Hokejová Slavia v jedné osobě, to je Vladimír Růžička. Šéf, trenér, manažer, skoro až ideolog...
Extraligové dějiny klubu jsou s touto osobností českého hokeje spjaty snad jako slavné období moskevského CSKA s Viktorem Tichonovem. Jako hráč pozvedl nováčka soutěže a později tu ukončil kariéru, jako manažer a trenér pak stoupal s mužstvem výš a výš, až ho přivedl do finále extraligy.
A vyhrál "souboj o hokejového krále Prahy", což byl Růžičkův velký cíl. Otázce čtenáře, zda nevylučuje, že by se mohl objevit jako trenér ve Spartě, se pousmál a pak řekl: "Jsem slávista, já i celá rodina. A těžko bych klukovi vysvětloval, ať jde hrát za Spartu, že tam táta trénuje."
Hodně se psalo o napjatých vztazích slávistického kouče s trenérem Hadamczikem. Ty jsou už ale podle Růžičky normální: "Před play-off jsme byli spolu na kafi a Lojza mi pak sháněl lístky na Spartu. Ty věci, co jsme spolu měli, už jsme si vyříkali," uvedl.
Ve svetru nebo v mikině bude Růžička burcovat své hráče ve finále. A když půjde do tuhého, možná bude po střídačce pobíhat jen v tričku, tak jako v semifinále při nájezdech proti Spartě. "Chci být na střídačce v tom, v čem se cítím dobře. Stačí, že jsem v saku u národního týmu," vysvětloval na otázku, proč není při koučování zápasů společensky oblečen.
Jako hráč má za sebou spoustu skvělých momentů. V šestnácti letech hrál litvínovský odchovanec první utkání v československé lize a hned po deseti vteřinách pobytu na ledě dal gól jihlavskému brankáři Králíkovi.
V Litvínově pak působil osm sezon. Jeho talent se projevil naplno a stal se jednou z největších hvězd soutěže. Celkem čtyřikrát vyhrál během kariéry kanadské bodování a čtyřikrát byl nejlepším střelcem. "Nejlíp se mi tehdy hrávalo s Petrem Rosolem," vzpomíná.
S 543 brankami je druhý v klubu hokejových střelců, víc gólů nastřílel jen legendární Milan Nový. V roce 1986 a 1988 triumfoval Růžička v prestižní anketě Zlatá hokejka.
V letech 1987-89 odkroutil vojenskou službu v Dukle Trenčín, kde se potkal se svým pozdějším velkým kamarádem, brankářem Ladislavem Blažkem. V sezoně 1988-89 bojoval jako nejproduktivnější hráč a nejlepší střelec ligy v trenčínském dresu o titul s Pardubicemi, ale neuspěl ve velkém souboji s Dominikem Haškem. Zlato tehdy brali Východočeši.
Ruku v ruce s úspěchy v lize přišly i reprezentační. 8.září 1982, v devatenácti letech, debutoval Vladimír Růžička v národním týmu. A výčet jeho reprezentačních úspěchů je opět úctyhodný: 1983 - první velké mistrovství světa v Düsseldorfu (stříbro), 1984 - olympijské hry v Sarajevu (stříbro), 1985 - mistrovství světa v Praze (zlato), 1986 - mistrovství světa v Moskvě (5. místo), 1987 - mistrovství světa ve Vídni (bronz), 1988 - olympijské hry v Calgary (5.místo) a v roce 1989 poslední mistrovství světa v kariéře - Stockholm (bronz).
Největší triumf si ovšem schoval na závěr kariéry: na olympijský turnaj století v Naganu 1998, kde mužstvo vedl jako kapitán.
Do NHL odešel z Litvínova po pádu režimu, v lednu 1990 a hrál postupně v Edmontonu, Bostonu a v Ottawě. Odtud ale v polovině sezony 1993-94 zamířil do Evropy a po epizodním působění ve švýcarském Zugu se objevil ve Slavii, které pomohl do extraligy a až do konce aktivní kariéry zde působil.
A se Slavií spojil "hokejový fanatik" svůj život. Přijal funkci sportovního manažera, brzy nahradil Jaromíra Látala na postu generálního manažera a v polovině sezony 2000-2001 navíc nastoupil na střídačku "A" týmu.
Mužstvo dovedl až do semifinále, což o rok později zopakoval a letos se dostal se svou Slavií až do finále, v němž se od soboty utká s Pardubicemi.
"Chtěl jsem tu něco dokázat jako hráč a po skončení jako manažer nebo trenér," řká. "Obklopil jsem se lidmi, kterým věřím, teď se cítím být slávistou. A s těmihle lidmi chci dotáhnout Slavii co nejdál."
 Slávistický trenér Vladimír Růžička se soustředí na střídačce. |
