Šestadvacetiletý sympaťák, který kohoutům výrazně pomohl s postupem do extraligy, vypráví v rozhovoru pro MF DNES také o tom, jaká výhoda je měřit v brance 192 centimetrů a vážit téměř metrák.
Dlouho jste přemítal kam dál?
Nebylo to dlouho. Po sezoně jsme s agentem řešili několik nabídek ze Slovenska i první ligy, ale chtěli jsme se zaměřit na Německo nebo EBEL ligu. Nakonec převážilo rozhodnutí pro Německo a já jsem velice šťastný, že se to povedlo.
Spekulovalo se také o Znojmu...
Na internetu vyletělo, že přestup je hotový. Přeposlal jsem to agentovi a on mi volal zpátky, že co to je. Někdo věděl víc než já, agent i Znojmo. Ani nevím, že by se jednalo.
Setrvání v Olomouci vzhledem k vašemu malému vytížení v minulé sezoně ve hře nebylo?
My jsme s Erikem (Fürstem, generálním manažerem Olomouce) spolu po sezoně seděli. Nabídl mi pokračování, já to ve vší slušenosti odmítl. Bylo jasné, že se pokusím posunout dál. Rozešli jsme se v přátelském vztahu. Jak s Erikem, tak s Jirkou Dopitou, který už v klubu není, jsem měl velmi dobrý vztah. Navíc kvůli tabulkovému systému v České republice jsem pořád hráčem Olomouce.
Dveře zpátky jste si nezavřel?
Nikdy neříkej nikdy, stát se může cokoli. V našem kočovném hokejovém životě člověk nikdy neví.
Tabulkový systém byl překážkou, abyste se pokusil o smlouvu jinde v extralize?
Je to nešťastně vyřešený systém. Možná by v extralize i něco bylo, ale vzhledem k tomu, že by mě musel klub koupit za tabulkovou hodnotu, k tomu mi dát plat, tak bych vlastně vyšel stejně draho jako tři nebo čtyři cizinci. Chápu kluby, že v dnešní době, kdy jsou rozpočty napnuté, zvolí tuhle cestu.
Ale neberete druhou německou soutěž jako krok dolů?
Určitě mě to může posunout dál. Je to jiný hokej, podobá se EBEL lize. Je tam hodně Kanaďanů, hokej je divočejší - a mě to vždy lákalo.
Je to ekonomicky srovnatelné s extraligou?
Polepšil jsem si.
Co o novém klubu víte?
Jsou tam kluci, kteří mají sice německý pas, ale jsou to Češi nebo Slováci; Michal Bartoš z Kopřivnice, přijde i kluk, se kterým jsem hrál ve Vítkovicích. Pomůžou mi. Klub je nováček, takže je tam hokejové šílenství, které jsem zažil v Olomouci. Moc se na to těším. V Německu je fanouškovská základna na každý sport, ať je to fotbal, hokej, nebo házená. Chodil plný stadion, čtyři tisíce sedm set lidí.
Jako v Olomouci, kde jste zanechal slušnou stopu. Tuhle štaci můžete hodnotit pozitivně.
Jednoznačně převládají pozitivní věci. Ať to byl postup, pak udržení, skvělá parta kluků v kabině, výborní fanoušci, kteří nás podporovali, i když se nedařilo. Spousta věcí, na které se nedá zapomenout a budu je mít v paměti do konce života. Ty tři roky, ať bylo tak, nebo tak, hodnotím hodně pozitivně.
Jen minulou sezonu jste musel kousat pozici dvojky za Konrádem, který ovládl všechny brankářské statistiky.
