Z výher Komety má Tomáš Vincour dál radost, porážky mu náladu kazí stejně jako dřív. Zároveň už si však zvyká i na jiné patálie, které jeho nová manažerská pozice v hokeji přináší; například když musí ukončit angažmá v brněnském klubu někomu, s kým ještě nedávno nastupoval.
První takový pohovor ho potkal hned v létě, sotva pár týdnů poté, co se z kabiny do kanceláře přesunul. „Musel jsem s jedním hráčem vyřešit ukončení smlouvy. Přijal to jako velký profík. S dotyčným jsem hrál, byli jsme velcí kamarádi a na tom se nic nezměnilo. Vzal to, jak to je. Ale že bych si tuhle povinnost užil, říct opravdu nemůžu,“ povídá bývalý hokejista, jehož kariéru lemovaly starty v NHL či KHL a dva mistrovské tituly v Brně.
Nejlepší je hrát tam, kde člověk vyrostl |
Dnes se s hráčskou dráhou oficiálně rozloučí, s týmem svých bývalých spoluhráčů a přátel nastoupí od 19 hodin v exhibici proti výběru osobností pod hlavičkou Real Top Praha.
Trénoval jste na rozlučku?
(směje se) Ne, ale na ledě jsem pořád, v Kometě s Markem Moskalem trénuji šestou třídu. Co se týká rychlosti, tu jsem určitě žádnou neztratil, protože jsem ji neměl ani předtím. V mém případě jde hlavně o to, osahat si puk, což se děje.
Stačil vám po pár měsících začít profesionální hokej chybět?
Nejvíc vtípky v šatně. Jsem v ní sice denně, ale je to jiné, než to bývalo. Srandička před tréninkem, jako jsem zažíval, to není.
A hraní zápasů?
Jsem v situaci, kdy se mi po zápasech nestýská, není na to čas. Dělám práci, která mě naplňuje, je pro mě nová, takže se ji stále učím. Člověk navíc trochu zleniví.
Měl jste z hokeje až do konce kariéry radost, nebo jste ho už bral víc jako práci?
Bavil mě pořád a baví mě doteď. Práce to je, koníček taky. Tu tíhu zodpovědnosti, kterou hráč má, jsem si uvědomoval velice dobře, na zápasy jsem se ale v první řadě těšil. I když to tak někdy možná nevypadalo, tak zápal jsem měl. (usmívá se) Hokej jsem hrál odmalička, byly horší dny i lepší, to tak je. Jsem nesmírně rád, že jsem u hokeje mohl zůstat.
Přemýšlel jste dlouho, než jste si do hlavy pustil myšlenku, že už hrát nebudete?
Uvažoval jsem o tom asi pět dnů.
Sestavy exhibiceTým Tomáše Vincoura: Jan Švaříček, Marek Čiliak (nehrající), Marek Mazanec, Tomáš Malec, Jozef Kováčik, Ondřej Němec, Michal Gulaši, Alexandr Lhotský, Michal Barinka, Jiří Hunkes, Tomáš Vincour, Martin Zaťovič, Leoš Čermák, Michal Dragoun, Kamil Brabenec, Martin Zábranský, Jan Hruška, Martin Erat, Martin Iterský, Marcel Haščák, Josef Kalík, Zdeněk Blatný. Real Top Praha: Jiří Tlustý, Karel Pilař, Jan Koller, Vladimír Šmicer, Radek Duda, Tomáš Ujfaluši, Patrik Berger, Karel Poborský, Petr Tatíček, Milan Baroš, Vlasta Vidlička, Zdeněk Pohlreich, Jaroslav Bednář, Martin Hanzal, David Lafata, Tomáš Vlasák, Petr Nedvěd, Martin Latka. Autogramiáda osobností od 16 hodin, začátek zápasu v19 hodin. Výtěžek z akce poputuje na účet charitativních spolků Modrá pomáhá a STOP Epilepsy. |
Jenom?
Po minulé sezoně probíhaly výstupní pohovory hráčů s trenéry, z toho vyplynula jedna část, pak přišla nabídka od Libora Zábranského zapojit se do práce v Kometě a celé to do sebe zapadlo. Neměl jsem čas nad tím přemýšlet, trápit se variantami.
Už jste toho zalitoval, když se na extraligu díváte z tribuny?
Nejsem člověk, který by litoval. Nakonec jsem to rozhodnutí učinil já, jsem za sebe zodpovědný. Dostal jsem možnost zůstat v Brně a pokusit se vrátit Kometě, že mi otevřela dveře do velkého hokeje.
Vycítil jste při zmíněných pohovorech, že byste buď přišel o místo v týmu, nebo by vás potkalo stěhování jinam, což jste už nechtěl?
Pokud by trenéři přišli s tím, že budu hrát první lajnu, tak bych asi nekončil. (směje se) Mluvili jsme spolu v tom duchu, že sezona byla neúspěšná, nesplnili jsme, co jsme chtěli, a život jde dál. Člověk si při tom uvědomí, že by bylo asi načase otočit list a pokusit se mančaftu pomoct jinak. Pořád mám radost, když Kometa vyhrává, když je plná hala, jsem součástí týmu. A to je na tom super.
Běží vám kariéra před očima, když se přiblížil její oficiální konec?
Pokud se mě na to někdo nezeptá, tak ne. Práce je hodně, s manželkou máme tři krásné děti, ty mají své koníčky. Není čas si kariéru v duchu přehrávat.
