3. prosince se objevil naposledy v zápase proti Spartě Praha, klubu, s nímž získal mistrovský titul. Při rozcvičce před následujícím domácím utkání s Třincem si poranil záda a zařadil se mezi marody. Po měsíci a půl útočník Mountfieldu HK Martin Podlešák začal trénovat.
"Jsem šťastný jako blecha. První trénink s týmem mám za sebou, byť jen 40 minut. Přesto jsem spokojený," hlásil nadšený forvard Hradce na sociálních sítích. Není divu, vždyť si prožil chvíle hrůzy. Jenže situace není tak růžová, jak se může zdát. Dosud nemá v noze cit, a tak jen doufá, že současné zranění mu nepoznamená budoucí kariéru.
Jak ke zranění došlo?
Na rozbruslení jsem se natáhl, bolely mě záda. Potom jsem zkusil jedno cvičení, které můj stav ještě zhoršilo. Když jsem si lehl k masérům na lehátko, už jsem se nezvedl, a tak pro mě přijela sanitka. V nemocnici mi dali infuze a záda povolila. Jenže než jsem šel na vyšetření magnetickou rezonancí, v kabině na mě fyzioterapeut aplikoval jeden přístroj. Když jsem měl všechny procedury za sebou, druhý den nato mě začala od pasu dolů brnět noha. U kořene nervu se mi vytvořil otok. Proto nemám v levé noze cit.
Jak jste se v první chvíli cítil?
Můžu vám říct, že mě málem odvezli, jak jsem se bál, co se mnou vůbec bude.
Co bylo dál?
Po Vánocích jsem se dostal díky Martinu Ručinskému k profesorovi Pavlu Kolářovi. Během první návštěvy mi dal nohu do pořádku tak jako nikdo za celý měsíc předtím. Obden jsem jezdil na rehabilitace.
Jak jste se s těmi zdravotními patáliemi srovnal?
Vnímal jsem to dost nelibě. Nemohl jsem spát, nemohl jsem nic dělat. Při jakémkoliv pohybu noha bolela. Kdybych nedostal silné prášky na bolest, ani bych v rozumné míře nezvládl Vánoce. Moc mi pomohla manželka. Nebýt jí, psychicky bych se sesypal. Začal jsem přemýšlet nad tím, jestli se mi cit v noze vůbec vrátí a jestli se můj stav zlepší. Byly to šílené pocity.
Martin Podlešák ještě v dresu Českých Budějovic.
Co s vámi bude nyní?
Dostal jsem svolení k tréninku a na rehabilitaci budu makat, abych se brzy vrátil k hokeji. Fyzioterapeut mě ujistil, že čím víc budu na ledě, tím rychleji by se mohl stav nohy zlepšovat a já vracet zpátky.
A když se cit nevrátí?
Budu si muset zvyknout na to, že se naučím bruslit jiným stylem, a využívat při záběrech jiné svaly než doteď. Jen si přeju, aby se cit do nohy vrátil alespoň do té míry, že budu schopný hrát a mít jistotu na bruslích.
Na trénink už jste se vrhl, ačkoliv v brusli necítíte nohu. Jaké to je?
Chtěl jsem zjistit, jak zvládnu pohyb v brusli, i když citlivost není na normální hodnotě. Jinak mě vůbec nic nebolí. Jen cit v noze není.
V úterý jste poprvé po zranění trénoval s týmem. Jaký byl návrat na led?
Už minulou středu jsem bruslil na stadionu, ale jen sám. Potom se připojili David Švagrovský a Michal Tvrdík. Teď už jsem vyjel i s hokejkou. Zašel jsem za trenéry s tím, že bych se rád připravoval s týmem. Ruplo mi v "kebuli" z toho, jak člověk bruslí sám, ještě bez puku a nemá okolo sebe spoluhráče. Bylo to dobrý. Pracuju na tom, abych byl co nejdřív zpátky. Hokejku teď používám jako kormidlo, abych se vůbec udržel na ledě. (smích)
To máte vzhledem k závažnosti svého zranění smělé plány.
Do týdne bych mohl být fyzicky připravený a pak už záleží na pocitu. Chci stihnout zápasy ještě před olympijskou pauzou.
Zápas proti "vaší" Spartě jste ještě nestihl, ale určitě vás vítězství nad ní těšilo.
Jojo, byl to super zápas. Ještě v první třetině se kluci hledali, ale od druhé hráli skvělej hokej. A v té třetí už byli Spartě víc než vyrovnaným mužstvem.
