V minulých dvou sezonách jste byl jako dvojka Romana Turka. Co jste se od něj naučil?
Školu jsem měl dobrou. Ale není to jen o tom, od koho se učíte. Musíte se učit i vy sám, pracovat na sobě. Když pak šance přijde, musíte se jí chytit. Těžko říct. To asi poznám až za delší dobu. Až se jednou ohlédnu a řeknu, že jsem od něj odkoukal to nebo to. Že jsem si tohle převzal. Náš styl chytání je úplně jiný. Vzhledem k tomu, že i věkový rozdíl mezi námi byl velký, tak se v brance hejbu trošku jinak. Musel jsem na svém stylu i trochu jinak pracovat.
Jaká byla nejlepší rada, kterou vám Roman Turek dal?
Musím říct, že mi nikdy neradil. My jsme se spíš jenom o hokeji bavili, ty situace jsme probírali. Říkali jsme si, jak věci jsou. Ale nikdy se nestalo, že by za mnou přišel a řekl mi Tohle dělej takhle a tohle tak. To se nikdy nestalo. Spíš to bylo tak, že když skončil zápas, přišli jsme za sebou a řekli jsme si o gólech nebo o situacích, které gólem neskončily. Ale byly jiné, zvláštní. Tak jsme to probrali.
Pomohlo, že jste měl takového učitele? Přebral jste od něj něco do svého tréninku?
Určitě. V tomhle ohledu toho bylo asi nejvíc. Vidět, jak se první brankář připravuje na sezonu, to je přece jenom něco jiného.
Čím si vysvětlujete, že statistiky extraligy vedou mladší gólmani a kanadské bodování hráči nad 35 let, když dříve to bylo naopak?
Hlavně je to asi tím, že starších brankářů není v extralize moc. Ani nevím, kolik třicátníků tam je. Roman Málek, Martin Vojtek, Marek Pinc. Jinak se tam těžko hledají brankáři přes třicet let a třeba z Pincem už je mladý Vošvrda, kterému je jedenadvacet let. Už když jsem před dvěma lety do Českých Budějovic přišel, tak se mluvilo o nástupu mladých brankářů. Ale ať to byl Turek, Hašek, nebo Vokoun, tihle brankáři už ve dvaceti chytali ligu. Jestli to chce brankář někam dotáhnout, tak chytat musí. Čím dříve začne, tím lépe pro něj.
Musel jste měnit přípravu, když teprve v průběhu léta Roman Turek oznámil, že končí?
Ani náhodou. Když do sezony jdete, tak ať jste podepsaný jako třetí, nebo jako sedmý, musíte se na ni pořádně připravit co nejlépe. Letní příprava je o tom, nabrat co nejlepší fyzičku, co nejvíce trénovat. To samé je až do půlky srpna na ledě. Až když se více hraje, směřuje příprava k prvnímu mistrovskému zápasu. Tam pak řešíte, jestli budete chytat, nebo ne, a jak se na to připravíte.
Necítíte únavu, když teď máte pravidelně větší vytížení?
Popravdě už únavu trochu cítím. Hlavně druhý den po zápase. Třeba minulou neděli po Varech, kde to byl jednoznačně nejtěžší zápas, který jsem v sezoně odchytal, jsem toho měl plné zuby. Vary nás hodně tlačily od půlky zápasu do konce. Ale mám únavu rád a raději jdu do zápasu, když cítím trochu únavu, než kdybych byl plný energie a nějak přemotivovaný. To nikdy žádnou dobrotu nepřineslo.
Byl i nějaký nejlehčí zápas?
Lehký nebyl ani jeden. Už jsme se o tom bavili v šatně. Odehráli jsme třináct zápasů a skoro vždycky se hrálo power play. Každý náš zápas se rozhodoval do poslední vteřiny. Když jsme vyhráli devět zápasů v řadě, tak devětkrát to bylo těsně. V nich se sedmkrát hrála power play. Stres tam byl celých šedesát nebo pětašedesát minut.
Opravdu se v těch zápasech pokaždé hrálo power play?
V těch, co se prodlužovaly, ne, samozřejmě. A ještě hned v prvním kole ve Vítkovicích, kde jsme se k tomu nedostali. Jinak ano.
Co všechno děláte pro to, abyste byl v pohodě?
Snažím se nekoukat na zápasy, které byly. Ať se povedly, nebo jsem z nich byl trošku zklamaný, protože tam byly nějaké chyby. Musí se koukat dopředu. Získat na tréninku jistotu, abych šel do zápasu s tím, že jsem dobře připravený. Že si věřím, že cítím, že mi to jde a bude to dobrý zápas. Musím se snažit udržet si dobrou náladu, což je asi to nejdůležitější.
Jak nejraději relaxujete a jak si nejlépe odpočinete?
Když se natáhnu a zavřu oči. Ale málokdy se mi povede dobře usnout. Zvlášť po zápase. Po utkání ve Varech jsem usnul asi až ve čtyři hodiny ráno. Důležité jsou i druhé dny, kdy se jde do sauny, vířivky, dám si sprchu v ledové vodě a večer se dojdu třeba ještě na sídlišti proběhnout.
Kolik špatných gólů jste v sezoně zatím dostal?
Už jsem nad tím přemýšlel. Jediné góly, které byly špatné, jsou ze zápasu doma s Pardubicemi. Hlavně ten první. Ten byl hodně zbytečný. Ten druhý, který přišel hned asi za dvě minuty, byl ještě důsledkem toho, že jsem byl rozladěný z toho prvního. Tyhle dva góly mě štvou zatím asi jako jediné.
Je v extralize nějaký hráč, který vám nesedí?
Nejvíc gólů mi asi dává Tomáš Vlasák z Plzně. Ale že bych se někoho v extralize vyloženě bál, to asi ne.
