V jakém stavu jste převzal mládež v českobudějovickém Motoru?
Těžko to hodnotit. Nechci se rýpat v minulosti. Akceptoval jsem podmínky, co mi v Motoru nabídli. Snažím se pracovat tak, abych pozvedl mládež na vyšší úroveň a klukům jsme dali větší šanci dostat se do velkého hokeje. Pro ně to děláme.
Zvykl jste si rychle?
S veškerou pokorou říkám, že i pro mě to bylo nové. Čtyři roky v Boleslavi jsem byl u áčka, i když jsme s Radimem Vrbatou byli z pozice sportovních ředitelů v kontaktu se šéfy mládeže. Ale nezasahovali jsme do její koncepce. V Budějovicích máme 13 mládežnických týmů, je to daleko širší práce než u jednoho mužstva dospělých.
V čem se dají srovnávat vaše poslední dvě pozice?
Sportovní manažer u mládeže zabere víc času. Víc šidím svoji rodinu, ale zase u áčka je větší tlak. Výsledky A týmu jsou pod tlakem majitelů a sponzorů. U mládeže je nápor taky, ale máme jen tři sestupové soutěže – juniorka, dorost a devátá třída. Tyto kategorie musíme udržet, ale o výsledek tolik nejde. Snažíme se hlavně kluky rozvíjet a zlepšovat.
Nechybí vám tlak z nejvyšší soutěže?
Dělám experta pro O2 TV, takže součástí dění jsem. Přehled mám. Fandím Motoru, ale jinak se snažím být nezávislý. Tlak na hráče je jiný, na ledě si ho nepřipouštíte. Snažíte se hrát první zápas co nejlépe, stejně jako ten poslední. Poznal jsem, že u mládeže je víc radosti. Zápasů je hodně a moc mě těší, když na poradě trenéři řeknou, že vidí u hráčů zlepšení.
Funguje propojení mládeže s A týmem?
Moc juniorů nehrálo, vlastně jen Marcel Kříž. Ale kluci se zapojují do tréninků, trenéři obou týmů spolu komunikují. V letní přípravě bylo pět šest kluků, aby je kouč áčka poznal. Trenéři se chodí dívat na zápasy, i kondiční plány se řeší společně. Hráči z áčka třeba po zranění chodí trénovat s juniorkou, aby se do toho dostali. Spolupráce se mi líbí.
Generální manažer Motoru Stanislav Bednařík zmiňoval jako jednu z největších chyb za působení v klubu, že A tým hraje jiným stylem než mládežnické týmy. Dá se to změnit?
To tak bude vždy. Extraliga se upnula k úspěšnému systému Třince, kdy hodně brání střední pásmo. I když před sezonou jsme měli asi čtyři dvouhodinové mítinky, jak bude hrát áčko, jaké používají principy, jak řeší různé detaily ve hře. To se v mládeži snažíme držet stejně. Ale nemůžeme je učit, že se už ve středním pásmu couvá. Chceme, aby pořád bruslili, dovolili si, aktivně bránili. Aby pak zvládli rychlejší tempo extraligy.
Nejdou tyto směry proti sobě?
Neřekl bych. Nemá smysl někoho učit couvat, to umí všichni. Soustředíme se na obranné pásmo, kde trenéři vidí největší nedostatky. Tam vznikají největší šance. Mladí hráči jsou ve věku, kdy se musejí rozvíjet. Nelze je zaseknout s tím, že budou už teď hrát plácanou, protože je to za pár let čeká. Musíme to umět rozlišovat.
Nebrzdí to český hokej?
Je to trend, který zmizí. Český nároďák naposledy ukázal, že to jde i s aktivním hokejem. Nikdo necouval. Ale tam je taková kvalita, že kluci nedělají chyby. V lize nemá nikdo dvacet reprezentantů, proto se týmy uchylují k tomuto stylu. Třinci to vychází, tak to kopírují ostatní, protože taky chtějí úspěch. V Boleslavi jsme to dva roky vůbec nehráli, ale pak jsme taky zjistili, že to bez toho nejde a musíme to změnit.
Když jsme u Boleslavi, jak vnímáte, že je váš bývalý zaměstnavatel poslední v extralize?
