Kdybyste prohráli, sestoupili byste. Bál jste se toho?
Před žádným zápasem jsem takové nervy neměl, nic podobného jsem v kariéře ještě nehrál.
A teď přijde utkání číslo 7. Bude ještě náročnější?
Baráž je strašně vyrovnaná, na krev, rozhodnout může maličkost. Zlomená hokejka, odraz puku. V tom je to hezký, pro takové zápasy hokej hrajeme. Přijde třeba jen jeden za sezonu, nesmíme se bát, je třeba si ho taky trochu užít.
Jenže vám se doma na Chomutov nedaří, pátý duel byl 0:3.
Doma už to horší být nemůže než tehdy. Co jsme předvedli, nebyla ani katastrofa, ale megaostuda. Doufám, že se odrazíme od dna.
Čím to, že jste se po tom domácím výbuchu tak zvedli?
Konečně jsme podali kolektivní výkon, padali do střel. Možná to byl první zápas v baráži, který jsme odehráli bojovně a s nasazením. Hrát takhle od začátku, už jsme dávno na dovolené... Snad jsme se už poučili. Letos těch kolapsů bylo strašně moc. Čeká nás poslední zápas sezony a každý hokejista ho chce vyhrát. Ale i když je to vypjaté, jsem rád, že to je fér. Když musel z ledu na nosítkách Loskot, nesl je i soupeř a diváci zatleskali. Tak to má být. Když jde o život a zdraví, musí jít emoce stranou.
Před šestým zápasem v Chomutově za vámi do šatny zavítalo vedení klubu. Co se řešilo?
Majitel nás nepokáral, ale podpořil. Říkal, že za námi vlastníci stojí a chtějí, abychom extraligu udrželi a udělali pro to všechno.
