlouho počítat. "Pojí se k nim různé vzpomínky. Není to tak, že každý je hned s každým kamarád," usměje se.
Všichni o něm ví, že je týmový hráč. Pravý lídr. Ten, kdo letos znovu provede Energii dalším rokem v extralize. Po zraněních, která ho stála místo centra v elitní formaci, po roztrpčeních ze změn, kterými prošla pomistrovská soupiska.
"Loni jsem měl špatnou sezonu. Snažil jsem se, v tréninku si přidával, ale nešlo to a já si nevěřil, hrál špatně," přiznává. Letos k přípravě přistoupil jinak, trochu víc si po sezoně odpočinul a hlásí: "Jsem nachystaný."
