Právě on rozhodl svým pokusem nádhernou bitvu mezi hokejisty Slavie a Plzně, kterou v O2 Areně sledovala největší návštěva sezony.
Domácí Slavia udolala soupeře 6:5 po samostatných nájezdech a po výhře 4:1 na zápasy se může začít chystat na finále play-off.
Růžička junior dostal při rozhovoru do ruky DVD se záznamem utkání. A neskrýval, že ho volba jeho otce a současně kouče Slavie, který jej na nájezd poslal, hodně překvapila.
Podíváte se na ten vítězný nájezd ještě večer doma?
Asi jo. Ale přetočím si ten záznam až na konec (smích). Na celé utkání se podívám až ráno, jak to budou opakovat v televizi. Pak si asi znovu lehnu a budu dál snít.
Byl jste překvapený, že vás táta na ten nájezd poslal?
Určitě. Odpověděl jsem mu, že nejedu. Jenže on se na mě znovu podíval, tak já říkám, že teda jedu. Ještě mi Petr Kadlec stihl říct, ať jedu pomalu. Naštěstí jsem do toho nějak plácl a padlo to tam.
Říkáte plácl, ale vypadalo to jako nacvičené zakončení.
Dělám to na tréninku, ale určitě jsem nevěřil, že to tam padne.
Co vám táta po zápase řekl jako první?
Ještě jsem s ním nemluvil, v kabině jen říkal, ať se z toho nepo... (smích) Určitě má radost, ale hlavně se počítá, že jsme postoupili.
V prodloužení už jste nehrál. Jaké to je jít na nájezd po takové pauze?
S Mílou Čermákem jsme seděli na střídačce a pořád jsme komentovali zápas. Byli jsme nervózní jak blázni. Pak jsem byl studený a najednou slyším, že mám jet nájezd. Koukal jsem jako blázen.
Čeká vás doma nějaká odměna nebo pochvala?
Od táty ne, ten nechválí. Ale mamka bude mít ohromnou radost. I když nic slavit nebudeme, to až titul, kdybychom ho vyhráli.
Vnímal jste tu zodpovědnost, kterou jste dostal?
Věděl jsem, že když nedám, tak to tátovi zase všichni omelou o hlavu. Byl jsem z toho hodně nervózní. Nebudu říkat, že jsem si věřil. Samozřejmě jsem byl vyklepanej. V životě jsem nejel tak důležitý nájezd před tak zaplněnou halou. Jedna půlka mi fandila, druhá pískala.
A když jste plzeňského brankáře Cháberu překonal, co vám proběhlo hlavou?
Já jsem tomu vůbec nevěřil. Pak jsem viděl, jak všichni skáčou, tak jsem si říkal, jestli je konec nebo ne. Měl jsem v tu chvíli úplně vymazáno. Jezdil jsem tam jako psychopat.
Pak jste posílal pusy do hlediště. To jste měl připraveno jako oslavu?
Vůbec. Ani jsem nevěděl, co dělám.
Před zakončením jste dvakrát obkroužil hokejkou puk. Kde jste to odkoukal? Něco podobného se dělá spíš ve florbale.
Ani nevím. Dělá to takhle víc kluků. Hlavní je, že jsem si ten puk někam neodpálil (smích).
