„Jsem strašně rád, moc jsem se sem těšil. Když už jsem věděl, že nebudu pokračovat v Americe, tak jsem přemýšlel, co dál. Řešil jsem nějaké varianty v Evropě, ale nakonec mi největší smysl dávalo z rodinného i sportovního hlediska vrátit se k Tygrům,“ řekl osmadvacetiletý bek v rozhovoru pro klubový web. „Zažil jsem tu dva suprové roky, asi ty nejlepší v kariéře, na které rád vzpomínám.“
Chvíli sice zvažoval, že by zkusil do třetice zahraniční angažmá, ale s manželkou to nakonec zavrhli. „Teď jsem měl dvakrát smlouvu na rok, k tomu hodně stěhování a bylo to náročné. Už máme navíc děti, což je potřeba taky brát v potaz. Jsem rád, že to bude klidnější a nemusíme se nikam balit. Vracíme se domů a jsem za to rád,“ dodává Knot.
Během svého předchozího působení na severu Čech v letech 2019-20 s Bílými Tygry vyhrál základní část extraligy a zahrál si finále. Svými výkony si řekl o zahraniční angažmá, nejdřív hrál ruskou KHL za Nižněkamsk, další rok se marně snažil probojovat do NHL. „Když jsem odcházel do Ruska, byla to velká neznámá, vůbec poprvé jsem šel někam do zahraničí. Za mě skvělá zkušenost, ať už hokejově, kulturně nebo životně. Pak to bohužel skončilo tou válkou, a tak jsem se rozhodl, že už tam pokračovat nebudu,“ vypráví Knot.
Ronald Knot po příletu z mistrovství světa v hokeji.
Když pak dostal nabídku z Arizony, příliš neváhal. „Taková příležitost se neodmítá. Byli jsme tam společně s rodinou, a i když se mi nepovedlo prosadit se do NHL, což byl samozřejmě hlavní cíl, beru to velmi pozitivně,“ podotýká hráč, který minulou sezonu prožil na farmě v AHL.
Kromě zahraničních štací má v posledních dvou letech za sebou i olympijské hry a mistrovství světa v dresu národního týmu. „Na olympiádu jsem jel nepolíbený reprezentací, protože jsem toho za ní do té doby moc neodehrál. Najednou proti nám stáli ti nejlepší hráči z Evropy, tak jsem z toho byl vyjukanej. Letos už jsem věděl, co mám očekávat, bohužel se to výsledkově nepovedlo.“
Velká posila pro hokejisty Liberce: ze zámoří se vrací obránce Knot |
Liberec po celé dva roky zpovzdálí sledoval. Byl v kontaktu s bývalými spoluhráči i trenéry. I díky tomu se může do týmu znovu hladce zařadit. „Vnímám to tak, že ta kultura se tu nastavila už dávno před tím, než jsem já přišel. V té době přebíral tým Patrik Augusta a navázal na práci Filipa Pešána. Teď se zase vyměnili a já věřím, že se v tom bude pokračovat, protože mně je tohle blízké a vyhovuje mi to,“ říká.
Byť mu letos příprava začne později než v minulých letech, nechce v ní zapomenout na svou oblíbenou cyklistiku. Na kolo chce vyrážet i se svým parťákem z libereckého útoku Michalem Birnerem. „On jezdí opravdu výborně, takže já se mu snažím stačit. To je můj hlavní cíl, když spolu jdeme na kolo. Máme tu už proježděné nějaké trasy, v okolí Liberce je perfektní terén a krásná příroda. Těším se na to, přes léto je to jedno z mých největších hobby,“ dodává staronová opora liberecké defenzivy.
