„Bylo to jenom o tom se potkat, udělat si na ledě legraci jeden ze druhého. Výsledek byl vážně druhořadý,“ řekl Salfický o zápase, jenž skončil remízou 7:7.
Dokázal jste během jihlavské exhibice pustit z hlavy svoje manažerské povinnosti v pardubickém klubu?
Musím se přiznat, že dokonale. Vychutnával jsem si celý den. Kluci už tam byli od pátku, ale to jsme ještě hráli se Spartou, takže já mohl přijet až v sobotu. Ale jakmile jsem tam dorazil, bavili jsme se jenom o tom, jaké to tehdy bylo a co kdo momentálně dělá. Na pracovní starosti jsem při tom úplně zapomněl.
„Hrozně rád jsem viděl Romana Hamrlíka, kterého znám z NY Islanders.“ Dušan Salfický |
Byla pro vás půlhodina, kterou jste strávil na ledě, náročná?
Vůbec. Sice jsem na tom od března nestál - i když jsem pak hrál na mistrovství světa v inline -, ale fyzicky jsem se cítil v pohodě. Chtěl jsem hlavně pobavit lidi, to k té exhibici patří. Snad se mi to povedlo.
Udržoval jste se před zápasem v kondici?
Kvůli tomuhle utkání ne, ale abych nezačal „kynout“, snažím se sportovat. Ráno si hodinku zaběhám, zaposiluju. Abych neshnil (úsměv). To je to, co pro sebe dělám.
Milan Hejduk hovořil o tom, že ze zlaté naganské party není „nikdo vyloženě vyžranej“. Jak to vypadalo s týmem mistrů světa z let 1999-2001?
Stejně. Každého z nás to po kariéře nutí něco se sebou dělat. Staráte se o sebe, i když je pohybu méně. Kilogramy lehce přibývají, ovšem celkový stav je pořád slušný. Generace kluků ze zlatých mistrovství světa je navíc většinou o něco mladší než ta naganská.
Příjemné pro vás muselo být shledání se všemi bývalými spoluhráči. Přesto - byl tam někdo, kdo vám svou přítomností udělal obzvlášť radost?
Koho jsem viděl hrozně rád, byl Roman Hamrlík. Toho jsem potkal v (New York) Islanders, ale od té doby jsme se míjeli. Vyměnili jsme si telefonní čísla a slíbili si, že se střetneme v Praze.
Pojďme k extraligovému týmu Pardubic. Nejste trochu zklamaný z toho, že mužstvo vstoupilo do Ligy mistrů dvěma těsnými porážkami 1:2?
Jisté zklamání tam je, byl to první vrchol sezony, k němuž jsme směřovali přípravu. Hlavy se za to ale netrhají, ještě není nic ztraceného. Soustředíme se na domácí odvety (v pátek od 17.30 proti Linköpingu a v neděli od 17.30 proti Turku) a uděláme maximum pro to, abychom je vyhráli. Mělo by být naší výhodou, že nebudeme unavení z cestování, navíc jsme v přípravě zase o kus dál. Věřím, že kluci mají vůli to odčinit a že se o to poperou. Ale je to sport, prohrát není tragédie.
Jak se vám zatím zamlouvá, co předvádějí v brankovišti posily Robert Kristan a Tomáš Halász, které jste do Pardubic sám přivedl?
S oběma panuje velká spokojenost, byl jsem zvědavý, jak se s tím popasují. Přece jen - Tomáš přišel z prvoligové Olomouce a Robert sice chytal těžká utkání za (slovinský) nároďák, ale naše liga je kvalitnější než slovenská, kde předtím působil. Se změnou prostředí se vypořádávají nad očekávání. Ale je to pořád příprava, uvidíme v extralize.