„Vyhráli jsme buly a všichni tři v útoku jsme šli na jednu stranu,“ popisoval svou trefu Svačina. „Růža (Růžička) mi puk posunul, byl jsem v jízdě, objel jsem Hraboše (Hrabala) a zkusil vystřelit na zadní tyčku, překvapit. A trefil jsem dobře. Byl to důležitý gól takhle ze startu.“
Trefil jste se někdy rychleji?
Tuším, že jsem nikdy v první lajně nehrál, takže jsem rychlejší gól dát ani nemohl. Ve Vítkách jsem hrál druhou lajnu, v Liberci druhou, tady třetí. Ale je jedno, kdy gól padne. Hlavně když vedeme.
Je to čtvrtý nejrychlejší gól v play off. Co vy na to?
Že je stále co překonávat (směje se). Ale nevím, tak rychlý už asi nebudu. Takové góly jsou velká náhoda. Jen tak se to nestává.
Pomohla vám znalost Bartošáka? Potkali jste se ve Vítkovicích?
Trénoval s námi, než odletěl do Ameriky, takže ho tak moc neznám. Máme ho ale nastudovaného stejně jako oni našeho Šimona. Přesto v zápalu boje se těžko kouká na to, kde kdo dostává góly. Spíš je to na intuici, kde by zrovna mohlo být místo.
V Třinci už jste nějakou dobu, ale proti Vítkovicím jste se trefil poprvé.
Ten gól jsme si nechal na nejlepší chvíli. Ale je to jedno. Může to znít jako fráze, ale tak to je. Důležité je, že máme druhou výhru a jedeme se k nim dál rvát.
