„Hokej není žádná jistota,“ uvědomuje si útočník olomoucké Mory. A jisté ani není, zda budou kohouti v příštím roce hrát nejvyšší tuzemskou soutěž. Už ve středu se Kusko a spol. postaví od 18:00 k prvnímu barážovému zápasu o setrvání v extralize proti jihlavské Dukle. Olomoucká plechárna ohlásí vyprodáno.
„Padesát na padesát by to podle předpokladů být nemělo. Ale nikdy nevíte, těžko se to srovnává. Tým z první ligy má výhodu rozehranosti, my máme zase výhodu, že jsme odpočatí. Myslím, že první zápas bude pro nás nejvíc nevýhodný, ale pak bychom měli převzít iniciativu,“ hlásí majitel sedmi startů za slovenskou reprezentaci.
Takže teď přemýšlíte stylem „nic než výhra“?
Jasně! Nemůžeme to brát jinak.
Prozraďte, nečekali jste v kabině jiného barážového soupeře?
Asi jo. Tip byl buď Vsetín, nebo Zlín. Myslím, že Vsetín jsme čekali minimálně ve finále. Teď na nás jde Jihlava, tak uvidíme. Zápasy jsme sledovali spíš výsledkově, ale jeden zápas finále dávali v televizi, to jsem se po očku díval. Ale nakonec to stejně je jenom o nás.
Baráž? Bude to pade na pade. Záleží pouze na nás, cítí olomoucký trenér Tomajko |
Jaká byla poslední dny nálada v týmu?
Po konci základní části se to vyčistilo. Měli jsme zákaz vstupu na stadion, což nám, myslím, dost pomohlo. Určitě tady není žádná ponorka. Řekl bych, že jako tým jsme se dost utužili. Mám z toho dobrý pocit.
Čekání na baráž jste si krátil u formule 1? Prý fandíte Ferrari.
V kabině jsou mnohem větší nadšenci než já. Mě baví seriál Drive to Survive od Netflixu, má to snad sedm řad, takže to jsem se koukal. Ale upřímně? Mně se před tři čtvrtě rokem narodil kluk, takže já mám o krácení času dost postaráno.
Mluvíte skvěle česky, ani bych nepoznal, že jste Slovák.
Slovensky mluvím s rodiči nebo třeba tady s Braňou Konrádem, je to moje rodná řeč. Když mi bylo pět, odstěhovali jsme se do Kanady, tam jsem se naučil anglicky a pak, to mi bylo asi jedenáct, jsme se zase přestěhovali do Česka, takže jsem nějak pochytil místní jazyk.
Proč Kanada?
Řekl bych, že rodiče chtěli zkusit změnu, něco nového. Padl komunismus, najednou se mohlo cestovat, navíc devadesátky na Slovensku byly poměrně divoké. Zkusili to a je to dobře. Byla to dobrá životní zkušenost, viděli jsme, jak to funguje jinde ve světě, naučil jsem se jazyk, našli jsme si kamarády, se kterými se pořád vídáme. Mělo to pozitivní dopady na celou rodinu.
I na vaši hokejovou kariéru? V mládí jste uvažoval, že byste se vydal hrát do zámoří, nakonec jste zakotvil v Kometě Brno.
V Brně se mi povedla jedna sezona, jako dorostenec jsem hrál v juniorce a dařilo se mi. Takže se naskytla možnost jít do zahraničí. Byť mi už bylo osmnáct, rozebírali jsme to s rodiči, měli na mě velký vliv a prioritou bylo vzdělání, navíc jsem měl maturitu. Takže jsme to zavrhli a já zůstal tady. Na druhou stranu jsem v tu dobu dostal smlouvu na Kometě, takže to bylo tak, že jsem sice nešel do ciziny, ale dostal jsem šanci v áčku, kde jsem i odehrál nějaké zápasy. Každopádně, kdybych se měl rozhodovat znovu, asi bych to udělal úplně jinač.
Silvester Kusko z Brna v souboji s Jaromírem Jágrem z Kladna.
Jak?
Třeba jako spoluhráč Kuba Sirota, to by mě lákalo. Prošel si univerzitní ligou a pak šel do české extraligy. Když se na to dívám zpětně, možná by to byla dobrá volba. V USA je vzdělání fajn, stejně tak život. A co jsem se s Kubou bavil, došli jsme k tomu, že v Česku jsou univerzity asi náročnější než ve Státech, ale americké univerzity tady mají větší prestiž na pracovním trhu.
Za Kometu jste odehrál 132 extraligových zápasů, do toho jste pravidelně nastupoval v prvoligové Třebíči. Potom jste v roce 2020 prvně oblékl dres kohoutů, tehdy jen na pár zápasů.
Byl jsem tu měsíc na hostování. V Olomouci tehdy byla spousta zraněných, potřebovali hráče a já neměl v Brně tolik prostoru, takže se to nějak upeklo. Měl jsem tu jednu vazbu - v Brně mě trénoval Petr Fiala, který v Olomouci dělal videokouče. Takže asi vtom měl prsty. Znal mě, ví, jaký jsem charakterově, jaký jsem na ledě. Asi mě doporučil. No a pak mě poznali taky trenéři a rok na to už jsem přestoupil natrvalo. Šel jsem za David Ostřížka, kterému se tady asi moc nedařilo, já zase neměl úplně vytížení v Brně, takže se to jevilo docela logicky.
