"Domluvili jsme se v kabině, že budeme Stehlíka po skončení zápasu ignorovat," řekl Balaštík.
"Já jsem si šel normálně ruku podat, ale oni se mi začali vyhýbat. Tak jsem usoudil, že to nemá smysl a jel jsem pryč," krčil rameny vítkovický obránce, jehož působení na zlínském ledě by se dalo přirovnat k mávání rudým hadrem před očima rozzuřeného býka.
Kdykoliv se dotkl puku, ozvalo se hromadné bučení. "Povznesme se nad Stehlíky, dnes získáme tři bodíky," nabádal transparent domácího kotle. Zápas na Stadionu Luďka Čajky byl vyhodnocen jako rizikový, k žádným incidentům na hřišti ani v hledišti však ke cti Zlína nedošlo.
Domácí se "pomstili" velmi povedeným výkonem a výhrou v nájezdech. Srpnový Stehlíkův atak pěstí, po němž měl Balaštík zlomený nadočnicový oblouk, výraznější dohru na ledě neměl.
Balaštík se se Stehlíkem potkával na ledě minimálně, až v závěru si Stehlík na zlínskou šestadevadesátku počíhal v rohu a čistě ji poslal k zemi. "Dohrával jsem normálně tělo, tak jako u každého jiného hráče: Faul to nebyl," tvrdí Stehlík. S tím souhlasí i Balaštík.
Jinak by ovšem tihle dva sotva našli společnou řeč. "Kamarádi z nás asi nebudou už do konce života," pousmál se Balaštík, který po zranění od Stehlíka hraje s celoobličejovým plexisklem na helmě.
"Vůbec jsme se nebavili," tvrdil Stehlík po zápase. "On možná něco volal, ale přes tu mřížku nebyl slyšet."
Dá se říct, že mezi Zlínem a Vítkovicemi je po utkání plném pohledných hokejových momentů příměří. O míru se však mluvit nedá. "Rivalita tam bude pořád," řekl Balaštík. Příště jedeme my do Vítkovic a určitě nečekáme, že by nás tam radostně vítali."
Podobně hovořil i Stehlík. Na otázku, zda by Balaštíka v případě potřeby udeřil znovu, odpověděl: "Kdyby bylo potřeba, možná i ano."
