"Měl jsem nějaký sen a ti kreténi to pos....," zavzlykal Ujčík a v očích se mu objevily slzy.
Moc toužil po svém prvním titulu, dvojice slovenských arbitrů Baluška, Ország ho však potrestala za drobnou rozmíšku s třineckým Davidem Květoněm, k níž došlo v samém závěru první třetiny.
Co se přesně stalo?
Jenom jsem si tam vyříkal s Květoněm nějaké věci a on začal hejkat. Tak jsem se k němu postavil a tlačil plexisklem na helmě na jeho plexisklo. Nic víc.
Takže vás překvapil už ten osobní trest na deset minut?
Přesně tak. Říkal jsem: vždyť to je hokej, a ne balet. A rozhodčí na to: Ne, máš deset za nesportovní chování. Ptal jsem se za co, bylo to přece vzájemné. I tak jsem to ale překousl a jel pryč. A pak přijdu po přestávce a oni to během ní přehodnotili na úder hlavou.
Čtěte o pátém finále |
Vy jste o přestávce s rozhodčími už nemluvil?
Ne. Dostal jsem deset minut a šel do kabiny. Tam jsem si vzal suché ribano, abych na trestné nenastydl. A najednou vidím pět plus do konce.
Jak jste reagoval?
Jak má člověk reagovat... Já tomu nevěřil. Říkal jsem, že to přece není možné. Když to pak rozhodčí potvrdil trenérovi, bylo mi jasné, že nejhorší sen se stává realitou.
Co ve vás v tu chvíli převládalo?
Že jsem měl Květoně fakt seřezat, abych si ten trest zasloužil. Úder hlavou beru u fotbalistů, protože nemají helmy. Ale já ho plexisklem jenom odstrčil od sebe. V takovém zápase za tohle ale přece nemůžu dostat trest do konce.
Zažil jste v kariéře větší křivdu?
Nechci říkat, že to byla křivda. Posuzuju to podle toho, jak jsem to v tu chvíli vnímal já. Nevím, jak to vypadalo v televizi, ale z mého pohledu to bylo hodně přísné rozhodnutí. Smířil jsem se s tou desítkou, ale tohle mi hlava nebere. Já si ještě dával pozor, abych neudělal nějakou blbost. Abych jim nedal příčinu pro vyšší trest. Je to hrozná bezmoc.
Po verdiktu rozhodčích jste zůstal v kabině. Proč?
Nechtěl jsem kluky rozptylovat. To byl můj problém. Chtěl jsem, aby měli klid a mohli se soustředit na zápas. Zalezl jsem si do rohu a tam zůstal.
Co se vám tam samotnému honilo hlavou?
Každému se asi něco honí, když má... Když má nějaký sen... Ale ti kreténi to pos.... (rozbrečí se) Sorry, hoši...
Po zápase jste si ani nešel pro medaili. Tolik vás to bolí?
Nenašel jsem na to sílu, ale děkuju Marku Malíkovi, že pro mě přišel a vytáhl mě na led. Těžko se mi popisuje, jak jsem se cítil, ale na druhou stranu bylo krásné vidět naše fanoušky, že mají ze stříbra opravdovou radost. Kdyby pro mě nepřišel, z kabiny bych nevylezl.
I kvůli pocitu, že jste ublížil týmu?
Samozřejmě. Dostal jsem trest a nemohl jim pomoct. Sice jsme prohrávali 2:1, ale s tím se pořád dalo něco dělat. Zřejmě jsem to nezvládl, jak jsem měl. Jenže já fakt neudělal nic, za co bych si takový trest zasloužil.
Prohrál jste s Vítkovicemi druhé finále za sebou. Věříte, že by se to mohlo povést do třetice?
Když tenhle tým zůstane pohromadě, tak to může dokázat. To není fráze, my jsme opravdu tým a já věřím, že máme velkou šanci udělat titul příští rok.
Takže neztrácíte motivaci?
Nevím, v téhle chvíli se cítím hodně prázdný. Všechno si musí sednout, nechci dělat žádné ukvapené závěry. Musím o tom v klidu popřemýšlet. Snad najdu sílu vletět do tréninku a chtít dokázat, že Vítkovice patří nahoru.
