„Přijde mi, jako kdyby to bylo nedávno,“ pokračuje Divíšek, nyní generální manažer HC Letňany, o známé jízdě Komety z předkola play off až do finále. Tehdy v boji o titul nestačila až na Pardubice.
Tenhle zrod své úspěšné éry v sobotu odpoledne Kometa oslaví zápasem současného týmu proti výběru ze sezony 2011/12 v exhibici nazvané Za deset pět odkazující na to, že v minulé desetiletce posbírala nakonec pět extraligových medailí.
Za deset pětprogram exhibice začíná ve 13 hodin Tým z roku 2012: Sasu Hovi, Jiří Trvaj, Jozef Kováčik, Tomáš Malec, Jan Švrček, Jiří Vašíček, Jozef Balej, Leoš Čermák, Tomáš Divíšek, Radek Dlouhý, Roman Erat, Jan Káňa, Jakub Koreis, Vojtěch Němec, Tomáš Svoboda, Miroslav Holec, Jar. Svoboda, Tomáš Žižka, Jakub Svoboda. Trenéři: Zdeněk Venera a Lubomír Oslizlo. Hosté: Karel Vejmelka, Filip Král, Martin Nečas, Libor Hájek, Jakub Zbořil. Ve 13 hodin začne autogramiáda obou týmů a doprovodný program. Start zápasu: 16:50. |
Na co z play off v roce 2012 vzpomenete jako první?
Na partu v týmu a diváky. Celé Brno tím žilo a my jsme si to užívali, protože jsme vyhrávali. Ubojovaně, vydřeně, pro nás to však bylo sladké. Bolelo to, bylo to nepříjemné – a my jsme se na to těšili. Ta parta kluků bojovala jeden za druhého. Jak Jirka Vašíček skočil do střely v semifinále v Plzni, to vidím dodnes. My jsme na to tak trochu samozřejmě doplatili, ve finále jsme byli už rozbombardovaní, ale stálo to za to.
Jak dlouho se tenhle první medailový tým Komety v její nové éře scházel?
Tak často ne. Měl jsem v plánu po dohodě s Romanem Eratem udělat akci v roce 2017, to bylo pět let od stříbra, akorát nám do toho hodili vidle kluci z Komety, kteří vyhráli zlato. Tak jsme od toho upustili. (usmívá se) Teď se těším, že všechny uvidím.
A v létě po sezoně?
Tak to jo, to jsme slavili. Pokračovalo to pak v sezoně akcemi pro sponzory, pro fanoušky. Docela se to zapilo.
Když jsme u zapití, tradovalo se, že jste celý tým chodili na pivo pravidelně mezi zápasy play off. Jak to bylo?
Přesně takhle. Byl to náš rituál den před zápasem, s tím, že strop byl dvě piva. Dali jsme si večeři na hotelu a šli jsme si někam sednout.
Měli jste v Brně i svůj podnik?
Střídali jsme to a pak jsme v Brně přestali chodit úplně. Jednou jsme byli někde na Moravském náměstí a pak jsme další den prohráli. Od té doby jsme chodili jenom venku.
Říkalo se, že kdyby to věděl trenér Zdeněk Venera, že by nebyl rád. Sedí i tohle?
Stoprocentně by zešílel. On by to asi ani nechtěl vědět. Ale to žádný trenér. Byli jsme profíci, víc než o pivo šlo o partu, nic se nedělo, ale stejně si zrovna tenhle režim při play off trenér asi nepřeje.
Napadá vás, co by vám na to řekl biatlonista Michal Krčmář, který nedávno vystoupil proti pití piva na oslavu po zápase?
Na jednu stranu mu asi rozumím, co tím chtěl říct. Na druhou stranu ať si každý dělá, co chce. Potřebuji, aby odvedl výkon, a dvě piva nikomu asi neublíží. Četl jsem, co řekl, neodsuzuji ho a dál si myslím, že většina sportovců si tenhle povolený doping dá.
Mick Van Buren v rozhovoru:
Jaká bude oslava?
„Máme týmovou večeři a v neděli volný den. Proto bude klasická česká oslava, dáme si pár piv.“
Takhle úroveň profi sportu u nás nezvedneme! Je mi jedno jaké jsou zvyky atd., prostě tohle je špatně!
Pomohlo vám posezení k odreagování?
Nechodilo se chlastat. Sedli jsme si, dali jsme se do pohody. Nechci říct, že bychom tím odbourávali tlak, protože řeči o tlaku já neuznávám, sport je radost. A jestli někdo tlak cítil, tak to velmi dobře maskoval. (úsměv) Zapomněli jsme na hodinu na hokej, každý si něco žbleptnul a šlo se domů.