Zkusme to teď: jaká byla?
Náročná. A já jsem měl strašné štěstí, že jsem mohl zažít, co jsem zažil.
Vymačkal jste z ní všechno, co šlo?
V daném čase si každý myslí, že dělá absolutní maximum. Pak to s odstupem může vidět jinak, ale já nelituju ničeho.
Co bylo nejvíc?
První krok do dospělého hokeje v patnácti. První let do Kanady v šestnácti, pohled na mrakodrapy, zařazení do juniorky v zámoří, draft, první kemp v NHL, první zápas, první gól... Všechno tohle až po dva tituly v Brně, na to nikdy nezapomenu.
Tomáš Vincour si splnil sen, poprvé hrál NHL. A nezklamal |
Jaký pro vás byl nástup do manažerské funkce?
Hodně času trávím na telefonu, hodně vyřizuji e-maily a sleduji video. Pořád je potřeba být ve střehu. Díky bohu mám kolem sebe lidi z vedení Komety jako Pavla Zubíčka, pana Medlíka nebo Libora Zábranského, kteří mi strašně pomáhají. Někde člověk začít musí a já mám mentory dobré.
Chystáte se psychicky na svůj první trejd, až bude potřeba sáhnout do kádru?
Je složité přijít za někým, s kým jsem ještě nedávno nastupoval, a oznámit mu nepříjemnou zprávu. Jednu takovou povinnost mám za sebou, další určitě přijdou. I to je náplní mé práce.
Řešil jste i před pár dny odchod útočníka Roberta Říčky, jenž se v Brně neprosadil?
(přikývne) Bylo to po vzájemné dohodě, obě strany cítily, že to neklape. Robert je velký profík, charakterově výborný kluk. Ani pro něho to nebylo, co čekal, proběhlo to férově.
Peter Mueller z Komety Brno (vpravo) sleduje zápas brněnského mužstva proti Vítkovicím, vedle něho bývalý brněnský útočník Tomáš Vincour. (11. října 2024)
Teď třeba, předpokládám, hledáte kvůli nedávné překvapivé nedohodě s Jakubem Zbořilem obránce, sedí to?
Máme osm beků, nevím, kolik bychom jich měli mít. (pousměje se) Hráče sledujeme, na druhou stranu chceme dávat prostor našim mladým klukům, jsou šikovní. Až ten okamžik přijde, budeme připravení. Reagujeme ze dne na den, nějaké hráče v hledáčku máme, některé jsme oslovili, ještě je tady ale nemáme.
Překvapilo vás něco v nové práci?
Vesměs asi ne. V hokejovém prostředí se pohybuji, znám ho, a nové věci se učím každým dnem. Taky při jednáních jsem narazil na samé férové lidi.
Vincourova čísla17 sezon trvala jeho profesionální kariéra, ukončil ji po minulé sezoně. 296 extraligových zápasů odehrál za Kometu, připsal si 123 bodů (57+66) a hlavně dva mistrovské tituly. 95 zápasů a 17 bodů (7+10) má na kontě v NHL, nastupoval za Dallas a Colorado. 23 zápasů odehrál za seniorskou reprezentaci, dal za ni pět gólů a přidal dvě přihrávky. Dvakrát startoval na MS dvacítek. |
Jaké máte v Kometě pravomoce?
O sportovní úsek se staráme kolektivně, není to jen moje práce. Pan Medlík, Libor, Pavel Zubíček, trenéři, my všichni jsme na jedné lodi. Podíváme se, kde bychom potřebovali posílit, jaká je situace, co se děje, komu se daří, komu ne, jaké z toho najít východisko. Ne na prvním místě výměnou nebo vyhozením, to rozhodně ne, ale jde o nalezení takové cesty, aby byla nejlepší pro Kometu a abychom byli úspěšní jako klub.
Musíte si dávat větší pozor na to, co si oblečete nebo jak se učešete, když vás čeká jednání?
(směje se) Přesně tak to je! Byl jsem ten typ, co chodí 24 hodin v kšiltovce, nosí tepláky a jedny sportovní boty vynosí až do vyhození. Ráno na sebe člověk něco hodí a vyběhne venčit psy, pak jde na trénink a pod výstrojí není nic vidět. Teď o sebe musím víc pečovat, reprezentuji klub, jsem víc na očích. Obleky mám, s tím problém není.
Dostanete se k vlastnímu sportování?
Dvakrát jsem byl v posilovně, to je asi tak všechno. Myslel jsem, že budu sportovat víc.
Kompenzujete si něčím adrenalin z vyhrocených zápasů nebo z důležitých výher, kterého se vám najednou nedostává?
Mám hroznou radost, když dáme gól, když vyhrajeme, ať jde o extraligu, nebo o šestou třídu. Jedna dcera tancuje, druhá dělá gymnastiku, to také prožívám. Nejsem ten, kdo dává pocity moc najevo, uvnitř je ale mám. Těší mě, když se daří, jsem rád za své děti, za kluky v mančaftu. Jsem přející člověk.
Nic, co by vám osobně nahradilo potlesk z tribun, jaký jste při zápasech slýchal, jste nehledal?
Nikdy jsem nebyl takový ten showman, co si užívá děkovačku a je rád středem pozornosti. Tyhle emoce jsem si nechával pro sebe a mám je v sobě dál.
