„Musím přiznat, že když jsem přijel, tak to pro mě byl trochu zvláštní pocit. Vrátil jsem se tam, kde jsem předtím vyrůstal. Ale jak jsem potom vyjel na led, tak už jsem se nekoukal zpátky, jestli jsem tady někdy hrál, nebo ne,“ svěřil se čtyřiadvacetiletý bek, který se po návratu do České republiky dohodl na spolupráci s extraligovým Třincem.
Opravdu jste ani na chvilku neuvažoval o tom, že byste si v letošní sezoně zahrál extraligu za Duklu? Už třeba právě kvůli tomu, že jste se s ní v minulosti v létě připravoval?
Letos jsem ale trénoval v Praze. A co se týká té úvodní části otázky, tak ani ne. Rozhodoval jsem se, kam po návratu půjdu, a nakonec jsme doma usoudili, že se vydám jinou cestou.
Nevnímal jste, že by vám třeba teď při utkání někdo v Jihlavě dával najevo, že to z vaší strany bere jako podraz?
Nemůžu říct, že bych něco takového během zápasu pociťoval. Že by někdo něco takového pokřikoval. Ale možná jsem to jenom nevnímal. Nevím. Jak říkám, já letos v Jihlavě ani moc nebyl, trénoval jsem v Praze, a když jsem měl náhodou volno, tak jsem jezdil k nám na chatu.
Někteří fanoušci po zápase hodně řešili vaši prý možná až příliš tvrdou hru vůči kapitánovi Dukly Tomáši Čachotskému a faul kolenem z úvodu druhé třetiny na Anatolije Protasenju...
Čachotský je jejich nejlepší hráč, takže je jasné, že si na něj člověk musí dávat pozor. Ale že bych do něj nějak vyloženě šel, to bych neřekl. As Toljou to byla spíš taková srážka, neúmyslná. Oba jsme se natahovali pro puk a pak už nebyl čas uhnout. Úmysl v tom ale určitě nebyl.
Váš děda, legendární útočník Jaroslav Holík, vám často vyčítal, že jste na ledě až moc hodný. Teď to tak ale v Jihlavě skoro nevypadalo...
(usmívá se) Hraju tak, jak umím. Chtěl jsem prostě v Jihlavě vyhrát, takže jsem se moc nedíval, jestli hraju ostře, nebo ne.
Výhra se nakonec podařila, takže po třech kolech má Třinec sedm bodů. Jste spokojený?
Jo, cítím se dobře. A určitě k tomu přispívá i těch sedm bodů. Hned má člověk z hokeje lepší pocit.
Je něco, co vás po návratu ze zámoří překvapilo?
Ani bych neřekl. Už jsem tady hrál i přípravné zápasy a myslím, že jsem si začal zvykat docela rychle. Samozřejmě je to pro mě pořád trošičku jinačí hokej a ještě to asi chvilku potrvá, ale myslím, že se do toho brzy dostanu.
A co Třinec jako město, líbí se vám?
Líbí. Je to tady hned vedle hor, v přírodě. Musím říct, že jsem maximálně spokojený. I zázemí je parádní. Nemůžu si na nic stěžovat.
Táta František už vás viděl hrát v třineckém dresu?
Zatím ne, neměl čas. Má teď dost práce v Americe. Nějaké nováčkovské turnaje. Ale chystá se sem, dokonce myslím, že už teď 28. září, na Václava.