Nebylo to jednoduché. Když v létě přišel, řekli nám, že budeme na stejné startovací čáře. Odchytali jsme každý dva přáteláky, já vychytal v Hradci nulu, v Třinci jsme vyhráli 2:1 na nájezdy a bylo mi řečeno, že budu dvojka, že to tak bylo naplánované, že s tím Braňo do Olomouce přišel. Zaznělo to na tiskové konferenci před sezonou, takže už tam jsem si pomyslel, že bude něco špatně. Navíc pan Venera není trenér, který by točil gólmany. Nedělal to ani v předchozích klubech, takže jsem věděl, že to bude těžké. Jediná negativní věc byla, což mě štvalo, že když jsem odchytal dobrý zápas – dostal jsem cenu za nejlepšího hráče utkání – tak jsem stejně pak dalších šest zápasů nechytal. To bylo hodně demotivující. Ale zase do budoucna to člověka zocelí. Něco špatné je pro něco dobré a člověk si musí najít pozitivum.
Třeba že jste se mohl něco od Branislava Konráda i přiučit?
My jsme každý úplně jiný gólman... Pozitivum bylo, že když jsem nechytal, mohl jsem zase o to víc trénovat s Jirkou Trvajem nebo mimo led. Kdybych se měl něco přiučit, tak to bylo od Jirky předešlou sezonu.
V čem vás Trvaj, nyní trenér brankářů Olomouce, obohatil?
V uklidnění situace, zaměřili jsme se i na spoustu technických věcí, detaily. Začal jsem v brankovišti mnohem víc bruslit. Dvě sezony s Jirkou Jelínkem, který mě trénoval předtím, a loňská sezona s Jirkou Trvajem mě posunuly dál.
Bruslení je pro brankáře velmi důležitým prvkem, že?
Jsou gólmani, kteří to můžou odchytat pozičně, jsou gólmani, kteří to musí více odbruslit. Já jsem ten, který se musí více pohybovat. To jsme zlepšili. I detaily, kterým jsem nedával velkou pozornost, ale Jirka díky letitým zkušenostem, jelikož několik sezon chytal na nejvyšším levelu, mi to předal. Jsem mu vděčný.
Trendem jsou vysocí brankáři jako vy, kteří zaberou hodně místa. Je to velká výhoda?
Ano, hokej se mění. I na mistrovství světa měl každý mančaft v útočném pásmu jednoho až dva kluky před bránou, snaží se gólmanům zastínit výhled. Čím jste větší, tím máte větší šanci, že i když puk nevidíte, že do vás přiletí. Někdy jste šťastný, že vás to bouchne. Tohle je výhoda. Menší gólmani jsou pohyblivější. Každý má něco.
Máte obojí? Pamatuji, že když jste chytal v play-off první ligy ještě za Benátky nad Jizerou proti Olomouci, psal jsem o vás jako o mrštném slonovi v kleci...
Jo, to si pamatuju! Někdy to jde líp, někdy hůř. Je to o tréninku. I s mou váhou přes sto kilo se to dá, ale zase je to fyzicky namáhavější. Brankářům, kteří jsou stejně vysocí, ale lehčí o 15 kilo, se chytá třeba líp, ale mám takovou stavbu těla. S tím nic nenadělám. Taky je to o tom, jak vám pomůžou kluci a letos nám strašně moc pomáhali. Byla to jejich sezona. Byli obětaví, zablokovali spoustu střel, doplňovali systém, splnili vše, co se jim řeklo. Někdy bylo za zápas 18 zásahů, to jsme v předešlé sezoně měli někdy za třetinu. Jde hodně znát, když tým plní systém. Pak to pochytáte mnohem snadněji, než když je to divoký hokej, do kterého teď zase vstoupím. Mě hokej nahoru dolů baví, i když je někdy pro gólmana obtížnější. Každá liga má své.
S vaší postavou se nemusíte bát ani kanadských provokatérů. Navíc jste kdysi prohlásil, že byste se chtěl jednou pobít v zápase s brankářem soupeře. Platí to?
Já už to nevyhledávám. Čím jste starší, tím víc to opadá. Ale nejsem typ, co by uhnul. I v životě to mám nastavené tak, že co se má stát, se stane a vždycky se všechno děje z nějakého důvodu.
