Bude mu čtyřiadvacet. Už není vyjukaný junior, v americké East Cost Hockey League se navíc naučil hrát pořádně do těla. Dispozice k tomu má, měří 194 centimetrů.
Kondičně ho připravuje bývalý špičkový koulař Remigius Machura. "Před odchodem do Ameriky mě dal dohromady. Díky síle jsem získal stabilitu na bruslích a můžu to ještě víc řezat," říká s úsměvem.
Do Slavie jste se vrátil po pěti letech. Jak se v Edenu cítíte?
Zatím je to fajn. I když také pořádná dřina. Právě probíhá letní příprava. Už se těším na led. Od Jirky Kalouse a Heleny Fuchsové dostáváme pořádně do těla a Vláďa Růžička na to dohlíží. Dávají nám zabrat, snad to ale v zimě pomůže. Snažím se makat naplno, abych měl v sezoně hodně síly.
Za první tým Slavie jste dosud odehrál jediný zápas, ale v klubu jste byl odmala. Co se ve Slavii za těch pět let změnilo?
Popravdě bych řekl, že asi vůbec nic. Furt tam jsou ti samí lidé. Přijde mi to stejné, jako když jsem odcházel. Vrátil jsem se do Slavie jako domů.
Když Slavia vyhrála v roce 2003 titul, vy jste sestupoval s Havířovem, že?
Je to tak, tu sezonu jsem odehrál v Havířově a sestoupili jsme. I tak to pro mě ale byla cenná zkušenost. Poprvé jsem si zahrál mezi chlapama a určitě mi to v něčem pomohlo. I když to nebyla valná sezona.
A v čem vám pomohly dvě následné sezony v zámoří, kde jste hrál nižší ECHL?
Tam jsem se naučil hrát agresivní styl, který jsem praktikoval třeba teď v Ústí. V Americe se nic nevzdává, pořád se bojuje až do konce. A to jsem se tam naučil. Hodnotím ty dva roky pozitivně. Naučíte se jiný styl hokeje, řeč, jste v jiném prostředí, určitě vám to něco dá. Navíc ten druhý rok byl zrovna lockout, soutěže se posunuly a bylo to skoro jako farma. Byla to dobrá soutěž. Zázemím to bylo jako v extralize.
Proč jste se tedy vracel do Evropy, do slovenského Trenčína?
Chtěl jsem se i třetí rok vrátit znovu do Ameriky, protože jsem si věřil, že už budu hrát farmu, ale Edmonton, který mě draftoval, zrovna svoji farmu zrušil. Hledal jsem si angažmá. Trenčín měl dobré jméno, proto jsem šel tam.
Spokojený jste tam asi moc nebyl, když jste na začátku druhé sezony odešel do Ústí, že?
Přesně tak. Hrál jsem tam čtvrtou lajnu. To pro mě nemělo cenu. Proto, abych hrál víc, jsme se rozhodli něco hledat. Přišlo Ústí, které mi dalo šanci a doufám, že jsem jim ji svým herním stylem vrátil.
Stal jste se miláčkem fanoušků, pomohl jste k postupu do extraligy. Bylo pak těžké odejít?
To každopádně! Bylo to dlouhé rozhodování. Byl jsem z toho smutný. Měl jsem v klubu vybudovanou pozici. Zázemí, fanoušci a vedení, to všechno bylo skvělé. Na druhou stranu: ve Slavii mám před sebou novou kapitolu a budu bojovat o místo tady.
Co tedy rozhodlo? To, že jste byl ve Slavii od šesti let a máte slávistické srdce?
Určitě. A také jsem měl pět let do Slavie zavřené dveře. Teď chci dokázat, že na to mám, že jsem na to měl i dřív a že jsem jenom čekal na tu šanci. Dřív asi měli lepší hráče, než jsem já a teď prostě konečně přišla šance se vrátit. Za těch pět let jsem se snad něčemu naučil.
Kouč Růžička už v minulé sezoně říkal, že se Slavia musí vrátit ke kořenům, tedy k důrazné hře, která soupeře bolí a Slavii přinášela úspěch. To bude přesně vaše parketa, že?
Jestli se takhle bude v sezoně hrát, tak mi to bude určitě vyhovovat. Nejsem žádný velký technik. Radši toho hráče zbourám a vezmu si puk a jdu agresivním stylem do brány.
Kondičně vás připravuje bývalý koulař Remigius Machura. Jak to spojení vzniklo a co vám dává?
Pana Machuru mi sehnal otec mé přítelkyně před sezonou, než jsem odešel do Ameriky. Slavia mě nenechala v létě s týmem trénovat s tím, že má dost hráčů. Tak jsme narazili na pana Machuru a musím mu poděkovat, protože mě dal fyzicky a kondičně dohromady. Nabral jsem sílu. A když máte sílu a stabilitu, začnete si víc věřit v soubojích a můžete to řezat ještě víc.
Jak se těšíte na zápas s Ústím? Jeho kapitán a bývalý slávista Milan Antoš řekl poté, co Ústí postoupilo, že chce v Sazka aréně Slavii zadupat.
(Smích) Jo, na to se těším. Už jsem s ním o tom mluvil. A jsem zvědavej, s čím přijde. Dřív to byl můj spoluhráč, ale teď je protihráč. Až se potkáme na ledě, tak mu to nedaruju. Na zápas se těším. Ještě víc ale na utkání v Ústí. Na halu, na fanoušky, na atmosféru...
 V Ústí nad Labem byl Tomáš Micka tahounem mužstva a miláčkem fanoušků. Jakou pozici si vybojuje ve Slavii? |
