Až do osmnácti let kombinoval tři sporty. Kromě hokeje hrál ještě baseball a fotbal. Nebo jak Američani říkají, soccer. „Na střední škole jsem vynikal v baseballu a hokeji. Fotbal byla jen zábava. A když jsem viděl, že si musím vybrat mezi hokejem a baseballem, byla to pro mě jasná volba. Baseball je nudný sport, viděl jsem v hokeji větší zábavu a taky možnost se prosadit,“ vypráví v rozhovoru pro iDNES Premium osmadvacetiletý rodák z Exeteru ze státu New Hampshire.
Nakonec udělal Cosgrove patrně dobře. A to i přesto, že na příležitost v nejvyšší soutěži musel čekat až do osmadvaceti let. Dřív se potloukal po amerických soutěžích. A když vycítil, že doma mu pšenka nepokvete, vydal se na zkušenou do Evropy, konkrétně do druhé nejvyšší švédské soutěže, kde si ho v týmu Kalmar nyní vyhlédla Olomouc.
A generální manažer Mory Fürst si může říct: Další trefená posila.
Za 28 zápasů stihl jeden gól a deset asistencí. Cosgrove, jenž v aktuální sezoně nevynechal jediný zápas, je tak nejlepším nahrávačem kohoutů a také jejich nejvytěžovanějším hráčem. Podobně dobře si počínal i v Kalmaru, kde za 51 zápasů nasbíral 26 asistencí a 5 gólů.
Zaujalo mě, jak jste říkal, že fotbal pro vás byla zábava. Platí to dodnes?
Jo, jsem velký fanoušek. Pravidelně koukám na Premier League. Nemám sice žádný oblíbený tým, ale rád koukám. Líbí se mi třeba Leeds nebo Liverpool.
A co olomoucká Sigma? Od stadionu to máte, co by kamenem dohodil.
Zatím jsem neměl možnost nějaký zápas navštívit, ale určitě plánuji jít. Můj kamarád přiletěl, když jsme hráli s Pardubicemi, on měl na rozdíl ode mě volný den, takže stihl i zápas Sigmy se Slavií. Já se teprve chystám.
Trevor Cosgrove během svého působení ve Švédsku
Ale Olomouc už jste si jistě projít stihl.
Jo a je to tu úžasné. Přiznám se, že před letoškem jsem moc o Česku nevěděl. Ale co jsem tady, tak můžu říct, že Olomouc je fakt hezké město. Krásná příroda, decentní centrum. Není to sice metropole, ale je tu hodně míst, kam zajít, kde se najíst. Máte tu spoustu věcí, co ve volném čase můžete dělat. Myslím, že Olomouc je pro život super místo, a já jsem šťastný, že tady můžu být.
Česká slova už máte v malíku?
Kdepak! Umím jen něco málo. Možná překvapím, ale nejsou to nadávky, spíš hokejový slang.
Byl jste překvapený, když se letos ozvala Olomouc, ať za ni jdete hrát?
Vlastně tolik ani ne, protože jsem věděl o extralize. Vaše liga je velice dobrá soutěž, jedna z nejlepších v Evropě, což jako hokejista máte v povědomí. Byla to jedna ze soutěží, v níž jsem chtěl hrát. Můj cíl byla nějaká top evropská soutěž, což česká extraliga splňuje. Agent mi na konci minulé sezony volal, že o mě má Olomouc zájem, tak vzniklo naše spojení. Pak jsem začal na internetu zkoumat, jak vypadá město, jak je na tom hokej, a naznal jsem, že by to pro mě mohlo být dobré místo.
Řešil jste i jiné nabídky?
Na nabídku Olomouce jsem kývl relativně brzy, takže nic jiného ve hře nebylo. S Olomoucí jsem byl v kontaktu, ještě když jsme ve Švédsku hráli play off. Takže jsem se rozhodl doopravdy brzy. Nechtěl jsem zkrátka čekat do léta, jestli se vyvrbí i něco jiného. V momentě, kdy mi přistála na stole tahle nabídka, jsem nechtěl čekat a řekl jsem si: Jdu do toho, chci hrát v Olomouci.
