"Ale rozmluvili mi to. Kdo? Vlastně úplně všichni," vysvětluje 38letý obránce, který je v Litvínově i asistentem.
V únoru ho zraněná páteř zradila natolik, že přímo při zápase ležel bezvládně na ledě. Tohle už jeho blízcí nechtějí podruhé dovolit.
Kolik tedy chybělo k tomu, abyste proti Budějovicím nastoupil?
Minule jsme dostali šílený debakl od Kladna, náš výkon vůbec nebyl dobrý. Znáte emoce po prohraném zápase. Hned jsem začal prohlašovat, že když je to takhle, jdu hrát. Jenže všechny odpovědi byly typu: Neblázni. Uklidni se.
Co jste na to odpovídal?
Dlouho jsem vzdoroval. Chtěl jsem naší hře přinést nějaký impulz. Měl jsem ohromnou chuť, trénoval jsem. Ale pořád mě to bolí, sám jsem poznal, že to asi není dobrý nápad. Holt teď musím víc používat rozum než emoce.
Kdo vám návrat rozmlouval?
Stál jsem proti všem. Takový Alby (spoluhráč Robert Reichel) si přede mě přímo lehá, abych už na led nešel.Moc se bojí, aby se mi nestalo to, co v minulé sezoně.
Trvalo dlouho, než vás přemluvili?
Musel jsem to poslouchat v úterý i ve středu. Až ve čtvrtek jsem si nechal říct. Však teď Alby pořád chodí kolem a říká: Bože, dva dny mu trvalo, než dostal rozum.
Popište, jaké trable s těmi zády máte. Bolí vás i v běžném životě?
Rozhodně teď v mžiku nenasekám dříví na celou zimu (úsměv). Bolí to. Ale jinak to jde. Nekulhám, ohnout se není problém. Až na ledě je to horší. Tam mě to hodně limituje. Chci vyrazit dopředu a najednou mě to píchne. Jsem všude o krok později, vypadá to pak všelijak.
Je tohle definitivní konec kariéry?
To ne. Fakt ne. Nesmíme zapomínat, že extraligamá během olympiády měsíc pauzu. V ní bych teoreticky mohl potrénovat a zpátky se do toho dostat. Mně se do té doby může ulevit. Zatím netvrdím, že budu určitě zpátky. Ale rozhodně to ještě ani nebalím.
