„Body na Spartě mají dvojnásobnou hodnotu. Proti takovému soupeři se moc nevyhrává. Pro mě životní zápas,“ říkal po utkání brankář, jenž v sobotu ještě naskočil za Litoměřice v první lize.
Kdy vám přišla zpráva, že se v Praze objevíte na ledě?
Dozvěděl jsem se to v sobotu po zápase, když jsem nastoupil v první lize. Po utkání mi volal pan Salfický, ať se hlásím v pondělí na tréninku. V tu chvíli jsem ještě netušil, že bych hned v úterý mohl chytat. Po tréninku mi to oznámil pan Holaň. Pro mě je to neskutečný pocit, přece jen na Spartě v takové hale si brankář jen tak nezachytá.
Po prohraném zápase v Liberci se spoluhráči zavřeli v kabině. Měli jste nějakou speciální přípravu na Spartu?
Hráli jsme hodně obětavě, to byl hlavní důvod dnešního úspěchu. Možná hráči měli i trochu v hlavě, že jsem stále mladý gólman a snažili se mi co nejvíc pomoct. Chtěl bych jim za to poděkovat.
Měl jste před utkáním obavy? V extralize jste dlouho nechytal.
Něco mi proběhlo hlavou. Nervozita, na druhou stranu jsem se hodně těšil. Tohle je pro mě splněný sen.
Jak jste zaháněl obavy z takového duelu?
Snažil jsem se na to nemyslet. Od soboty jsem si představoval, že bych mohl nastoupit. Soustředil jsem se ale až poslední dvě hodiny před utkáním.
Jaká situace pro vás byla nejtěžší?
Asi v závěru. Bylo tam několik nebezpečných dorážek. Sparta měla přesilovku, vytvořila si velký tlak. Musel jsem se hodně soustředit, abych to zvládl.
Věříte, že byste mohl naskočit i v dalších zápasech jako jednička?
Vůbec teď nevím. Samozřejmě bych byl rád, ale hlavní je, aby se Pardubicím začalo dařit. Chci hlavně chytat, jestli to bude tady, nebo v Litoměřicích, už není na mně.