Nabitější, vyrovnanější a svižná hned od začátku. Na co láká extraliga? |
A zůstat ve Švédsku jste po roce už nechtěl?
Víte, líbil se mi život ve Švédsku, ne, že ne. Ale druhá věc je ta, že jsem tam hrál až druhou nejvyšší soutěž. Když jsem šel do Evropy, přicházel jsem s tím, že se jednou chci posunout do nějaké nejvyšší evropské soutěže. Do top evropské ligy. Takže jsem rád, že to vyšlo takhle.
Proto jste také ve 27 letech opustil rodné Spojené státy, že? Prošel jste univerzitní NCAA, pak jste ale stagnoval v nižších soutěžích AHL či ECHL.
Přesně tak. V momentě, kdy jsem si uvědomil, že se nedostanu do NHL, nebo nebudu mít velkou roli ani v AHL, jsem chtěl změnit prostředí. Můj cíl byl vždy hrát nejlepší hokej, co umím, a mít dlouhou kariéru. Proto jsem šel do Evropy, abych tu kariéru znovu nakopl.
Tušíte, proč vám to ve Státech nevyšlo podle představ ani v nižší soutěži AHL?
Po konci v univerzitní NCAA mě podepsal tým Bridgeport Islanders z AHL na dva roky. Jenomže pořád to bylo nahoru dolů. Za ty dvě sezony jsem v AHL odehrál čtrnáct zápasů. Pořád jsem pendloval mezi soutěžemi, mezi AHL a ECHL, kde jsem hrál za Worcester. Fakt hodně času jsem trávil jen přesouváním se mezi soutěžemi.
A tak jste si po dvou letech řekl: Dost.
Ano, tak to bylo. Cítil jsem, že nedostávám tolik příležitostí, kolik jsem chtěl a potřeboval. V tomhle bodě jsem se rozhodl, že kariéru nakopnu v Evropě.
A asi teď nelitujete.
Přesně! Jsem moc rád, že jsem se rozhodl tak, jak jsem se rozhodl.
Po polovině základní části jste nejvíce asistujícím hráčem Olomouce. Do toho už jste stihl i první gól.
To je super, snad přibudou další góly. Trenéři mi věří i při přesilovkách, což je dobré. Už jsem se prostě usadil, cítím se pohodlně, sedí mi i styl hokeje.
Považujete se za ofenzivního beka?
Jo, řekl bych, že jsem takový obojživelník. Jsem ofenzivní obránce, ale zároveň se považuju za spolehlivého hráče směrem do defenzivy. Vyhovuje mi hrát na puku a ideálně zakládat nějaké útočné akce, případně se z druhé vlny dostávat do zakončení. To je moje.
Je mi jasné, že zámořská soutěž se od české bude lišit v mnoha ohledech, ale co druhá nejvyšší švédská soutěž a extraliga?
Taky je tam rozdíl. Tady v Česku máte obranu na prvním místě, tak to cítím. Myslím, že je tady spousta, spousta nadaných ofenzivních hráčů, ale hodnota týmu spočívá v tom, jak umíte bránit. Celý herní systém a taktika se odráží od obrany. A až pak přichází na řadu kreativita a nějaké ofenzivní snažení. Rozdíl je taky v tom, že extraliga je určitě lepší než Allsvenskan a taky více fyzická a v globálu je tu více starších hráčů.
Nedělá vám potíž, že se tady útočení leckdy upozaďuje na úkor poctivého bránění?
Ani ne. Obrana je tady prostě priorita. A být kreativní? Až pak. Hlavně nedávat příležitost soupeřům. Řekl bych, že to je dost podobné se stylem, který se hraje v AHL. Buďte dobrý v obraně, ale když máte příležitost, ano, buďte kreativní a zkuste vytvořit nebezpečnou šanci.
Co vy a váš přechod na větší kluziště, která jsou v Evropě širší než v USA?
Myslím, že mi to pomáhá právě v ofenzivě. Bruslení je asi jedna z lepších částí mé hry. Na větším kluzišti se tak můžu logicky lépe pohybovat, což vnímám jako svoji výhodu směrem dopředu. Na druhou stranu, co se obrany týče, je to rozdílné. Najednou máte hráče dál od sebe, nemáte je vedle sebe na dotek ruky. Soupeř má v našem obranném pásmu více času, ale já osobně mám rád bruslení. Během zápasu nabruslím dost, takže pro mě je to pozitivní změna. Ale je to rozdíl, nebudu říkat, že ne.
