Utkání, která končí bezbrankovou remízou, nejsou v hokeji často v k vidění. Co bylo hlavní příčinou toho, že nepadl gól?
Za naše mužstvo můžu říct, že jsme podali maximálně zodpovědný výkon v obraně. Šance sice Slavia měla, ale ty se mi podařilo nějak pochytat.
Připsal jste si víc než padesát zákroků. Těší vás nula o to víc?
Mě se chytalo líp, než kdyby na mě šlo pár střel za třetinu a ojedinělé brejky. To by pak ta nula byla naopak ještě těžší. Já si rád často sáhnu na puk, rozchytám se. Byl jsem pořád v pohybu, neměl jsem čas vystydnout.
Pomohlo vám k tomu na Slavii i užší kluziště?
Určitě. Menší hřiště mi vyhovuje víc, pořád se něco děje. I samotná hra má větší spád, hokej je moderní, agresivnější.
Které chvíle pro vás byly v utkání nejtěžší?
Asi samotný začátek, hned zkraje to někdo z jejich obránců nastřelil na branku a soupeř mohl dorážet skoro do prázdné. Ale podařilo se mi to zlikvidovat betonem a od té doby jsem si věřil. Pak mi ještě Ujčík rozcvičil ramena, hlavně pravým jsem vyrážel jen těsně nad.
Ve Vítkovicích se po špatném začátku sezony obrací výkony k lepšímu. Kde vidíte hlavní příčinu tohoto posunu?
Všichni si uvědomili, že bez boje to nepůjde. Každý začal sám od sebe, prostě jsme se do toho víc zakousli a začali si věřit. Na umístění jsme nehleděli a teď už je slabší start zapomenutý. Zpátky se nedíváme.
