Sedmadvacetiletý útočník v létě zamířil z Liberce do Čeljabinsku. V klubu, kde se sešel s dalšími třemi krajany, ale odehrál pouhé dva zápasy. V duelu proti CSKA Moskva při srážce u mantinelu si poranil rameno. Doba léčení? Nejméně tři měsíce. K tomu se navíc brzy přidala nepříjemná žloutenka, kvůli které zhubl téměř osm kilo. „To bylo snad ještě horší. Nemohl jsme dělat vůbec nic,“ přiznává s odstupem.
Při návratu do Čech se čekalo, že zamíří do Liberce. Řepík ale kývl na nabídku Sparty, ve které hokejově vyrůstal.
Váš návrat do zápasu se blíží. Jak se cítíte?
Už během reprezentační pauzy jsem začal chodit na tréninky. Cítím se dobře. Potřebuju si ještě trochu zatrénovat v soubojích, abych si to ještě vyzkoušel. Na konci roku bych už chtěl hrát.
V podvědomí ale asi nějaký přirozený strach bude, že?
Asi to tam ještě trochu je. Pár zápasů to bude trvat. Takhle to je ale s jakýmkoliv zraněním, navíc po takhle těžkém. Vždycky si dáváte trochu pozor. Na druhou stranu to nesmím přehánět. Stačí být připravený v soubojích a nemyslet na to, co by se náhodou mohlo stát. Jinak bych nebyl vůbec platný.
Dá se na to vůbec nemyslet?
Potřebuji nějaký souboj, který to otestuje. Vyzkouším si, jestli to rameno drží. Pak se to v hlavě nastaví a bude to v pohodě.
Jste hodně po hokeji hladový?
Pauza byla už hrozně dlouhá. Sebralo mi to půlku sezony. Nikdy jsem takhle dlouhé zranění neměl. Mám velký obdiv k hráčům, co se dokáží vrátit po takovém zranění. Všechny ty rehabilitace a pomalé procesy... Není to vůbec jednoduché.
Co bylo těžší překonat - zranění ramene, nebo tu žloutenku?
Měsíc jsem měl zafixované rameno. Nemohl jsem nic dělat. Pak bych ale mohl začít jezdit aspoň na kole, kvůli žloutence to však nešlo. Nešlo nic, jen čekat. Začínal jsem skoro po třech měsících úplně z nuly. V tom to bylo těžké.
Měl jste dietu. Jak se to projevila na vaší váze?
Dieta byla docela drastická. Zhubl jsem osm kilo, ochably mi svaly. Než člověk nabere svalovou hmotu, to není vůbec sranda.
Konec v Rusku mě mrzí pořád
Jak s odstupem berete ten předčasný konec v Rusku?
Mrzí mě to pořád. Minulá sezona mi vyšla dobře a těšil jsem se tam. Chtěl jsem se ukázat. Trvalo to zápas a půl a byl konec. Zranění k tomu ale patří, jen je škoda, že to přišlo tak rychle.
Jak jste ukončili smlouvu?
Měl jsem smlouvu jen na rok. Kontrakt byl zrušený. Agenti jsou domluveni, že to budeme řešit ještě po sezoně. Uvidíme, jak to dopadne.
Těšíte se na utkání s Libercem?
Se Švíckem (obránce Liberce Martin Ševc) jsme si vyměnili pár zpráv. Voláme si. Na konci ledna je tady v Praze s Libercem zápas. Určitě je to pro mě hodně speciální.
Trenér Liberce Filip Pešán říkal, že vás na jednu stranu chápe, přesto ho ale vaše rozhodnutí zklamalo. Mrzelo vás to?
Trochu ano. My jsme si volali, řekl jsem mu to jako prvnímu. Chápal to, ale byl hodně zklamaný. Já jsem se však rozhodl podle toho, jak jsem potřeboval. Některým lidem přišlo směšné, že se vymlouvám na dojíždění. Ale to není sranda. Tady mám všechny ty rehabilitace. Na zimák přicházím jako první a odcházím jako poslední. Podle toho jsem se rozhodl.
Michal Birner říkal, že má s trenérem Pešánem skvělé vztahy. Nebojíte se, že váš odchod do Sparty to narušil?
Z mojí strany k němu se vůbec nic nezměnilo. Respektuji ho, je to výborný trenér, který toho ještě pro český hokej hodně odvede. Je pravda, že od mého podpisu do Sparty jsme spolu nemluvili. Není ani proč. Nevím, jak to má on, je to ale profík a věřím, že to bere jako já.
O titulu mluvit nechci
Jste zvědavý, jak vás pak přijmou fanoušci?
Podle mě budou reagovat špatně. Pár lidí to ale chápe, za to jsem rád. Spousta lidí mě však odsoudilo. Asi budou pískat, se mnou tohle ale moc nedělá. Spíš mě to ještě víc nabudí. Chápu, že jsou zklamaní, ale rozhodoval jsem se podle toho, co pro mě bude nejlepší.
Pískot by vás vůbec nemrzel?
Tak trochu jo. Bohužel takhle to v Čechách chodí. Když hráč přestoupí někam jinam, tak hned fanoušci cítí křivdu. Jinde ve světě se to tak neřeší. Takový je sport. Na druhou stranu jsem tady vyrůstal, v Praze jsem doma.
Ve finále na vás sparťanští fanoušci vylévali i pivo, vy jste pak měl k tomu nějaké prohlášení. Nebojíte se, že by tohle mohlo přijít i v Liberci?
Bylo to vyhecované, hrálo se finále. Tohle však k hokeji nepatří. Když to přijde, tak s tím ale člověk nic neudělá.
Jaké myslíte, že máte se Spartou šance na titul?
O tom se tady nikdo teď nebaví. Samozřejmě někde vzadu v hlavě to každý hráč má, ale není to aktuální téma. Sparta má velké ambice, ale nebavíme se o tom. Kluci teď hrají výborně a já se jim budu snažit pomoci co nejvíce. Přichází nejlepší část sezony.
Cítíte, že vy byste mohl být tím klíčovým hráčem, kterého Sparta v minulých sezonách neměla?
Nechci se považovat za hráče, který sám vytáhne Spartu k titulu. Samozřejmě nějaké góly už jsem v play-off dal. Já zápasy ke konci sezony mám hrozně rád. Vyhecuje mě to k lepším výkonům a doufám, že se do toho brzy dostanu a přenesu si formu do play-off.
Lákalo by vás si ještě letos zahrát v reprezentaci?
Lhal bych, kdybych řekl ne. Musím se ukázat, aby mě pan Jandač pozval na nějakou akci či soustředění před turnajem. Na druhou stranu budu mít trochu výhodu, že odehraji jen část sezony, tak bych na konci měl mít více sil. V první řadě musím mít hlavně výkonnost.
