„Nejdelší zápas, který extraliga pamatuje, se hrál v roce 2013 v pátém předkole mezi Vítkovicemi a Českými Budějovicemi a trval 114 minut,“ hlásil po konci základní hrací části jeden z moderátorů na Spartě.
„Prosím tě, nemaluj čerta na zeď,“ reagoval bryskně jeho kolega s přáním, že utkání skončí brzy.
Nestalo se. Když se prosadil obránce Tomáš Pavelka, čas se přehoupl přes půl dvanáctou – kdejaký pověrčivec mohl vzkazovat: „Vidíte, mně to bylo hned jasné, já vám to říkal.“
Kdo by však jen byl býval při úvodním buly v 19:00 tušil, že 9 287 diváků dostane k zaplacenému lístku dohromady ještě 43 minut a 28 sekund dlouhý úsek hry navíc?
Vždyť i přestávkový program mezi jednotlivá prodloužení nikdo neplánoval. Nabídka bufetů v největší české hale se postupem času také povážlivě ztenčovala, až zůstal jen popcorn a pití. Přepadla vás lákavá myšlenka, že byste si dali na noc klobásu? Smůla.
Kdo se poměl, to byli samotní hráči. Jídlo si však vzhledem k ohromnému fyzickému zápřahu asi příliš nevychutnali. Potřebovali do sebe hlavně dostat co nejvíc energie.
Někteří sparťané brali pizzu a zapíjeli ji kolou, Liberečtí holdovali smaženému kuřeti z blízkého řetězce rychlého občerstvení. Na chodbě před šatnami se povaloval balík s energetickými nápoji.
„Pro mě to tak těžký zápas nebyl, šel jsem na led až v půlce. Doklepal jsem to,“ smál se brankář Július Hudáček, který přece odchytal akorát zbylých 75 minut. „V kabině jsem si dával hlavně gely, někdo měl pizzu,“ doplnil opět se šibalským výrazem.
„Takhle dlouhé utkání jsem si zažil v Rusku a tam hráči jedli i na střídačce,“ popisoval sparťanský kouč Josef Jandač. „My nic nejedli, o nás tady nejde,“ podotkl.
Vydatně občerstvit už se nemohli ani diváci, kteří si ukrajovali cenné minutky z polehávání v posteli. Tribuny řídly, postupně rostl počet volných sedaček, avšak drtivá většina hokejových příznivců zůstala až do konce.
Při příchodu na stadion je možná pracovníci u detenčních rámů zdravili slovy: „Dobrý večer“. Při odchodu už v útrobách stadionu někteří chlapíci v reflexních vestách s úsměvem roztaženým od jednoho ucha k druhému přáli dobrou noc.
Jeden z kolegů žurnalistů pak dokonce na závěr rozhovoru vítal trenéra Jandače do nového rána.
„Všechny děti, co jdou zítra do školy, ať se za mnou staví, napíšu jim omluvenky, aby mohly přijít později. Rodičům do práce asi klidně taky,“ vzkazoval zmožený, ale šťastný střelec vítězné branky Pavelka, který děkoval všem vytrvalcům.
„Dva roky jsme si to obrečeli a tohle nám chybělo. O tomhle je play off,“ přitakával k atmosféře dvougólový obránce Adam Polášek, jenž se v mixzóně už opíral o zeď.
Možná se i v některých divácích mísily různorodé pocity. Časem se jejich nízký entusiasmus z prodloužení mohl proměnit v nadšení pro vytvoření nového rekordu v délce zápasu. Jakkoli Pavelka tento cíl zhatil, určitě si získal spoustu nových fanoušků, kteří už potřebovali nutně spát nebo stihnout poslední metro, případně denní linku tramvaje či autobusu.
Hostům pořadatelé na kostku promítli navigaci s cílovou destinací v Home Credit areně v Liberci. Aby toho nebylo málo, cestu navedli přes malebnou přírodní rezervaci s provokativním názvem – Údolí Plakánek.
A zapálení domácí příznivci si přišli na své: dvojí radost díky potvrzení gólu videorozhodčím, postup do semifinále, děkovačku i závěrečnou tradiční „Hudy show“, při níž vždy v hlavní roli exceluje gólman Hudáček.
Vřískot a hlasité rány se pár chvil nato šířily i ze sparťanské šatny. „Jsme v semifinále!“ pronikalo ven ohlušujícím způsobem.
Píseň Zuzany Norrisové Pátá, která se spustila z ohromných repráků v hale po závěrečné akci střetnutí, nahradily v kabině Pražanů hity Heleny Vondráčkové. Mimo Vzhůru k výškám nemohla chybět ani ta nejznámější a pro pondělní páté čtvrtfinále nejpříznačnější skladba.
„Hodně dlouhá noc! Nikdo z nás nejde spát...“