Ale zabydlel jste se tu dobře, ne? Začínal jste ve čtvrtém útoku, většinu letošní sezony jste nastupoval jako centr první formace, za kohouty máte přes 200 zápasů, letos i 13 kanadských bodů.
Dostal jsem víc prostoru od trenérů, ale pořád to může být ještě lepší. Mám stále ambice se zlepšovat. Nicméně i z týmového hlediska je to v součtu dobré. Jasně, letos se stalo to, co se stalo. Ale v sezonách předtím jsme vždy hráli předkolo, nebo čtvrtfinále. Soutěž se však extrémně vyrovnala a zlepšila, takže teď se maximálně soustředíme na baráž a věříme, že to bude dobré.
Jihlavský útočník Menšík: Zraněné rameno vše vyřešilo, baráž hrát nebudu |
Líbí se vám i život v Olomouci?
Říkám pořád, že Olmik je menší Brno. Máte tady úplně všechno, co má Brno, až na zácpy (směje se). Jasně, Brno je větší, takže je tam třeba víc pracovních příležitostí, ale já jsem tady moc spokojený. Je tu samá rovinka, všude cyklostezky, všude hezké prostředí. I v klubu se cítím příjemně. Je takový menší, rodinnější, ale vztahy jsou tady skvělé. Ať už v kabině nebo mezi kabinou a kanclem. Je to tu fakt příjemné.
Příjemné je určitě i vědomí, že jste za poslední dvě sezony proměnil hned šest nájezdů z devíti. To nemůže být náhoda. Čím to?
Myslím, že brankáři to totiž nemají moc načtené, sledují to až na play off. Kolik zápasů v základní části rozhodují nájezdy? Kdyby měli gólmani sledovat ve všech dvaapadesáti zápasech potenciální hráče na nájezd, nedělali by nic jiného. Asi pro ně nemá smysl připravovat se nějak extra, čehož využívám.
Ale minimálně se při této disciplíně musíte cítit sebejistě, což?
Jo, věřím si. Při nejhorším nedám, no co, nikdo neumře. Jdou další čtyři hokejisti, není to na jen na mně.
Olomouc bude hostit celou baráž o extraligu. Neměli jsme na výběr, říká Ujčík |
Máte tohle nastavení i před zápasem? Znám hodně hráčů, které tréma dokáže dost svázat.
Měl jsem podobné problémy, ale začal jsem na tom makat s mentálním koučem. A ve finále fakt nejde o život. I když v hokejové komunitě se často říká, že je to nejdůležitější část života. Jo, chceme vyhrát, chceme úspěchy, střílet góly. Když ale na sebe budeme vyvíjet moc velký tlak, vůbec si nepomůžeme.
Teď jste asi popsal situaci, která se Moře přihodila na konci základní části, ne?
Přesně. Byli jsme v křeči, to byl problém. Neměli jsme tým na to, abychom byli poslední. Patnáct kol před koncem by nás na baráž nikdo netipl. Jenže se staly nějaké individuální chyby. Nebylo to přitom o jednom dvou hráčích. V jednom zápase udělal chybu hráč x, druhý zápas udělal chybu hráč y, třetí zápas udělal chybu hráč z. A najednou jste v křeči, v psychické nepohodě. Takové věci se lépe řeší v individuálních sportech, nás ale bylo dvacet, a to je složitější.
Zmínil jste, že se vám narodil syn. Taková událost dost ovlivní i hráčovo vnímání hokeje, ne?
Jo, rodina to dokáže změnit. Ale také se někdo narodí tak, že je mu všechno jedno. Pak jsou zase typy hráčů, naštěstí ne u nás v kabině, co si nikdy nepřipustí, že udělali chybu. Je to individuální.
Před deseti lety jste poskytl rozhovor pro klubový web Komety Brno. Prohlásil jste, že vašim cílem je živit se hokejem. Po deseti letech můžete svému starému já říct: Splněno. Kdybyste mohl, co ještě byste mu poradil?
(Zamyslí se.) Aby koupil bitcoin! To by byla ta nejlepší rada, co bych mohl dostat (smích). Mladšímu já bych vzkázal, ať si věří a dál na sobě maká. Asi nic jiného. Dobré nastavení jsem měl. Já v mládeži nikdy nebyl považovaný za nějaký velký talent, vše jsem měl vydřené. Takže bych si poradil hlavně to, abych vytrval a věřil procesu.
Úmorné čekání na baráž, Olomouc si za něj může sama. Jaké jsou příčiny? |
V Brně jste dohromady strávil přes deset let, předpokládám tedy, že k týmu máte stále vazby. Překvapilo vás, že se Kometa probojovala do finále extraligy na úkor Sparty
Vazby mám. Znám se s kluky z realizačního týmu i s hráči, s některými jsem hrál dlouhé roky. Upřímně, jejich postup mě překvapil. Ne proto, že bych Brnu nevěřil, ale s Olomoucí jsme hráli proti Spartě čtyřikrát a byl to asi nejlepší tým, který tu za poslední roky byl.
