Tak vydařený zápas Rostislav Martynek v barvách Třince nepamatuje. A to za něj odehrál přes 400 zápasů. Pravda, většinu do roku 2010, než odešel do Českých Budějovic a Litvínova. Načež se před dvěma roky vrátil do partnerského Frýdku-Místku a Ocelářům pomáhá už jen v případě potřeby. Jako nyní.
„Musel bych hodně dlouho pátrat, abych si vzpomněl na takový zápas,“ uvedl Martynek. „Ale Honza Peterek (sportovní ředitel a bývalý útočník Třince – pozn. red.) mi říkal, že za ty roky, co jsme hráli spolu, bych byl blbý, abych se od něj něco nenaučil.“ (směje se)
Tím myslel vaše přihrávky zpoza branky, jako tu při gólu Martina Adamského?
Takové mi vždycky servíroval Honza, když jsme spolu hráli. To jsem byl takový ten doklepávač. Připomněl mi to.
Kde se to ve vás zase vzalo?
Nevím. Splašily se mi ruce. (směje se) Ale to utkání sedlo všem.
Dal jste i pěkný gól, když jste zůstal sám před pardubickým brankářem Pavlem Kantorem, potáhl si puk doleva a střílel k pravé tyči.
Štěpán výborně zavřel pásmo, hodil mi puk. Až jsem byl překvapený, co jsem udělal. (usmívá se)
Se Štěpánem Novotným si rozumíte z Frýdku-Místku, za který spolu také hrajete?
Minulou sezonu jsme spolu v jednom útoku nastupovali často, v této sezoně jsme vedle sebe několikrát byli také, takže v tom problém nebyl. Určitě bylo dobře, že jsme hráli spolu.
A s Martinem Adamským jste spolupráci musel oživovat?
Navzájem jsme se přizpůsobili. Ale jsem rád, že mu ještě stíhám... A to je starší. Furt mu říkám, ať ještě trochu zpomalí. (směje se) Je to výborný hráč. Proti Pardubicím nám to sedlo.
Aron Chmielewski chválil vaše rychlé nohy.
Od začátku kariéry jsem se snažil jezdit. Už to není jako zamlada, ale snad to není nejhorší. Budu se snažit makat dál. Ať už tady, nebo ve Frýdku-Místku.
Jaké to je, střídat první ligu a extraligu?
Rozdíl v tom trochu je, takže si na to musíte zvykat, ale nemám s tím problém. Jakou roli mi dají, vlevo vpravo, tak ji přijmu.
V čem je největší rozdíl mezi nejvyššími dvěma soutěžemi? V rychlosti, v technice?
Rychlostně jsou srovnatelné, v první lize jsou mladí kluci, tam se jezdí, tam jsem kolikrát hodně sfáraný. Rozdíl je spíše v taktice a hlavně v dovednostech.
Říkal jste, že po prvoligovém utkání jste pořádně sfáraný? V extralize si odpočinete?
Ne, ne, to vůbec ne. (směje se) Ta je pořádně náročná.
Do Frýdku-Místku jste šel s tím, že budete i mentorem pro mladé hráče. Můžete být o to víc jejich vzorem, když vás trenéři povolávají do extraligy?
Přesně tuhle roli mentora jsem dostal, když jsme se s Honzou Peterkem bavili o mém příchodu do klubu. Pro mě je důležité, aby mladí vyskočili nahoru. Snad se to bude dařit a bude co nejvíc mladých nastupovat také za áčko.
Snažíte se svou další kariéru směřovat k trenérské profesi?
Jo, určitě. Chtěl bych pokračovat v tom, co dělám odmala, v hokeji. Nechci předbíhat, ale zadní vrátka v tom trochu vidím. Ale v jaké roli bych u hokeje zůstal, to zatím nevím.
Minule jste říkal, že nevíte, které utkání bude vaše poslední...
Nevím to ani teď. Chci si to ještě užít a chci, aby ten poslední zápas byl vítězný. Kolikrát ráno my z Frýdku-Místku ještě nevíme, kdo v Třinci bude. Taková je naše role a nezbývá nám nic jiného, než se s ní sžít.
