Po dlouhé době hraje v mužstvu, které nemá nejvyšší ambice. „Je to velká změna,“ netají se 38letý Žižka, který do extraligy naskočil přesně před dvaceti lety.
Soutěž má před sebou reprezentační přestávku. Jak byste zhodnotil úvodních dvacet kol?
V tabulce se možná pohybujeme nad očekávání, ale je strašně nahuštěná. Ztratili jsme hodně bodů se soupeři, které bychom měli porážet, a naopak jsme získali hodně bodů se soupeři z horní poloviny tabulky. Je škoda, že tyto výsledky jsme nepotvrdili v zápasech v uvozovkách se slabšími soupeři. Celkově můžeme být s bodovým ziskem spokojeni, ale je potřeba pořád pracovat a věřit cestě, kterou jsme nastoupili.
Čím to je, že proti silnějším soupeřům se víc prosadíte a bodujete?
Všechny tyto zápasy byly jako přes kopírák. Výborný Kaša (brankář Libor Kašík) chytil na začátku šance a soupeři se do nás potom nutili. Hráli otevřenější partii, my čekali na jejich chyby a potrestali je. Naopak když hrajeme proti slabším soupeřům, musíme hrát víc do obrany. A když nedáme góly, potrestají nás. Je to tím, že nám víc vyhovuje hrát zápasy, kdy můžeme hrát v uvozovkách defenzivněji. Do zavřené obrany nám to nevyhovuje.
Není to způsobené i tím, že v mužstvu je dnes víc bojovníků než v minulosti?
Samozřejmě. Máme velice málo hokejistů na úrovni, která tady bývala dřív. Je tu víc bojovníků, kluci, kteří hráli před rokem první ligu. To je znát, skok do extraligy je velký. Realita je taková, že takhle musíme hrát a věřit tomu, že získáme nějaké body a na konci nám to sečtou a budeme do desítky.
Vy jste celou kariéru hrál v týmech, kde bylo minimum bojovníků a sázelo se na herní kvalitu. Je to velký rozdíl?
Je to něco jiného. Člověk musí podřídit hru tomu, že jsme spíš bojovný mančaft. Zdejší tým míval sílu, byl zvyklý hrávat o titul. Ale odešly klubové legendy a další výborní hráči a mančaft už nemá takovou sílu. A co si budeme říkat, vyhlídky na titul jsou trošku dál, než byly dřív. Ambice jsou jiné, každý se s tím musí srovnat.
Ve vaší první sezoně v ročníku 1997/98 jste se Zlínem skončil jedenáctý, do mužstva v té době naskočila řada mladých hráčů. Dá se současná situace přirovnat k vašim extraligovým začátkům?
Tehdy to bylo po neúspěšných sezonách. Klub do toho vložil nějaké finance, ale výsledky nebyly, tak dali příležitost nám mladým, kteří jsme vyrostli v nějaké hokejisty. Tito kluci to pak vraceli zpátky, vyhrály se tady tituly. Mixovalo se to. Někteří hráči odešli, jiní se vraceli zpět do klubu. Ale čím dál víc jich ubývá, a sahá se proto do první ligy. Taková je realita dnešního zlínského hokeje. Je potřeba překlenout toto období. Třeba z těch kluků zase vyrostou šikovní hokejisté, kteří to můžou dotáhnout daleko.
Může být vaší současnou výhodou to, že extraliga je letos mimořádně vyrovnaná? Tedy až na první čtyři týmy, které bodově odskočily.
Nepamatuju, kdy byla tabulka takhle nahuštěná. Je to dáno tím, že mančafty nahoře si nedrží stálou formu, aby braly body všem slabším týmům. Pořád se to stlačuje, bude to boj až do konce o čtvrtfinále, desítku i udržení. Nechci si nic malovat, ale je potřeba pravidelně bodovat. Řekli jsme si, že půjdeme zápas od zápasu, nebudeme se dívat na tabulku, pak se body spočítají a snad to vyjde.
Lze nějak využít zkušenosti z minulých sezon, kdy jste se pohybovali na dně tabulky?
Můžeme trošku vytěžit z toho, že se v tom umíme pohybovat. Když se tam namočí mančaft, který je zvyklý vyhrávat, třeba Sparta nebo Liberec, může se se dostat do psychické nepohody snáz než týmy, s nimiž se tam počítá. Na druhou stranu oba mají takový kádr, že to zvládnou.
Vaší velkou předností je zatím i hra v oslabení, v němž jste druzí nejlepší. Přitom v minulé sezoně vám nešlo. Co se změnilo?
Strašně moc věcí. Počínaje tím, že Libor má neskutečnou formu. Střely, co přijdou, má. Pak je to záležitost pro bránící hráče, aby pohlídali dorážky. A taky aby viděl střely. Letos hodně rychle přistupujeme k protihráčům, zatímco dřív jsme to hráli pasivněji a čekali jsme, co s námi provedou. Sezona je dlouhá, snad to vydrží i nadále. Ale samozřejmě platí, že čím míň oslabení, tím je to lepší.
Co naopak musíte v pauze zlepšit?
Pořád se dá na něčem pracovat. Mužstvo si nějak sedlo, personální změny asi nenastanou. Bylo by zbytečné něco měnit, když to nějakým způsobem funguje. Ale na defenzivní i ofenzivní části se pracuje každý trénink. To je nekonečný příběh. I já se v 38 pořád učím nové a nové věci. Nemůžu si říct, že jsem hotový hokejista. Pracovat se musí každý den.
