Takže ruce jsou namakané?
Na bazén budou dobré (smích). A koleno drží. Z toho pohledu byl zápas dobrý, jinak jsou pocity špatné, protože jsme prohráli.
Naposledy jste hrál ostrý zápas za Litvínov loni v záchranářské baráži. Co se stalo pak?
Měsíc před sezonou, tuším 8. 8., jsem v plné rychlosti narazil kolenem do mantinelu a měl jsem ho celé rozbité. Později jsem šel ještě na operaci, vleklo se to, pořád to nebylo dobré. Teď se konečně snad všechno v dobré obrátí.
Proč jste chyběl tak dlouho?
Moje léčení radši rozebírat nebudeme... Já si bláhově myslel, že stihnu už 1. čtvrtinu extraligy za Litvínov, ale nebylo to dobré, takže jsem se celou sezonu trápil a poctivě chodil na rehabilitace. Teď mi teprve sezona začíná. Chci si na konec kariéry ještě zahrát.
Je vám 34. Už končíte?
Cítím, že už nějaké roky mám a je to čím dál náročnější, ještě když je člověk zraněný. Hokej se strašně zrychluje. Ale chci dokázat, že na to ještě mám. Zdravotně i výkonnostně. Nemyslím na konec, ale nemám smlouvu, potřebuju hrát a ukázat se. Když jste celý rok mimo, kdo si vás vezme? Není to pro mě dobře rozehrané, ale dělám všechno, abych si extraligu ještě zahrál.
Troufal byste si po dlouhé pauze rovnou naskočit do extraligy?
Ani se nepotřebuju rozehrávat. Jsem už starší a v té formě, co Litvínov má, bych se ztratil. Klukům to jde výborně a kdokoli naskočí, hraje dobře. Je to diametrálně odlišné oproti minulému roku. Kdyby tehdy přišel Gretzky, tak nepomůže, zato teď může přijít kdokoli a výborně zapadne.
Zmírnila vaše trápení uvolněná nálada, která panuje v Litvínově?
Je vidět, že letos jsou srandičky v kabině. Ale když člověk nehraje, není do toho úplně zapojený a vtažený. A já nejsem takový, abych dělal šaška. Snažil jsem se dělat si to svoje. Je jasné, že každému se líp dýchá a nikdo na vás netlačí, když se mužstvu daří. V Litvínově to je jak na houpačce. Minulý rok špatné, byla baráž, předtím super, měli jsme titul, snad to bude pokračovat v pozitivním směru.
Bude lehčí se dostat do sestavy, když Litvínov drtí zranění?
Uvidíme. Deset hráčů je mimo, nejen obránci, ale i útočníci. Martynek je případ jako já, jsme souputníci, oba zranění celou sezonu. Je vidět, že farma a junioři smysl mají, díky nim je sestava zaplněná.
Měl jste víc času sledovat rozjíždějící se synovu kariéru?
Hraje za 4. třídu v útoku, nepotatil se, dává dost gólů. Nebudu ho chválit, aby nebyl na hrušce, ale jde mu to dobře a dělá mi radost. Když jsem se uzdravil, chodil jsem jim pomáhat na led, trenérů není nikdy dost. Mám ho víc pod drobnohledem. Snažím se, aby dělal něco navíc, ale aby ho to bavilo, nechci mu to znechutit.