V hokeji padá méně branek, hlavně v Americe se mluví o zmenšení brankářské výstroje, či zvětšení branky. Ťukáte si na čelo jako většina brankářů?
Pořád řeší gólmany, že mají mít menší výstroj, ale výstroje se zmenšují. Zase to nemůže být na úkor našeho bezpečí. Hráčům se vyrábějí čím dál lepší hokejky, kompozitové přidávají až 40 procent na síle, a jelikož i kluci mají sílu, vše se děje podle kondičních koučů, takže střely jsou čím dál tím tvrdší, lítají 160 kilometrů v hodině, tak nemůžeme být úplně v brance osekaní, riskovali bychom zranění. Myslím si, že začne padat víc gólů. Na mistrovství světa týmy častěji zapojovaly obránce do útoku, pět lidí hraje dopředu, pět dozadu. Je to otázka času.
Já si myslím, že kvalitní hokej neznamená jen hodně branek.
Máte svatou pravdu. Ve finále Liberce se Spartou se lítalo nahoru dolů a nemuselo padat hodně gólů, ale byl to fantastický hokej a lidé byli nadšení na stadionu či u televize.
V komunikaci s fanoušky využívají sociální sítě. Berete to jako možnost, sdělit veřejnosti co chcete, aniž byste čekal, zda se vás na to někdo zeptá?
Já se to naučil v Kanadě. Na Facebooku jsem si stránku převzal od adminů, jsem za ni zodpovědný sám, protože některé věci, co tam byly, se mi nelíbily. Jsou to mé pocity, názory. Čistě pro odreagování a fanoušky, kteří mohou nahlédnout i do soukromí. Všechno se ale samozřejmě zveřejnit nedá.
Podařilo se vám na dovolené od Facebooku a hokeje vypnout?
Měl jsem pět týdnů pauzu. Teď jezdím pátým týdnem do Prahy za kondičním trenérem, výsledky jsou znát. Maximálně mi to vyhovuje. Plně věřím, že budu na sezonu pořádně nachystaný. Jdeme podle nového trendu. Kondiční trenér má svou know-how.
Pomůže vám také přesvědčit, že máte na to, být v extralize jedničkou, i když se vám to nepodařilo v Liberci ani Olomouci?
Nikdy nevím, co se stane, kam mě vítr zavane. Mám prostě ambice chytat. Několikrát jsem si dokázal, že když chytám delší čas v kuse, že to jde znát. Každý gólman vám potvrdí, že když vypadne na dva zápasy, ale zase ho tam dají na dalších sedm, má v uvozovkách neotřesitelnou pozici, tak chytá v klidu.
Brankáři Jiří Trvaj a Tomáš Vošvrda na tréninku Olomouce.
Chtěl jste hned do branky?
Otec nechtěl, abych chytal, viděl mě v obraně. S mohou povahou by se to asi hodilo víc. Ale mamka mi na Vánoce, když jsem byl dítě, koupila lapačku s vyrážečkou a už jsem u nich zůstal. Tak to začalo. Člověk nemá křišťálovou kouli, aby věděl, kde bude nejlépe využitý, ale jsem šťastný, že chytám. Dělám vše podle svého nejlepšího svědomí.
Patříte do generace brankářů, které ovlivnil Hašek a Nagano?
Za mých mladých dob byl v televizi každou sobotu NHL Power Week a mně se líbily zákroky gólmanů. Patrick Roy, Martin Brodeur a tyhle legendy. To bylo něco neskutečného. Navnadilo mě to.
Místo v brance je jen jedno. Zvolil jste si těžší cestu?
Asi jo. Synovci jsem se snažil rozmluvit, aby nechytal, ale chytá. Když si to dítě přeje, tak ho necháte a splníte mu to. Já toho nelituju v žádném případě. Já vždycky nastoupím na těžší cestu, nikdy jsem nebyl tlačenka. Vše jsem si musel vybojovat, uvidíme, jak to půjde dál.
