„Těším se, v Čechách už jsem dlouho nebyl,“ usmívá se čerstvá posila jihlavské Dukly. „A co si budeme povídat, když jsem tenkrát v Plzni začínal, byl jsem ještě mladý. Takže jsem toho taky moc nenahrál,“ pokračuje.
Na svém kontě má někdejší mládežnický reprezentant zatím jen necelou stovku extraligových startů. V roce 2009 se totiž vydal zkusit štěstí do Kanady, konkrétně do týmu Victoriaville Tigers.
Postupně se propracoval až do týmu NHL Columbus Blue Jackets, za nějž si připsal celkem dvanáct zápasů v elitní soutěži.
„Když jsem byl v Americe, byl jsem ještě kluk. Všechno pro mě bylo nové,“ vzpomíná s úsměvem. „Zvlášť pak NHL, která je snem každého hráče. Byl jsem rád za těch pár zápasů, které jsem nahoře odehrál. Na to se člověku vzpomíná dobře,“ pochvaluje si. „Ale život jde dál, člověk musí koukat dopředu. A vždy se připravit na novou výzvu,“ tvrdí.
Konec Lva Praha? To byla škoda
V ročníku 2014/15 se Kubalík nechal zlákat do pražského Lva, týmu, který v té době úspěšně působil v Kontinentální hokejové lize.
„Bylo to super, měli jsme perfektní partu,“ vzpomíná na úspěšné tažení českého celku mezinárodní soutěží se silnou vazbou na Rusko. „Udělali jsme finále, což na tým z Prahy bylo neskutečné. A je škoda, že to nevydrželo déle. Že parta, která tam byla, nezůstala a rozpadlo se to,“ lituje.
Tomáš KubalíkHokejový křídelní útočník narozený 1. května 1990 v Plzni. Je odchovancem Plzně, za niž si zahrál také 93 utkání v extralize (5 gólů + 2 asistence). Později odešel do zámoří, kde se dočkal i 12 startů (1+3) v NHL. V týmech Lev Praha a Slovan Bratislava si vyzkoušel působení v Kontinentální hokejové lize, hokej hrál i ve Finsku a Německu. V tomto týdnu posílil extraligového nováčka z Jihlavy. |
Za koncem Lva byly údajně finanční důvody. „Ale každý vám povídá něco jiného. Jeden, že peníze nebyly vůbec. Druhý, že byly, ale majitel už to nechtěl hrát,“ krčí rameny. „Nevím. Ale je to škoda.“
Další dvě sezony se Kubalík rozhodl vyzkoušet hokej ve Finsku a Německu. Nejprve s někdejším spoluhráčem ze Lva Michalem Birnerem působili v celku KaiPa, poté s Petrem Tatíčkem v Ingolstadtu.
„V Německu se mi hrozně líbilo. Místní život je hodně podobný tomu v Česku. Navíc jsem to měl kousek domů, takže když bylo volno, mohl jsem jet do Plzně, nebo na výlet do Prahy,“ vzpomíná.
Že by se však v Německu naučil novou řeč, na to můžete zapomenout. „Všichni mluví anglicky. Jak trenéři, tak i Němci, hrající za místní klub,“ usmívá se. „Angličtina je na denním pořádku. Vždyť v týmu je asi deset Kanaďanů.“
V minulé sezoně to vypadalo, že se Kubalík vrátí do Kontinentální hokejové ligy. Jenže... Ve Slovanu Bratislava vydržel jen 18 zápasů. „Skončil jsem už v prosinci. Potom mě pustili hrát do Finska,“ oddechl si, že předešel finančním problémům, do nichž se Slovan později dostal. „Mně zaplatili všechno, co měli.“
Ani angažmá ve Sportu Vaasa však nebylo zcela úspěšné. „Neudělali jsme play-off, takže jsme skončili brzy,“ mrzí Kubalíka, jenž tak měl dostatek prostoru vyléčit dlouhodobé zranění kolene, které si přivodil při jednom ze soubojů.
„Měl jsem chvilku dovolenou, pak jsem začal postupně trénovat. Věděl jsem, že jsem byl zraněný, takže jsem chtěl dát všechno do pořádku. Všechny detaily, abych byl na sezonu připravený,“ líčí. „Myslím, že jsme s kondičním trenérem udělali velký kus práce.“
Na suchu se připravoval společně se svým mladším bratrem Dominikem a dalšími plzeňskými odchovanci: Jakubem Jeřábkem, Dominikem Boháčem či Janem Kovářem. Na led pak vyjel s plzeňskou juniorkou. „Domluvil jsem se s trenérem Brukem a bylo super, že mě s nimi nechal trénovat celou dobu,“ děkuje Kubalík na dálku.
Během letní pauzy čekal na to, se kterým klubem se dohodne na novém angažmá. „Měl jsem náznaky zájmu z Německa nebo Finska, ale stále se to nechtělo nějak dotáhnout. Furt jsem slyšel jen čekej, čekej ...,“ líčí.
Jednání s Jihlavou šlo rychle
Pak se do hry vložila Jihlava, která hráče i jeho agenta oslovila minulý pátek. „Jednání bylo rychlé a já jsem za to byl rád,“ pochvaluje si Kubalík. „Nebylo o čem přemýšlet. Jsem tady a už se moc těším.“
Přesto, že v týmu kromě někdejšího reprezentačního spoluhráče Michala Hlinky nikoho osobně neznal, nejde do úplně neznámého prostředí. „Na Duklu jsem koukal, viděl jsem dva její zápasy,“ prozrazuje. „Vím, že hraje bruslivý hokej. A to by mi mohlo sedět,“ věří.
První start za Jihlavu by si měl připsat v pátek v Pardubicích. Sám však vyhlíží jiný duel. Příští neděli se v Plzni postaví proti svému mateřskému klubu. Vůbec poprvé si navíc zahraje proti svému bratrovi.
Tomáš Kubalík (vpravo) z Columbusu svádí bruslařský souboj s Keithem Yandlem z Phoenixu.
„Máme to za chvíli, myslím 1. října,“ usmívá se. „Těším se na to. Přijdou kamarádi, tak to možná bude vyhecované. Ale když zrovna nebudeme s bráchou nastupovat v lajně proti sobě, bude to zápas jako každý jiný,“ je přesvědčen.
Na bratrovražedný duel mohlo dojít už v minulé sezoně. „Málem to vyšlo tak, že bychom proti sobě hráli v KHL,“ vzpomíná. „Ale neklaplo to. Tak snad to vyjde letos v extralize.“
A který z bratrů bude mít v rodině větší podporu?
„Tak to vůbec netuším,“ směje se Kubalík. „Já doufám, že přítelkyně bude fandit mně. A zbytek? Uvidíme,“ dodává.
