Bojíte se mistrovské kocoviny?
Nebojím. Náš realizační tým ji nepřipustí. Mužstvo připraví fyzicky, takticky i psychicky, aby žádná nepřišla. Pokud bude někdo za kocovinu považovat 8. místo, tak já ne. Vždyť k titulu nám nahrálo třeba třicet různých okolností. A z nich už třeba půlka dneska není. Chybí Ručinský jako lídr, Hořava jako top trenér na obranné taktiky a morální vzor pro hráče, Francouz jako dvojnásobný nejlepší brankář extraligy... Můžou přijít zranění, která se nám vyhýbala. Není tady Kuba Petružálek, který přišel za okolností, které všichni známe. Ve spoustě zápasů jsme měli kliku, navíc s mladou obranou nás soupeři zpočátku trochu podceňovali.
Jaké tedy budou vaše cíle?
Třeba v průběhu sezony vyrostou noví Francouzové, noví Hořavové, noví Petružálkové. Ale dneska si myslím, že naše ambice se vracejí tam, kde byly před mistrovskou sezonou. Vybojovat play-off, při troše štěstí první šestku. Pak se uvidí. Nebojím se kocoviny, na druhou stranu vážně vím, že tahle sezona prostě bude horší. To můžeme říct téměř s jistotou. Teď jde o to, o kolik bude horší. Když budeme hrát do 10. příčky a v klidu uděláme play-off, není to průšvih. Pokud se budeme pohybovat na 12. až 14. místě, tak se stalo něco špatně.
„Petružálkovi dají desetinásobek co my. Nemůžu po něm chtít, ať zůstane.“ Robert Kysela, šéf Litvínova |
Tahoun Jakub Petružálek ještě angažmá v Rusku nemá. Zůstane?
Petri znovu našel svůj domácí klub, který předtím snad za domácí už ani nepovažoval. Trénuje s námi, bylo by hezké, kdyby zůstal. Na druhou stranu tomu dávám tak 10 procent. Je v nejlepším hokejovém věku, má za sebou jednoznačný úspěch. A potřebuje zabezpečit sebe a svoji budoucí rodinu na celý život. Jestliže po něm touží kluby z KHL a hráči jeho kvalit by mohly dát desetinásobnou smlouvu než my, tak ani city a srdce ho tady neudrží. A já to po něm ani nemůžu chtít. Já mu musím říct: Hele, jasně, běž, vydělej prachy, ať jsi do smrti v klidu. Za tři roky se vrať a od třiatřiceti tady můžeš odkroutit dalších sedm osm sezon. A my můžeme mít nového Martina Ručinského.
Olympijský šampion ukončil kariéru. Jaká bude sezona bez něj?
Ona by byla těžká i s Růčou, bez něj bude daleko těžší. V podstatě odešel král. On byl nejen hráčskou oporou a lídrem, což prokázal druhým místem v kanadském bodování extraligy a ještě k tomu za spoluhráčem z klubu a přesilovek Hüblem, ale byl především morální ikonou a psychickou oporou mladým.
Robert Kysela
Jak se to projevovalo?
Když se zápas špatně vyvíjí, tak sedíš s Růčou v kabině a podvědomě si jako mladý hráč říkáš: Bude to dobrý. Já jako mladík taky věřil, že Vláďa Růžička něco vymyslí. Tohle těm klukům bude chybět. Zodpovědnost na sebe teď budou muset převzít další hráči, ti mladší.
Co když vám bude téct do bot? Oslovíte Ručinského, ať se znovu vrátí na led?
Kdyby nám hořela koudel kdesi, určitě za ním půjdeme a zkusíme ho povolat. Ale myslím, že nám Martin řekne, tak si tu koudel uhaste, já do toho nejdu (smích).
Legendární Ivan Hlinka se v sezoně 1986/87 po roce a půl v roli trenéra vrátil na led a Litvínovu pomohl k záchraně ligy.
