"Je to moje role. Sleduju hru soupeře a jeho i naše chyby. A podle toho pak na to v zápase reagujeme," líčí svou roli v novém trenérském triumvirátu, který obrodil chomutovské naděje na přímou záchranu extraligy.
Pod triem Blanský, Skořepa, Beck ještě Piráti neprohráli a z úvodních tří zápasů vytěžili sedm bodů. To všem zvedlo náladu. "Když se vyhrává, sebevědomí jde nahoru a nálada taky. Je vidět, že kluci jsou uvolněnější, na ledě si víc věří. Snad nás tahle vítězství nakopnou ještě dál a k ještě lepším výkonům."
Možná i zahnat barážového strašáka se ještě může podařit. "Dokud tam ta šance je, tak se o to popereme. Budeme se snažit do poslední chvíle. Snad to dobře dopadne," doufá Skořepa.
Naopak vůbec nedoufal, že už tak brzy usedne na extraligovou lavičku. "Rozhodně jsem to nečekal. Trenéřinu dělám první rok, sbírám zkušenosti. Ale samozřejmě jsem za to rád, že jsem tady a že můžu klukům pomoct. Že dělám svoji práci. Ale že bych z toho byl v nějaké euforii, to zase ne. Beru to, jak to je. A snad ta moje kariéra bude takhle pokračovat."
Hodně času teď bývalý útočník tráví u videa, kde sleduje budoucí soupeře Pirátů. Ale není na to sám. "Máme tady docela velký komfort. Lidi, kteří nám to připravují. Já už potom jen vybírám situace a akce, které chceme my jako trenéři použít. Snad přitom uplatním své hokejové zkušenosti."
A že jich bylo. Byť Skořepa skončil s aktivní kariérou relativně brzy. Už v 35 letech. "Nebudu lhát, že mi to vůbec nechybí. Ale dal jsem se jednou na tuhle dráhu a tak to beru. Moji novou profesi se snažím dělat, jak nejlíp umím. Mám ten samý režim, co jsem měl jako hráč. Jsem denně na ledě, ve styku s kluky, takže mi to zase až takový rozdíl nepřijde."
A dokonce si občas ještě zastřílí i góly. "S kluky sem tam zůstaneme na ledě ještě chvíli po tréninku, dáme si nájezdy, střílíme na gólmany. A když mi tam občas ještě něco spadne, tak z toho mám taky radost."
