Pandemie čínského koronaviru zasáhla už také hokejisty. Celky Litvínova, Českých Budějovic a Kladna jsou v karanténě, jelikož v kádru měli hráče pozitivně testované na nemoc covid-19.
A koronavirus se objevil i u tří hokejových reprezentantů do 20 let, kteří v minulých dnech v Brně odehráli přípravné duely se Slovenskem. „Není to příjemné, ale každému, hráčům, klubům, fanouškům, hokej chybí. Pro nás to je i živobytí, takže doufám, že se vše brzy vrátí do normálu,“ řekl slovenský útočník Tomáš Marcinko ve službách Ocelářů.
Věříte, že sezona začne?
Pochopitelně. Všichni si však uvědomujeme, že jde o zdraví všech lidí, a to je vždy na první místě.
Jak dlouho jste se srovnával s předčasným, březnovým koncem minulé sezony?
Život nám přinesl takovou situaci a bylo potřeba se k ní postavit především zodpovědně. Namočený v tom byl celý svět. Nejen my, ale i lidé, kteří dělali cokoliv jiného, se museli přizpůsobit pandemii, změnit každodenní režim. Všichni si přejeme, aby těch nakažených bylo co nejméně. Pokud však vědci nevymyslí vakcínu, tak to asi tak brzo v normálu nebude. Snad se aspoň podaří počet nakažených minimalizovat.
Co jste dělal, když sezona skončila tak brzo?
Odjel jsem domů na Slovensko. Ty první týdny byly pro každého nové. Přizpůsobili jsme se tomu, jak se dalo. Postupně se situace zlepšovala, ale pořád ještě přetrvávala nějaká omezení. V rámci možností jsme to využili, jak to šlo.
Byl jste v karanténě?
Ano, dva týdny. I kvůli lidem okolo mě, kvůli rodině to bylo takhle lepší. I omezení mimo domov v ulicích, obchodech byla dost výrazná. Bylo potřeba si zachovat chladnou hlavu a vydržet.
„Narození dcery bude změna, ale krásná změna. Už se nemůžeme dočkat.“
Je možné si v takovém období odpočinout?
Tohle jsme ještě nezažili, mít tolik volného času, když se sport zastavil. Mrzelo nás, jak to skončilo. Na druhou stranu jsme mohli strávit více času s rodinou a věnovat se jí. Vést život, na který během sezony nemáte tolik času, má své minusy i plusy.
Vás čeká ale ještě další velká změna – čekáte přírůstek do rodiny. Těšíte se na roli otce?
Velice. Jsme v poslední třetině. Je to vytoužené děťátko. Už se nemůžeme s ženou dočkat. Už ať je tady.
Víte, zda budete mít dceru, nebo syna?
Bude to děvčátko. Postupně zařizujeme vše tak, abychom byli připraveni, až budeme tři. Bude to změna, ale krásná změna.
Koronavirus výrazně ovlivňuje i ekonomiku. Co říkáte tomu, že na Slovensku má většina hokejových klubů existenční problémy?
Není to nejlepší, ale podle posledních zpráv se některé týmy vracejí do normálu. Všechno se ukáže, až začne sezona. Potom to může mít větší dopad, protože hokej je navázaný na sponzory a lidi, kteří jsou ochotni podporovat sport. A ti sami mohou mít problémy v podnikání. Vše je provázané. Sport je však v životě na třetím čtvrtém místě. Je to naše živobytí, baví nás, jenže zdraví je nejdůležitější.
Letní přípravu jste tentokrát měli delší než obvykle. Nevadilo vám to?
Museli jsme se pochopitelně přizpůsobit podmínkám a možnostem. Ne vše se dalo dělat. Osobně mám letní přípravu rád. Čím je člověk starší, tím více si uvědomuje, že když není dostatečně připravený, tak se mu to v sezoně vrátí. K mužstvu jsem se snažil připojit v co nejlepší kondici a věřím, že to zápasy potvrdí. Korona všechno ovlivnila, ale vždy se dal najít způsob, jak se udržet ve fyzické formě, a o to jsem se snažil.
Nyní jste už téměř dva týdny zpátky na ledě. Jaké to je po takové době?
Ještě než jsme začali společnou přípravu v Třinci, chodil jsem několik týdnů na led. Pochopitelně to byly lehčí tréninky. Trvalo to dlouho, ale díkybohu jsme už opět na hřišti, i když situace pořád není normální.
Třinecký kádr se obměnil. Už v něm nejsou tak zkušení hráči jako Martin Adamský, Lukáš Krajíček, Jiří Polanský a Vladimír Roth.
Ke změnám dochází před každou sezonou. V Třinci je však kádr vždy na vysoké úrovni, takže je radost tu být a být jeho součástí.
Přesto, zdá se, že pokračuje omlazování týmu. Vnímáte to tak?
Dá se to tak brát. My hráči jsme tu ale od toho, abychom hráli a neřešili, kdo a proč odchází. Nové spoluhráče vítáme a věříme, že tým bude nejméně tak dobrý jako v minulé a předešlé sezoně.
Mezi novými hráči je i váš krajan, útočník Miloš Roman, který se vrátil z Vancouveru Giants, z juniorské WHL. Znal jste ho?
Vím, že působil v Kanadě, ale osobně jsme se neznali. Postupně ho budu sledovat, ale na začátku přípravy jsem se soustředil hlavně sám na sebe. Důležité budou zápasy, v nich se hráči ukazují. Každý z nás musí dokázat, že do týmu patří, a předvést se trenérům v nejlepším světle, aby si vybojoval místo v sestavě. Ale je jasné, že každý vnímá i spoluhráče, jak jim to jde.
Jste rád, že máte v týmu dalšího krajana?
To neřeším, absolutně. Necítím se tady jako někde v cizině. Kdybych byl ve Francii, Finsku, přišlo by mi to třeba vhod, byť ve sportovních družstvech to člověk tak neřeší. V Třinci byla vždy skvělá parta. Je fajn, že tu Miloš je, ale vůbec bych nezvýrazňoval, že je Slovák.
