Ten druhý je o 10 let starší, dva dny před Vánocemi oslavil 55. narozeniny. Co je spojuje? Oba hráli aktivně hokej. Jenže Martinec byl legendou, Bokroš "pěšákem“.
Martinec třikrát vybojoval titul světového šampiona, má doma čtyři Zlaté hokejky pro nejlepšího hráče země. Obránce Bokroš s Trenčínem v roce 1992 vybojoval mistrovský titul, jistil útočnou formaci Pálffyho. Ale jinak? Asi byste těžko hledali odlišnější hokejové maršály.
Bokroš má vizáž "jižana“: uhrančivé oči, černé vousy. Když sekýruje hráče, je to řev! Loni se málem popral se vsetínským útočníkem Štraubem. "Nevěřím, že ostatní trenéři všechno berou s klidem." Dokáže si dupnout.
Proto ze Zlína nepustil gólmanského náhradníka Altrichtra, ačkoli dál spoléhal na svého krajana Murína. A vida - Altrichter se teď hodí.
Ale ani Martinec, solidní pán s pěšinkou, není slaboch, s veteránem Lubinou se vypořádal nekompromisně. "Špatný přístup netoleruju." V Pardubicích má Martinec opačnou úlohu než tým burcovat. Spíš jej uklidňuje.
Přišel po zpackaném úvodu sezony, kdy nahradil Výborného. Teprve po Martincově příchodu tým začal šlapat. "Kluky jsem upozorňoval, že jejich čas přijde. U hráčů je vše o hlavě."
Vytáhl tým z posledního místa až k tomu, že ve finále vede nad Zlínem 2:0 na zápasy. S Pardubicemi slavil už dva tituly. V roce 1973 jako hráč, v roce 1989 jako trenér. "Po šestnácti letech chci titul zase."
I když se mu to povede, jednu skvělou Bokrošovu bilanci nepokazí. Slovenský kouč Zlína od roku 1993 získává pravidelně v každé sezoně nějakou medaili. Zlato, stříbro nebo bronz. Úspěšný byl s Trenčínem, se Slovanem, Zvolenem, Slovenskem a se Zlínem. V roce 1997 byl sice se Slovanem pátý, ale první Zvolen mu poslal zlatou medaili. Bokroš tam mistrovskou sezonu načínal.
