Klub z bohaté soutěže, která se ráda srovnává se zámořskou NHL, připravil světem protřelému útočníkovi tu nejhorší zkušenost kariéry.
Hlinka pobyl v Rusku jen půl roku. Pak doslova prchl. „Nechtěl jsem tam už zůstat. I když jsem měl smlouvu na dvě sezony, žádné peníze za ty nervy nestojí,“ říká.
Dvaatřicetiletý centr měl na výběr. Chtěli ho kluby ze Švýcarska, Švédska i Finska. On dal přednost návratu do české extraligy. Rozhodl se pro Zlín, i když mu nabídl nižší plat než Liberec.
„Táhne mě play-off. Zlín je hokejové město, jeho tým hraje perfektní hokej. Chtěl bych s ním pokud možno do semifinále nebo i finále. Navíc to odsud nemám daleko domů do Trenčína.“
Ve Zlíně je už pět jeho krajanů. Trenéra Bokroše, brankáře Murína a útočníka Barinku zná z Trenčína. Další útočník Weissmann přestoupil v létě ze Zvolena, na svoji příležitost čeká také talent Marek Zagrapan.
V české extralize se pokusí co nejrychleji zapomenout na nevyvedené angažmá v Dynamu Moskva. Hlinkova ruská kalvárie začala loni na konci června.
I když měl už od mistrovství světa ve Finsku, kde byl součástí bronzového týmu Slovenska, slíbenu novou výbavu, musel začít jako zelenáč. „V opotřebené výstroji a s holemi, které v týmu zbyly. Dovolání nebylo kam, v Dynamu řekli, že dodatek ve smlouvě je jen kus papíru.“
Další nepříjemnou zkušeností, kterou si prožil společně s českým obráncem Robertem Kántorem, bylo stěhování.
Místo do centra Moskvy, kde měli získat byt, začali nocovat na báze. V tréninkovém středisku Dynama strávili půldruhého měsíce. „Většinou poleháváním a civěním do stěn. Až za pomoci agenta jsem se dostal na konci srpna k solidnímu bydlení,“ vzpomíná Hlinka.
Problémy se ale začaly kupit i na ledě. I když se do Dynama dostal na výslovné přání trenéra Zinatuly Biljaletdinova, ve vztazích kouč-hráč to od počátku skřípalo.
„A to si mě trenér vyhlédl na šampionátu. Tomu říkám paradox,“ podotkl útočník.
Hlinka odehrál pod Biljaletdinovem jen epizody. „Nedostal jsem žádnou šanci. Plnou zátěž jsem si „užil“ jen v tréninku. Absolvoval jsem různé nesmyslné individuální kondiční tréninky. Nehrál jsem, ale trénoval desetkrát víc než ostatní.“ Vrcholem, a jednou z posledních kapek do mozaiky nepříjemností, byl jeho “výlet“ do Chabarovska.
„Letěl jsem osm a půl hodiny s týmem celkem šest a půl tisíce kilometrů přes sedm časových pásem jen proto, abych se dozvěděl po přistání, že se mám znovu sbalit. Trenér dopředu věděl, že hrát nebudu, ale na cestu jsem musel. Za tři dny jsem prolítal třináct tisíc kilometrů, strávil sedmnáct hodin v letadle a po návratu? Na báze mi nařídili hodinový trénink ve třech lidech. Chápete to? Nemělo to žádný význam,“ shrnul.
I když Dynamo je už pro Hlinku uzavřenou kapitolou, návrat do Ruska nevylučuje. „Řídím se pravidlem „nikdy neříkej nikdy“. Tým by ale musel být z Moskvy a trénovat by ho musel nejlépe český trenér.“
