„Rodinný QR kód ještě nemáme,“ usmívali se vedle sebe oba sourozenci, když si je novináři vyžádali do mixzóny najednou. Příspěvky do týmové pokladny se ale právě od nich poslední dny vrší.
„Stálo mě to trojku,“ poví dvacetiletý Ondřej a přemýšlí, kam přesně umístí puk ze zrovna dohraného duelu. Na ledě kotouč po akci veteránů Řepíka se Sobotkou poslal z dorážky parádně do malého prostoru nad Strmeněm.
Úspěšně doklepával také Kryštof. Ten se zase chystá na Karjalu s národním týmem. Navíc se čtrnácti body poskočil do čela sparťanské produktivity.
„Nechceme ale být moc nahoře, jdeme s pokorou dál,“ líčí o čtyři roky starší pan Hrabík skromným hlasem. „Vždycky z toho někdo vykrystalizuje, mám štěstí na skvělé spoluhráče. Chceme hrát jako jeden chlap.“
Oba mladíci si uvědomují, že během nedělního odpoledne se svezli s týmem, který v produktivitě zazářil. Každá čtvrtá střela na branku končila v síti, hned po čtyřech minutách si Pražané vypracovali dvougólové vedení.
A to se pak hraje s lehkostí.
„Nechci říkat, že kluci byli uvolnění, ale už šlo vidět hodně klidu na hokejkách,“ pochvaloval si i asistent domácího trenéra Antonín Stavjaňa.
„Co dodat,“ spustil naopak Ladislav Čihák, kouč Motoru. „Měli jsme první dvě dobrá střídání, ale zápasem nás provázely hrubé chyby, které Sparta potrestala. Na obě strany se hrálo stejně, ale efektivní byl soupeř a to ho dělá silným. Nám už naopak chyběl i trošku přehled a klid. Snažili jsme, tlačili, ale bohužel jsme vždy nafasovali.“
Však pokud se podíváte na všechny pokusy, vyhráli hosté. Jenže Sparta zablokovala hned šestadvacet ran!
A i onen devátý gól, trefu útěchy pro Jihočechy, si dala sama. Nahrávku bruslí do vlastní branky tečoval David Vitouch. Ondřej Hrabík ještě neobratně bránil vlastnímu gólmanovi Kořenářovi v zákroku.
Jasné výhry Sparty a Pardubic, Liberec je poslední. Vzepětí Kladna stačilo na bod |
„Vůbec jsem neměl být na ledě, trošku jsem si to spletl. Viděl jsem volného hráče, tak jsem k němu rychle jel a podklouzly mi nohy. Omluvil jsem se za to Kořenovi a je mi to líto.“
První branka v novém působišti patřila Tomáši Zohornovi.
Že by ale nedávno vyměněný útočník slavil? Vůbec. V útrobách stadionu se skrýval pod kapucí a tichým hláskem reagoval.
„Popovídali jsme si,“ poznamenal stroze k dění po první třetině, kterou jeho tým prohrál 0:4.
„Gól mě ani nepotěšil, ale i takové padají.“
„Za stavu 6:0 už je těžké něco dělat.“
Zda jeho týmu teď pomůže pauza?
„To nedovedu odpovědět, potřebujeme potrénovat a pár věcí vyladit, aby se tohle už nestávalo.“
Sparťanský triumf 8:1 je taky dosud nejvyšším v dosavadním průběhu extraligy. Spolu s vítkovickým vítězstvím 7:0 nad Libercem z konce října.
V kabině třetího celku tabulky tak před prvním reprezentačním intermezzem panuje pohodička. Hezky adagio. Jaká to proměna po soužení se s Plzní.
„Užili jsme si to maximálně,“ shodovali se také Hrabíkovi a vzájemně si gratulovali. „Pro mě to je i zážitek, který řadím hodně vysoko, že jsem mohl bráchovi gratulovat jako jeden z prvních, to je speciální,“ lebedil si Kryštof.
Bída na Spartě. Cítil jsem zoufalost, líčil Kořenář. Na nulu myslel už v první části |
Snad jen jedna věc je mrzela, že v O2 areně už nebyli další rodinní příslušníci.
„Alespoň jeden z rodičů tu pokaždé byl, ale teď to zrovna nevyšlo. Smůla,“ prohodil opět starší z dua. „Ale jsme obrovsky rádi, jak jsme to zvládli a chceme pozdravit domů.“
Času, aby se předvedli znovu i rodičům v hale, mají přece jen dost.