„Věděli jsme, že doma jsme si vykopali jámu, z které jsme se chtěli dnes pomalu začít vyhrabávat. Ještě stále nejsme venku, ale šplháme nahoru,“ tvrdil bývalý hráč Třince a Pardubic.
Jak vám bylo, když domácí Zeman padl po drobném kontaktu s vámi k ledu a vy jste musel na trestnou lavici?
Bylo to zvláštní. Já na 90 procent věřil, že z toho nic nebude. Neměl jsem pocit, že by to bylo na vyloučení. Je to na svědomí hráče, který tam byl, jak se zachoval. Hokej je kontaktní sport, tohle k němu nepatří. Mám pocit, že jsem se ho jen dotknul. Každopádně zareagoval, jak zareagoval. Víc se k tomu nebudu vyjadřovat. Rozhodčí to posoudili tak, jak to bylo.
Do minuty jste srovnal na 1:1. Nabudila vás ta situace?
Motivovaný jsem vždy, ale i tohle vás o trochu víc vyhecuje. Dobré i zlé emoce patří do sportu, zvlášť do play off. Musíme se je snažit každý jeden využívat.
A jaké emoce se ve vás mísily, když domácí dali sedm minut před koncem gól na 3:2?
Vypadalo to přesně na zápas, který rozhodne už jen jeden gól. A skoro to tak bylo. O to víc jsme rádi, že jsme pořád věřili. Nikdo nesložil zbraně, nikdo nešel na led se skloněnou hlavou, bojovali jsme až do konce. A byli jsme za to odměnění. Musíme v tom pokračovat.
Třinec potřetí přemohl Budějovice. Kometa venku zabrala a vrací se do série |
Jak to v těch chvílích vypadalo na střídačce?
Emoce jsou na ní nonstop, to k tomu patří. Snažíme se mít ty správné, ne vždy se nám to daří, někdy člověk vybuchne. My se povzbuzujeme pořád, ať vyhráváme, nebo prohráváme. A to jsme dělali.
Místo 0:3 v sérii to je 1:2, což je zásadní rozdíl.
Prohrávat 0:3, to už procentuálně moc šancí není, i když žádný tým nesloží zbraně. My byli pár minut od toho, aby stav byl velmi nepříznivý, ovšem nepoddali jsme se.
Ovšem jen jednou nějaký tým za stavu 0:2 po domácích zápasech sérii na čtyři výhry otočil. Neděsí vás to?
O tom ani nevím. Každý zápas je těžký, dnešní byl taky, o tom je play off. V pátek musíme nastoupit minimálně stejně jako dnes. Přenést si dobré věci, vyvarovat se chyb a pracovat na detailech. Ty rozhodují. Každý puk z naší třetiny ven, naopak každý udržet u nich. Střílet na bránu, tlačit se tam. My hráči to opakujeme pořád, ale tak se zápasy v play off vyhrávají. Věřím, že to bude náš případ.
V čem jste byli lepší oproti domácím zápasům?
Chtěli jsme uspět a získat bod, ale hlavně odčinit výkon, který jsme podali ve druhém domácím zápase, speciálně ve druhé třetině. Podívali jsme se na video, na čem potřebujeme pracovat. Myslím, že detaily jsme zlepšili. Víc jsme se tlačili do brány, ubránili jsme přesilovky, byla tam obrovská bojovnost. Plno hráčů má kopec zblokovaných střel. A Domino (Furch) je skála jako vždy, pevný v bráně.
Matěj Maštalířský zaměstnává tři hráče Komety i brankáře Dominika Furcha.
Při vašem druhém gólu litvínovskému Tomkovi propadlo nahození od modré čáry. Jak důležité pro vás je vědomí, že není nepřekonatelný?
On je držel, je kvalitní brankář, my mu ne vždy dali tolik práce, kolik bychom chtěli, aby měl. Musíme na tom pracovat, ještě víc se tlačit do brány. Viděli jsme vyrovnávací gól, ten padl, protože kluci byli hladoví. Samozřejmě, branka Hollanda byla šťastná, ale kdyby nevystřelil, nepadla by. Nerad si zahrávám se slovíčky jako šťastný, náhodný. I tenhle gól se počítá jako každý jiný.
Zvedne vám první výhra sebedůvěru?
V play off je jedno, jakým způsobem zvítězíte. Dneska to nebyla nejhezčí výhra, ale velmi ubojovaná. To přesně potřebujeme. Dodat si sebevědomí, obzvlášť po zápasech doma. A když vyhrajete na hřišti soupeře, tak vám to dodá mentální sílu.
Jak se zvyká na užší litvínovský led?
Podle mě, když na něm netrénujete tak týden, nepřipravíte se na něj. Všechno je rychlejší, hráči jsou z rohu po dvou krocích v šanci. Oni si taky musí zvykat na naše velké hřiště, my na malé, je to fifty fifty. Jsme profíci.