Je problém po pauze naskočit, i když tohle by Martin zvládl. Fyziologicky je na tom výborně. Když se podívám na jeho tátu, který v 73 letech najezdí šest tisíc kilometrů na kole, tak Martin je ve čtyřiačtyřiceti mladík. Ale myslím, že do toho nepůjde kvůli zdravotnímu stavu. Jeho problémy s ramenem jsou spojené s obtížemi s krční páteří. Před finále s Třincem jsem říkal, že Martin bude hrát, jenže večer jsem se doma modlil, aby si šel aspoň sednout na střídačku a chodil na přesilovky. A on to nakonec odehrál. To je obdivuhodné. Jenže mu pomáhaly obstřiky, tejpy, potom týden nehnul rukou. Návrat je utopie.
Stejně jako bylo utopií, že ještě přemluvíte ke comebacku asistenta Miloslava Hořavu?
Znám ho velmi dobře od roku 1998, kdy přišel do Litvínova a hrál se mnou v lajně. On když něco řekne, tak to platí. Už v průběhu sezony mě upozornil, že skončí, že chce zdokonalit své trenérské znalosti a dovednosti ve Skandinávii. Ani jsem se nepokoušel ho přemlouvat, protože on je taková povaha, že kdybyste položili na stůl zlatou cihlu, stejně řekne ne.
Hodně se vyzdvihuje jeho přínos pro obranu. Jak ji zvedal?
Jsem mu vděčný, že nám pomohl vytáhnout mužstvo do herní pohody, když jsme byli poslední. V další sezoně obrovskou měrou přispěl k titulu. Protože ta obrana, které se ještě v září všichni trošku posmívali, pak v šesti zápasech finále s Třincem dostala sedm gólů, což je neuvěřitelné. Nepočítám do toho předposlední duel, kdy jsme inkasovali šest branek se zdecimovanou sestavou. Miloš kluky naučil bránit, přistupovat k hráči, odstupovat, hrát pozičně. Každodenní dril, opakování. On má tu trpělivost. Pavlík s Pavelkou dneska můžou letět děkovat Hořavovi do Švédska. Vždyť to byli kluci, co hráli v Mostě a ještě v září neměli jistou základní sestavu v Litvínově. Nyní jsou v reprezentaci a jsou považovaní za jedny z nejperspektivnějších beků v republice.
Zůstává ale útočník Miloslav Hořava mladší, který pomáhal ve finále. Co od něj čekáte?
Viděl bych ho jako nejvýraznější posilu do útoku. Umí dát gól, rozhodnout zápas, má zkušenosti z nároďáku. Hlavně je charakter po tátovi a nesmrtelný optimista, to je ve sportovním kolektivu důležité.
Kdo nahradí hvězdy?
Díry po Petružálkovi a Růčovi by měli zacelit odchovanci, kteří hráli čtvrtou lajnu. Ať Písařík, Šrámek, už ani nebudu jmenovat Jurčíka, který má za sebou dvě kompletní sezony, a beru ho jako standardního člena kádru. Všichni ukázali, že hokej umějí, že je na ně spolehnutí a že jsou herně vyspělí, taktické pokyny trenéra dodržují. Pak jsme přivedli nadějné hráče Adama Chlapíka ze Sparty a Ríšu Mráze ze Slovenska, měli by se o šanci do budoucna poprat.
Místo Hořavy jste jako asistenta angažovali Ondřeje Weissmanna. Proč padla volba na něj?
Nahradit takového trenéra jako Hořava je složité, asi jako když Chelsea chtěla nahradit Mourinha. Myslím, že Ondra Weissmann je to nejlepší jméno, co jsme mohli získat. Jednak je litvínovský, jednak s Růžičkou a naším hlavním koučem Radimem Rulíkem udělali titul mistrů světa 2005. Hlavní je, že trenérská dvojice musí mít jednoznačnou autoritu všech hráčů. Ondru znám už jako hráče, je to inteligentní kluk, který si nenechá nikoho přerůst přes hlavu. Což je největší nebezpečí v mistrovském týmu, protože někteří hráči si můžou myslet, že nad ně už není. Je strašně důležité, aby v mužstvu zůstala pokora k tréninkům, k soupeřům, k rozhodčím, k trenérům. K tomu potřebujete typ člověka, jako je Ondra.
