K benefiční show proti mistrům s kopačákem jej přivedl bratranec a majitel Komety Brno Libor Zábranský. „Přišel za mnou Libor jednou ráno do kanceláře, jestli bych nechtěl mít rozlučku s kariérou, že ho napadlo to spojit s beneficí. Já se chtěl rozloučit v tichosti, nejsem showman, co dává emoce najevo. Nebylo to ale jen o mě, bylo to o nadacích Modrá pomáhá a Stop Epilepsy. Vybrala se nádherná částka, skoro milion, ještě se vydraží dresy a bude to pak mnohem víc,“ těšil se z vydařené realizace myšlenky.
Svou kariéru však rekapitulovat nechtěl. „Já žiji okamžikem. Ale dojatý jsem byl. Strašně si vážím, že kluci jako Martin Erat, Marek Čiliak, Marcel Haščák a všichni další se sem dostavili, i když mají sezonu nebo pracovní povinnosti a den strávili se mnou. Poslední dotek s ledem mám za sebou,“ míchaly se ve Vincourovi emoce.
Nyní jej čekají hokejové pracovní povinnosti. Od startu sezony slouží v Kometě coby hlavní skaut a sportovní manažer.
Vyhodit hráče? I to patří k mé práci. Vincour si zvyká na roli manažera |
Na poslední utkání si do svého týmu pozval brněnskou hokejovou smetánku. Byť kapitánské céčko na dresu patřilo oslavenci, tým mu lídroval kapitán z dvou titulových sezon Leoš Čermák.
„Je to můj skvělý kamarád, dodnes se vídáme my i naše rodiny. Něco jsme spolu zažili, hráli spolu v lajně. Jsem tedy moc rád, že jsem tu mohl být a snad si tento zápas užil. Náš kontakt a přátelství tímto ale rozhodně nekončí,“ usmíval se po zápase tvrďák. „A co bych mu poradil do hokejového důchodu? Ať si drží figuru! On zůstal u hokeje, který ho baví a práce jej naplňuje, jen se musí udržovat, aby nám moc nepřibral,“ střílel si ze stále dojatého kamaráda.
Vážnější tvář si zachoval lídr bodování a dost možná nejvíce ceněný host Martin Erat, který kvůli kamarádovi dorazil ze Spojených Států jen na skok.
„Já si ho pamatuji, když byl v Dallasu, nejvíce si jej ale spojuji s tím, když jsem působil v Omsku a on hrál za Sibir Novosibirsk. Hned v prvním zápase, co jsme nastoupili proti sobě, jsem skočil na led a okamžitě dostal první ránu. Je proti němu hrozně těžké hrát hokej. Snadno se to komentuje z vrchu tribun, ale jeho černá práce na ledě, jeho důrazná fyzická hra, to je obrovsky nedoceněné. Každý rok jsme s nimi hráli derby a já ho neměl jako soupeře rád. Poté ale, když jsem přišel do Komety se právě Tomáš staral o mě a moji rodinu… Proto jsem přiletěl!“ smekl před svým kolegou.
Místo rad kapitána přidal Erat přání. „Kontinuita přechodu Tomáše z ledu do kanceláře na Kometě mi dává samozřejmou logiku. Líbí se mi to. Přeji Kometě a Vinckovi, aby udělali další titul a aby tu vznikl takový tým a parta, jakou jsme měli my. Tomáš měl vždy oko pro detail, myslím tedy, že má v další hokejové kariéře dobré předpoklady. Hokej na ledě a hokej kolem toho, to je další svět. Snad to oko potvrdí,“ shrnul.
Tomáš Vincour se v Brně rozloučil s hokejovou kariérou.
Samotný Vincour i přes slzy v očích atmosféru následně odlehčil. Při dotazech, zda skutečně věší brusle na hřebík potvrdil, že si hokej ještě rád zahraje v nižších úrovních. „Já si asi budu chodit zahrát za Adamov, kde mám vyřízenou registraci,“ plánoval. „A nemáš tam náhodou střídavé starty?“ ptali se jej kluboví redaktoři v legraci. „Střídavé starty? Jsem pořád hráč Komety? Se na to budu muset v kanceláři podívat! V pondělí se na to mrknu, když tak si najdu v tabulkách, co stojím a překoupím se!“ smál se Vincour.
„Rád si půjdu zahrát, ale můj čas už uplynul. Vše se točilo kolem mě, vše se podřizovalo mně, stěhovali se za mnou. Je čas jim vrátit to, co mi dali a o co jsem je ochuzoval,“ uzavřel vše s vážnou tváří.