Vždy mě zajímalo, jestli to je fakticky něco, co hráč pozná hned v okamžiku, kdy vyjede na led.
Jo, když jsem přišel do Švédska, byl jsem z toho fakt v šoku. Musel jsem si zvykat. Nejvíc rozdílný je právě pohyb a to, jak bráníte. Jako obránce jste na kruhu a najednou vidíte, že hráč před vámi má strašně moc prostoru, což na menším kluzišti nejde. To mi přišlo fakt divné. (směje se) Deset zápasů mi trvalo zvyknout si. Ale tuhle sezonu už jsem neměl problém, ačkoliv vnímám rozdíl mezi Allsvenskan a extraligou.
Výprodej, potenciální trefy i otazníky. Kdo v extralize nejvíc posílil a kdo zaostal? |
A zvykla si už dle vás olomoucká kabina na příchod cizinců? Taková národnostní různorodost, kterou letos Mora má, je na zdejší poměry bezprecedentní.
Co se mě týče, určitě jsem si zvykal déle. Ale to je pochopitelné, že se hned necítíte svůj, protože v kabině holt vládne jazyk, kterému nerozumíte. Vnímám, že se tady tým celkem obměnil, což nebývalo. Takže to celé trvalo. Ale čím více času tady trávím, tím se tu cítím lépe. Jo, pořád neznám osobnosti a charakter všech hráčů, ale když mluvím s ostatními, pomáhá to. V kabině sedím vedle Navrce (útočníka Jakuba Navrátila) a navzájem se učíme česká a anglická slovíčka. Vždycky se s každým nějak domluvím. Jasně, někdo mluví anglicky líp, někdo hůř, někdo zase fakt velmi dobře. Ale jde to. Každopádně, můžu se ještě vrátit k velikosti kluzišť?
Určitě.
Je zajímavé, že tady v Česku mají některé týmy jinak široká kluziště. Třeba Kladno. Vždyť to jsou rozměry na NHL! Jen jsem chtěl říct, že je zajímavé, že tady není jedna univerzální, předepsaná velikost ledu, která by platila pro všechny. To mě trochu zaskočilo.
Zpátky k jazykům. Je pro vás výhoda, že v obraně hrajete vedle dalšího cizince Evana Stelly?
Určitě mi to pomáhá, je to pohodlnější. Ale minulý rok jsem měl vedle sebe v obraně Švéda, co mluvil během hry jenom švédsky. Přes padesát zápasů! Jsou způsoby, jak během hry jazykovou bariéru překonat, ale určitě mi pomáhá, že mám vedle sebe právě Evana a mluvíme anglicky. Nicméně byl bych O. K. i s hráčem, co anglicky nemluví. Je to hokej, ne úřad.
Trevor Cosgrove z Olomouce u puku, sleduje ho Marek Kalus z Vítkovic.
Prozraďte, jak vnímáte olomouckou plechárnu?
V USA jsme podobným stadionům říkali stodola. (usměje se) Pod tím označením se rozuměl stadion, který je sice starší, ale pokud je zaplněný, má neuvěřitelnou atmosféru. A to přesně sedí i sem. Hrát v takovéto budově je pro hostující tým doopravdy těžké. Je to starý stadion, hlasitý. A já to vnímám jako fakt zábavné a super prostředí. Tedy, pokud jste domácí. Myslím, že tenhle stadion je naše velká výhoda. Pamatuju si tady první domácí zápas, říkal jsem si: Pane Bože, to je nejhlasitější stadion, na kterém jsem byl! Miluju hraní tady.
No, právě Stella mi říkal, že byl trošku v šoku, když viděl zdejší svatostánek poprvé.
Je fakt, že zvenku bych fakt netipoval, že tohle je stadion pro zimní hokej. Ale když jsem sem poprvé vkročil, napadlo mě: Tohle má potenciál. A taky že jo. Hned jak přišli fandové, jsem tušil, že to bude velké.
