Bílým Tygrům pomáhá vyřešit svízelnou situaci při velké marodce v útoku, zatím je tu na hostování do konce prosince.
Za Liberec jste odehrál dva zápasy - s Vítkovicemi a Zlínem. Jak je hodnotíte?
Měsíc a půl jsem pořádně nehrál a teď mě trenéři naopak hodně staví, takže toho mám docela plné zuby. Člověk je tak zavařený, že ani nemá čas být nervózní. V těch utkáních jsme získali čtyři body, což je slušné, když uvážíme, že jsme hráli ve slepené sestavě. Aspoň kluci říkají, že je slepená, já tu ideální libereckou sestavu vlastně neznám. Oba ty zápasy byly podobně urputné, jen s Vítkovicemi jsme měli trochu smůlu a na penalty prohráli.
Za jakých okolností jste z Plzně odcházel?
Nedostával jsem prostor na ledě a to je znát. Když jde člověk dvakrát za třetinu do hry, moc tam toho nevymyslí. Měl jsem odejít už před dvěma lety. Teď už jsem v Plzni neměl tu pozici, co jsem míval. Byl jsem asi okoukaný.
Ve hře nebyl jen Liberec, ale i Mladá Boleslav, že?
To je pravda. Dokonce mezi kluby byla nějaká dohoda, jenže tu Plzeň nesplnila, Boleslav se urazila a nedopadlo to. A teď jsem rád, že jsem v Liberci.
Co říkáte tomu, že Liberec teď hraje šestkrát za sebou doma?
Koukal jsem na rozlosování a byl jsem překvapený, jak je možné hrát šest zápasů doma za sebou. Když se vyhrává, je to dobré. Kdyby se ale dva tři zápasy prohrály, může to být průšvih. Ale zatím jsme dvakrát hráli dobře a na vítězné vlně snad pojedeme dál.
Ve čtvrtek vás doma čekají Pardubice. Co na ně bude platit?
Zase to, co v posledních zápasech. Obětavost, bojovnost a srdce.