Museli jste vy nebo Leoš Čermák, pozdější výrazný kapitán Komety, mužstvo řídit?
Plulo to samospádem. Byl tam Biči (Radim Bičánek) jako kapitán, Robo Petrovický byl velká persona, Lelin (Čermák) taky. Osobností tam bylo víc. My jsme se dali dohromady někdy kolem ledna, kdy nám to začalo jít, začali jsme dělat věci, které jsme měli, rozjeli jsme se. Šel jsi do zápasu a věděl jsi, že vyhraješ. Nepřemýšlel jsi, že by to mělo být jinak.
Nechal vás trenér Venera hrát, jak vám to vyhovovalo?
Nejsem z těch, co věří tomu, že si mužstvo něco uhraje samo. Pan Venera do toho jako trenér vstupoval, každý tým musí být vedený. Třeba po debatě s námi, dal na nás, ale trenér je tam potřeba.
Říkal jste, že si vybavíte obránce Vašíčka, jak lehá do střely. Co ještě?
Taky je to historka z Plzně, ze semifinále. Já jsem byl s Dlouhánem (Radkem Dlouhým) na pokoji a tam nám z večera zůstala nedopitá láhev piva. Druhý den bylo dopoledne rozbruslení, pak oběd, pak si jdeme lehnout, já pomalu usínám a do toho zvuk. Tssssss.... (směje se) Dlouhán otevřel tu láhev a normálně se napil. Jeden dva hlty, pěkně tři hodiny před zápasem. Říkám mu, to je trochu moc, ne? A on na to, že to nemohl vydržet.
Fungoval tým od začátku tak ideálně, jak to zní? Bylo v něm dost bojovníků, kteří někdy dřív museli zákonitě hrát proti sobě a narážet na sebe. Třeba právě vy a Leoš Čermák.
Lelin je svině, to víme a je to dobře. Já mám tyhle lidi rád. Bojují za klub, za který právě hrají. A že byli dřív jinde, a proti sobě? To je jedno. Pravě v play off tihle kluci vylezou do popředí.
Nakonec mají všech pět medailí Komety za posledních deset let jen dva hráči, Čermák a Hynek Zohorna. Co to o nich říká?
Že jsou to dobří hokejisti, to jednak. O Hynkovi jsem to nevěděl, a Lelin tam byl dlouho, takže ten to posbíral. K tomu si vzpomenu na jedno ráno během oné památné sezony – bylo to v prosinci, kdy měl dojem, že ho Kometa asi vyhodí.
Proč?
Trenér Venera si nás dva pozval k sobě. Sraz mančaftu byl v devět a my jsme v osm stepovali na parkovišti. Leoš si myslel, že ho chce trenér vyhodit, chudák byl vyplašený, co se bude dít dál. Říkám mu, co by se dělo? Sebereš se a půjdeš jinam. (směje se) Tehdy nám to moc nešlo. Nevím už, o co šlo, ale zjevně ho Kometa nevyhodila.
Vracel jste se pak do Brna rád, když už jste hrál jinde?
Vždycky. I se Spartou, když jsem tam přijel a lidi na mě pískali, to bylo super. Bylo mi jasné, že tak to má být, že přece nebudou tleskat sparťanskému dresu. Brno mám rád, jak město, tak lidi. Však jsem v Brně i první titul oslavil.
Jak k tomu došlo?
Byl jsem na posledním zápase, finále skončilo titulem a já jsem šel s kamarády ze záchranky, co na zápasech zajišťují zdravotní službu, do hospody. A do toho mi volá Libor Zábranský, že má celý mančaft uzavřenou společnost, ať přijdu. Tak jsem to oslavil taky.
Mrzelo vás vůbec, že jste svoje tažení v roce 2012 nedovedli až na vrchol?
Dodnes mě to mrzí, finále jsem od té doby ani jednou neviděl. Vybavím si, jak jsme vyhráli předkolo na Kladně, jak dal Roman Erat gól a autobus tu cestu zpátky málem nevydržel. Gól Leoše Čermáka na Spartě do prázdné, svůj gól Adamu Svobodovi v semifinále taky. Jen finále si nepamatuju vůbec.
Protože nevyšlo?
Vedli jsme 2:1 na zápasy a doma v tom čtvrtém 1:0. Pak nám dal Martin Bartek hnusný, ošklivý gól, na nájezdy jsme prohráli a série byla srovnaná. U nich jsme prohráli a doma jsme už neměli síly.