Co na to mám říct? Nejsem škodolibý, že bych byl rád, že prohrávají. Hokej tam viděli jinak než my s Radimem Vrbatou, to tak je. Vypadá to, že špatně složili tým, protože vyměnili trenéra, udělali změny, ale ani v půlce sezony se nic moc nezměnilo. I proto jsme skončili, protože jsme tým chtěli poskládat podle sebe. S majiteli jsme se neshodli na vizi, co bude dál. Proto došlo k rozchodu.
Jakou máte vizi s mládeží v Budějovicích?
Vychází to od lidí, kteří tady pracují. Někteří odešli, i když to nebylo příjemné, ale chtěl jsem mít tuhle pravomoc. To se mi splnilo. A jsem spokojený s tím, jak se pracuje napříč kategoriemi. Myslím, že je to vidět. Budeme dál pracovat, abychom vychovali co nejvíc kluků pro velký hokej.
Přišlo hodně trenérů mimo region. Byl to záměr?
V Budějovicích jsem před tím nebyl, jen jsem tam rok hrál, takže jsem do toho neviděl. Rozhodl jsem se proto, že vím, jak dobře jsem se cítil v Boleslavi, když jsem tam nikoho neznal a neměl jsem žádné vazby. Dobře se mi pak pracovalo. Proto jsem do nejstarších kategorií přivedl trenéry odjinud. A jsem rád, že tuto možnost přijali.
Dalším ze záměrů letních změn u mládeže Motoru bylo, aby se zlepšilo její jméno a rodiče do klubu dávali své děti. Pracujete na tom?
Aby rodiče dávali děti do klubu, tak se v něm musí dobře pracovat. Musíme mít výsledky, k tomu je třeba i dobře vystupovat. Trenéři dávají své práci i něco navíc, to znamená pro hráče šanci se rychleji lepšit, a rodiče to vnímají. Náš nábor je silný, pomáhá tomu hlavně značka extraligového Motoru. My to podporujeme tím, že máme čtyři trenéry na ledě u každé základny, aby měli hráči lepší podmínky.
Kolik máte trenérů u mládeže?
Máme 22 trenérů i s asistenty.
To není málo. Snažíte se je o to víc vzdělávat a pomáhat jim?
Každý týden máme porady. Děláme semináře na ledě, každý trenér má názor, který může být užitečný. Střídáme se, zvládli jsme letos už osm témat. Využíváme i bývalé hráče, řešíme předbrankový prostor, techniku střely a další věci. I komunikace se hodně zlepšila a cítím, že to dělá hodně.
Pomáháte také na ledě s trénováním?
Řekl jsem trenérům, že jsem jako jejich kolega a rád pomůžu. Jako bývalý hráč chodím i na led, mohu vidět různé detaily. Ale nejsem trenér, nemám vystudovanou žádnou licenci. V listopadu jsem byl s každou kategorií alespoň jednou na ledě. Teď jsem byl na stáži ve Švédsku, tak trochu nestíhám. Ale mám napříč kategoriemi v Motoru všechny tři děti, tak pomáhám, protože bych stejně na zimáku byl. Ale pomáhají i ostatní trenéři a toho si vážím.
Věříte, že jste na správné cestě, aby budějovický hokej vychoval klidně další až světové hráče?
To je na delší rozbor. Nejsem přesvědčený, že takové hráče dokáže náš systém vytvořit. Ostatní země šly dopředu, dávají se tam velké peníze do rozvoje hráčů. U nás stát sport tolik nepodporuje. Náš systém už nedokáže vyprodukovat dalšího Jágra. Ano, dobré hráče, ty stoprocentně. Ale máme problém s dorosteneckými a juniorskými kategoriemi. Tam nám svět utíká. Věřím, že i naše kluky v Budějovicích zvedneme, ale je to běh na dlouhou trať. Cílíme je k extralize, stejně jako to bylo za nás.
Proč Čechům utíká svět v dorostenecké či juniorské kategorii?
Kanada a USA je něco jiného, jiný svět. Tomu se nemůžeme ani přiblížit. Tam je tolik hráčů, takové podmínky, že tomu se nikdy nemůžeme rovnat. Matematicky to vychází, že možná až dvacet Kanaďanů připadá na jednoho Čecha. Je to tam sice dražší, ale oni jsou zase bohatší než my v Evropě. Zaostáváme i ve srovnání se Švédskem a Finskem. Ve Švédsku mají dobrý systém propojený s gymnázii. Finové mají jinou náturu, jsou pracovitější, ale za nimi nejsme o parník. Musíme vytěžit co nejvíc z našich podmínek.