Opravdu? Přitom jste na jejím ledě vedli 4:1.
No, ale taky to skončilo 4:5 po prodloužení. Proto říkám, že jsou tak dobří. Tým měli fakt našlapaný. Proto jsem čekal, že Brno porazí. Že se Kometě podařilo postoupit, mohlo být kvůli psychice. Oni nebyli favorit, byť taky mají dobrý tým. Když kouknete na soupisku, to nejsou žádná špatná jména, navíc jim výborně chytá gólman, což kolikrát stačí. Sparta byla pod extrémním tlakem, očekávání od ní byla obrovská. Kdyby Brno vypadlo v semifinále, skončilo by čtvrté a nikdo by neřekl ani půl slova o tom, že je to neúspěch. Pro Spartu ale konec v semifinále neúspěch znamená.
Máte dva vysokoškolské tituly, jeden z financí druhý ze sportovního managementu. To se v hokeji moc nevidí.
Nějak se po kariéře musíte živit. Pak je otázka, jestli chcete zůstat u hokeje. Můžete být trenér, ale to jste bez Vánoc, Nového roku, bez lyžovačky. A je jedno, jestli trénujete extraligu nebo dorostence. Ano, máme relativně volno na jaře a v létě, ale zbytek roku jedeme víkendy nevíkendy. Takže je na každém, jestli v tom chce pokračovat. Mě třeba baví finance, investování. Ale možná by mě chytlo i řemeslo.
Řemeslo? S dvěma tituly?
Chcete postavit barák a najednou se podíváte a zjistíte, že nemůžete sehnat lidi. Takže kdybych si ještě udělal třeba elektrikáře... Chápete mě, ne? Svět se posunul. Práce rukama paradoxně nemá takovou prestiž, ale řemeslníci se nemají vůbec špatně. A rozhodně to není nějaká podřadná práce, vůbec to tak neberu. Je to něco, co každý potřebuje. Takže pro mě je to varianta, ale ještě jsem nad tím popravdě moc nepřemýšlel.
Jak šlo vůbec zvládat hokej při vysoké škole?
Nejdřív těžko. Jako první jsem nastoupil v Brně na VUT, ale to jsem zrovna začínal v áčku, takže jsem měl dopoledne trénink s A-týmem a odpoledne s juniorkou. To zvládat nešlo, takže jsem s tím seknul. Až pak jsem se přihlásil na sportovní management na MUNI, další titul jsem si dodělal za covidu, taktéž na MUNI na ekonomce. Celkově ale musím říct, že Kometa byla v tomto dost vstřícná. Když jsem potřeboval udělat nějaký kurz, mohl jsem se v pohodě omluvit z tréninku. Podobně to měl i Karel Vejmelka, studoval rok pode mnou.
Útočník Silvester Kusko se během čtyř let v Třebíči vypracoval ke klíčovým osobnostem prvoligové Horácké Slavie.
A dnes chytá v NHL. Jste stále v kontaktu?
Jo, nedávno jsme si zrovna psali, není to nijak časté, ale v létě se potkáme. Hrávali jsme spolu vždy po sezoně na univerzitním mistrovství republiky.
Kromě toho, že jste reprezentoval univerzitu po sezoně, jste také zažil akci zvanou Hokejový souboj univerzit. Vyprodaná brněnská Winning Group arena sleduje souboj brněnských univerzit. Zážitek?
Tenkrát to ještě nebylo součástí celoroční univerzitní ligy, čili v podstatě šlo o přátelák, ale i tak musím říct, že je to dokonce jeden z mých největších hokejových zážitků. Zažil jsem v Brně vyprodanou arénu i na zápasech s Kometou, ale tohle byl extrém. Nevěřím, že tam pustili jenom sedm a půl tisíce lidí. Muselo jich být tak o tisícovku víc! A navíc vysokoškoláci dovedou udělat opravdu neuvěřitelnou kulisu. Klobouk dolů před kluky, co tohle dělají. Jsou to většinou mladí borci, absolventi školy, co to chtějí pozvednout třeba po vzoru Ameriky. Navíc jsem to zažil jako hráč VUT i jako hráč MUNI.
Fanoušci na hokeji v Brně překřičeli tryskáč, vytvořili rekord v hlučnosti |
Na VUT jste ale studoval čtrnáct dní i s cestou, ne?
To jo, chodil jsem tam dva týdny, ale než vás vyhodí, studentem jste do března (směje se). Po čtyřech letech jsem nastoupil za MUNI a to jsem pak konečně i vyhrál. Myslím, že dokonce právě s VUT a v prodloužení, takže to bylo dost fajn.
Neměli v Kometě problém vás pouštět na vysokoškolské radovánky?
Cha! Jen mi říkali, abych se nezranil, což bylo i v mém zájmu, abych byl opatrnější. Ale jak jsem říkal, byli celkem benevolentní, za což jsem rád.
