„Kluci říkali, že ještě nezažili, aby někdo, kdo dá tři góly, nebyl mužem zápasu,“ usmál se Ondřej Kovařčík. „Ale jsem rád za Davida, jak se mu utkání povedlo.“
Třinecký postup |
Právě s Ciencialou si na střídačce říkali, jestli se jim vše nezdá. „Jestli se neprobudíme a nepůjdeme teprve na zápas. Pak už to byl lauf, euforie. Co šlo na bránu, tak tam spadlo,“ usmíval se Ondřej Kovařčík, který vstřelil druhý, sedmý a osmý gól svého týmu.
Který byl nejhezčí? „Spíš nejdůležitější... Ten první na dva nula, protože to byl zápas ještě vyrovnaný,“ řekl třiadvacetiletý útočník.
Zatím netuší, kolik zaplatí za třígólový zápis do týmové pokladny. „To je otázka na pokladníka, na Bambuse (Daniela Rákose), ale doufám, že si nebudu muset vzít půjčku.“
Hlavně ho těší, jak se celé čtvrté řadě rozhodující zápas čtvrtfinálové série vydařil. „S klukama jsme si říkali, že nám zatím žádný zápas nevyšel, takže to musí přijít, a zaplať pánbůh, že se to povedlo. Ale vyšlo to všem, nedali jsme soupeři šanci.“
Ondřejův o rok a půl mladší bratr Michal si ale připsal jen jednu asistenci. Nebylo mu to líto? „Ne,“ odpověděl Ondřej. „Je rád za nás za všechny. Příště to bodově může vyjít zase jemu. Ale byl rád, že měl aspoň ten bod.“
Ondřej Kovařčík označil souboj s Pardubicemi za extrémně náročný. „Oni byli... Opravdu hráli dobře každý zápas, neskutečně nás trápili. U nich doma mi přišlo, že ani nemůžeme vyhrát. Ještě že platilo - náš dům, náš hrad. Bylo to strašně těžké. Pardubice hrály výborně a zaslouží si za to kredit.“
Mladý útočník připustil, že Ocelářům pomohly i zkušenosti z Ligy mistrů, v níž došli do semifinále. „Říkali jsme si, že zápasy o všechno umíme, a dneska to sedlo všem. Asi jsme se dobře vyspali.“