Byť jsou výkony Hanáků jako na houpačce, celkově lze říct, že Olomouc po zpackané koncovce minulé sezony zase spolehlivě sbírá body zásluhou obětavých výkonů. Takových, jaké pravidelně předvádí člen první obrany Tomáš Černý.
O Černého se mohou Kohouti opřít. Drží pozitivní bilanci plus minus a v každém momentě myslí na týmový úspěch. „Chci přidat i něco navíc, ale co je u obránce důležitější atribut, než že je na něj spolehnutí,“ usmívá se 28letý hokejista.
Ačkoliv v posledních kolech Olomouc po několika bodových ztrátách mírně propadá, nepřevládá stále nadšené překvapení, že jste pořád na dostřel vrcholu tabulky?
Drží nás gólman, ale nesmíme spoléhat na to, že vyhrajeme na jeden gól. Dáváme jich stále málo. Tam nás nejvíc tlačí bota. Musíme dávat dva, tři, čtyři, ať si některé chybičky v obraně zkrátka můžeme dovolit.
Skvělý obrat Komety, Pardubice zvládly šlágr v Třinci. Radují se i Sparta či Plzeň |
Obecně ale platí, že je Olomouc hodně nad očekávání.
No kdyby ta naše hra byla špatná, tak si člověk řekne, že si to kazíme sami a dobře nám tak. Ale naše hra je konstantní, že nemáme výkyvy, jako z úplného startu soutěže.
Herní pocit, ať už je zrovna po každém kole umístění jakékoliv, ale převládá dobrý?
Za námi je jen třetina základní části, ale zatím je týmový výkon srovnaný a hlavně do utkání chodíme s pocitem, že jde vyhrát každé. Dobře víme, že nevyhrajeme dvaapadesát kol, ale jsme konstantní, bodujeme. Jen musíme dávat góly.
Tomáš Černý z HC Olomouc.
Cítíte větší hokejovost ze strany Olomouce, že pod koučem Petrovickým týmu zůstává olomoucká vyhlášená houževnatost, ale přidává se k ní i něco navíc?
Snad to jde poznat, že i výkony jsou řekněme lepší. Ale ještě je před námi hodně zápasů. Musíme to hlavně udržet, ať už budeme zrovna šestí, desátí nebo předposlední.
V obraně neproběhlo tolik změn mezi ročníky, jako tomu bylo v ofenzivě. Roky v Olomouci funguje velká rotace obránců, kdy se na jednoho z vás nedostává. Jak se vám povedlo vypadnout z tohoto kolečka, ve kterém jste byl s Rašnerem, Rutarem či Škůrkem?
Promlouvají do toho i zranění, to hraje velkou roli. Nicméně není to nic osobního. U nás hraje zkrátka nejdůležitější roli tým a když někdo zrovna nehrajeme, tak prostě netřískáme hokejkou a nejsme zbytečně naštvaní. Je to otevřené, trenéři to nijak nezastírají, mluví o tom s námi a prak prostě nechodíte s tím, že ten hraje hůř, tomu se nedaří a tak proč zrovna nehraji já.
Daří se tato nesobeckost držet dlouhodobě?
Nikdo není hamižný, neříká, že hrál zrovna deset minut, a tamten osmnáct. Chceme týmová vítězství, tak musíme být týmoví.
Tomáš Černý z HC Olomouc dává gól do sítě Vítkovic.
Není tahle rotace, která je platná i pro speciální formace, někdy na škodu, že zkrátka nejste tak úplně zvyklí na roli přesilovkového beka?
No co, když mi to nepůjde, jsou tu další dva nebo tři kluci, co to můžou hrát místo mě. Je to mezi námi tak vyrovnané a platí zase, že nikdo není uražený ani tak ulpívavý na té pozici. Fakt je to o charakteru, že tu každý kašle na to, jestli bude mít osobní body navíc, když to nepovede k těm třem či dvěma do tabulky.
Když všichni přijmou tuhle neurčitost rolí nebo absenci hierarchie, je pak kabina o to soudržnější?
Pak jsou doopravdy všichni kamarádi, nejsou tu žádné skupinky. Když se někomu něco nelíbí, říkáme si věci přímo a ten druhý se neuráží. Vyříkáme si to jednoduše, na plnou hubu. Když hrajeme blbě a řekne se to nahlas, ať už to říká kdokoliv, tak ta kabina to přijímá, řeší to. Není to o tom, že si řekneme, že je to žvanil a blbec. A tohle v té šatně funguje roky!
Vy už také nepatříte mezi mladíky, v osmadvaceti jste v té střední generaci. Máte už vůdčí slovo, nebo přítomnost Jirky Ondruška a dalších veteránů vám to úplně nedovoluje?
Kluci mají úplně jiné zkušenosti, mají více co říci. Ale za poslední tři roky vnímám, že se naše řekněme střední generace od těchto bardů hodně naučila a už se umíme ozvat a držet ty zajeté koleje.
Museli jste to dostávali do nováčků, navíc často cizinců?
To do nich nevštípíte, s tím už si je musíte vybrat. Vedení se zajímalo hodně o jejich charakter, trenéři si nové hráče také takto vybírali a volili výborně. Zapadli a charakterově jsou skoro k nerozeznání. Nepřišli jako hvězdy, ale jako týmoví hráči. Nešli sem za šedesáti body, ale za úspěchem celku.
Tomáš Černý slaví branku do sítě Vítkovic.
Atmosféra v kabině se nyní asi drží výrazně lépe, než v minulé sezoně?
Možná, ale dobře víme, co se tam stalo. Můžete přijít do pohodové šatny a ze dne na den se to celé sesype. Člověk nikdy neví. Pokud ale udržíme tuhle vlnu, bude to dobré. Nyní jde cítit psychická pohoda na osobní rovině, ale zároveň je tam ten zdravý týmový tlak na výkon.
A ten kontrast s minulou sezonou?
Ono i v minulé sezoně byla ze startu dobrá nálada a zlomilo se to až v závěru. Tři čtvrtiny sezony nebyly tak špatné, to až ta čtvrtá, kvůli které jsme spadli do baráže. Proto jsem tak opatrný, když se o nás po čtvrtině či třetině sezony říká, že to vypadá hodně jinak. Jedeme si raději to svoje, sbíráme týmové body.
Osobně si taktéž užíváte stabilitu i díky smlouvě?
Mám kontrakt ještě další sezonu, takže mám klid. Hlavně, ať pomáhám týmu a jestli budu hrát deset minut, tak ať. Hlavní je, že se na mě bude moci tým spolehnout, a že tu důvěru budu cítit.
Je to ta největší týmová hodnota, že se o vás jde opřít?
Přesně tak. Chci přidat i něco navíc, ale co je u obránce důležitější atribut, než že je na něj spolehnutí.
