Dojmy z první reprezentační akce v něm ale i po včerejším tréninku přirozeně převažovaly. "Říkal jsem si, že horšího soupeře než Rusy jsem pro start mít nemohl, ale když se nad tím zamyslím zpětně, jsem rád. Proti nim to je vždycky vyhecovanější," uvedl Radil ke své premiéře.
Jak proběhly letošní Vánoce u Radilů?
Úplně v klidu, asi jako vždycky. Moc nejím ryby, takže jsem měl ke (štědrovečerní) večeři řízky, a potom se rozdávaly dárky. Se sestrou už jsme oba dospělí, tudíž to není takové jako kdysi, ale 25. prosince se k nám do Vesky sjede celá rodina - babičky, strejdové a tety a tak dále - a debatuje se.
Držíte o Vánocích nějaké tradice? Lil jste třeba někdy olovo?
To ne, my nic podobného. Mě to moc nelákalo a ani doma se to neprosazovalo. S litím olova jsem se nikdy nezdržoval (úsměv).
Dáváte si s blízkými dárky v průběhu roku, nebo jich je hromada až pod stromkem?
Já narozeniny a svátky "odflakuju", i když je u nás jinak mají všichni hodně rádi a rodina se sejde taky. Největší příděl dárků ode mě je právě až pod stromeček.
Co vás samotného pod ním nejvíc překvapilo?
Povolání do reprezentace, to byl největší dárek...
To ale nebylo pod stromkem...
Dostal jsem spíš věci, které zase tak překvapivé nebyly. Potěšila mě košile, kosmetika...
Než přišel Channel One Cup, snášela se na národní tým vlna kritiky. Vy jste do něj naskočil a mužstvo hned vyhrálo turnaj Euro Hockey Tour. Ideální scénář.
Lépe se to asi vydařit nemohlo. Co se mě týče, odehrál jsem jenom zápas, většinu turnaje jsem sledoval jako divák. Ale i tak to byl velký zážitek, o to větší, že se turnaj konal v Soči.
Jak na vás olympijské město působilo?
Areál je moc pěkný, ale pořád to je ještě takové staveniště. Nevím, zda se to vůbec stihne připravit. Když se vyjede ven, je to klasické Rusko. Samý kýč, všude strašně moc lidí, všichni oblečení ve vojenském... Zeleně nasvícené plochy, třeba trávníky. Byly to trochu Potěmkinovy vesnice.
Trenér Alois Hadamczik nové tváře v týmu chválil. Je to do budoucna zavazující?
Kluci (další pardubičtí odchovanci Jan Buchtele, Robert Kousal a Tomáš Nosek) hráli fakt výborně, co jsem viděl, tak to byla jedna z nejlepších lajn. Když jsem tam naskočil sám, tak jsem se ze začátku pral s nervozitou, ale pak už to docela šlo. Je to motivace pracovat pořád dál a zlepšovat se. Jak jsem zažil hokej na mezinárodní úrovni, zvlášť proti Rusům, kteří byli z nějakých padesáti procent v sestavě, co pojede na olympiádu, otevřelo mi to oči. Je vidět, že to je rychlejší.
Letos jste povýšil do první pardubické řady, do toho reprezentace, i Pardubice už se v tabulce zvedly. Vypadá to z osobního hlediska jako snová sezona.
To jo. Jak jsem si na jejím začátku zranil kotník, říkal jsem si, že ten rok 2013 je blbej. Ale nakonec se to v dobré obrátilo. Pořád jsme však v půlce sezony. Je to nicméně dobře rozjeté, a když přišel Honza Kolář, ambice jsou ještě vyšší. Šestka je určitě cíl a v play-off bychom pak mohli něco udělat.
David Pospíšil mluvil v televizním studiu o tom, že jste si vzal v národním týmu číslo 58 s ohledem na vaše datum narození. V klubu ale hrajete s devětašedesátkou. Na dresu vám navíc chyběla jmenovka...
To mě trochu naštvalo (úsměv). Ale ne - já přijel ve středu večer a oni už ve čtvrtek hráli. Tohle číslo měli rezervní, nemohl jsem si vybírat. Že to byla osmapadesátka, vyzývalo to k tomu, že by to mohlo být podle mých narozenin. Naši mi říkali, že to David povídal, tak jsem se tomu smál. Kdybych mohl, tak si vezmu číslo, co mám v Pardubicích.
V útoku jste nastupoval s Jiřími Novotným a Šimánkem. Zdálo se, že jste si dokázali vyhovět.
Bylo to super, umějí si podržet puk, mají zkušenosti s mezinárodním hokejem. Já byl spokojený. Ale byl bych rád, kdybych si tam zahrál s kýmkoliv.
Při Novotného gólu jste při napadání dokonale prodal důraz. Bylo to něco, co po vás žádal kouč, potažmo zmínění spoluhráči?
Když je člověk v nároďáku jako mladý poprvé, musí makat. Je to jenom o nasazení. Ale byla velká náhoda, že mě to trefilo takovým způsobem, že se to odrazilo na hokejku Šimánkovi, který to pak posunul Novotnému.
V sobotu vás čeká třetí derby s Hradcem. Napomáhá jeho styl tomu, že jsou zápasy s ním tak vyrovnané?
Určitě. Když si vzpomenu na poslední zápas u nich, měli jsme víc střel i větší držení puku. Ale ze hry padly jen dva góly a muselo se rozhodovat v nájezdech. V sobotu to bude asi v podobném duchu. Jim to vychází, a proto jsou tam, kde jsou (druzí v tabulce za Spartou). Kdyby se nám podařilo dát jeden rychlý gól, třeba se pak s nimi roztrhne pytel, jako se jim to stalo třeba proti Slavii. Ale to jsou jen spekulace.
Teď budete mít v zádech plnou halu pro změnu vy.
Já se na to hrozně těším. Člověk je víc vtažený do hry a nabuzený, když je lidí hodně a všichni fandí. Doufám, že to bude dobrý hokej a že si to diváci užijí. Hlavně abychom vyhráli.
Velkou postavou Hradce je gólman Kantor, který vás minule připravil o vítězství. Jak na něj?
Tyjo, nevím... Tuhle sezonu chytá vážně fantasticky, drží je neuvěřitelným způsobem. Já tohle nějak neřeším, když pak dojde na nějakou gólovou situaci, je to stejně spontánní záležitost. Musíme být důrazní, trochu si to rozhodit. Bude to těžké, ale třeba nebude mít den. (úsměv)
