Vítá ho řev: "Sparta Praha!"
Hráči večeří, připíjejí na úspěch v zadní části restaurace v relativním soukromí. Že se tu oslavuje, je poznat venku. Duní muzika skupiny Kabát, někteří číšníci jsou oblečení do sparťanských dresů. Návštěvníci přinášejí sparťanské vlajky.
S jednou takovou, pořádně velkou, vyjde ven útočník Jan Marek. Jednou rukou máchá vlajkou, ve druhé má sklenici s nápojem. "Já jsem tak šťastný," opakuje. Titul vyhrál poprvé.
Je půl hodiny po půlnoci a před restaurací parkuje stříbrný vůz. Brankář Petr Bříza veze na zadním sedadle trofej pro mistra. Do restaurace ji vleče Marek, zabalený do vlajky, a masér Karel Janouch.
"Víko se sundat dá, ale šampaňské jsme do poháru nelili. Zase jsme ho složili. I když to byl trochu problém, bylo třeba trefit dva závity proti sobě. A když vám někdo pořád drká do ruky..." líčil pak se smíchem obránce František Ptáček.
Někteří hráči zůstali v podnicích v centru, další se přesunuli do klubu Misch Masch nedaleko haly Sparty. V narvaném klubu vyhrává hudba různých stylů. Mezi návštěvníky jsou i slávisté Hruška a Sobotka.
Dole se DJ ptá: "Misch Maschi a Sparto, jste všichni připraveni na pořádnej českej nářez?" Otázka však míří k fanouškům. Hokejisté, za nimiž dorazili i někteří bývalí hráči, se většinou usadili v salonku v horním patře. Z obrovských oken mají výhled na hemžení dole, ale vstup u dveří s nápisem VIP LOUNGE je do pozdních nočních hodin hlídaný.
Hráči se kochají pohárem, který si pak odnáší brankář Schwarz. Povídají si, občas někdo sejde dolů a promluví s fanoušky. Třeba Ptáček. Na hlavě má čepici otočenou kšiltem dozadu. Ale nikoli mistrovskou. "Nebral jsem si ji. Ani medaili. Nechtěl jsem je ztratit. Ale tahle čepice je taky vítězná," povídá.
Sparťané slaví v poklidu až do rána. Pak zamíří na snídani do nedalekého Parkhotelu, kam chodívají na kávu. "Dám si vajíčka," plánuje masér Janouch.
Je sobotní ráno, venku už svítí slunce. Vypadá to na pěkný jarní den. A ten teprve začíná.
