Slovinský útočník ve službách Mory Rok Macuh se ovšem znovu zapsal na střeleckou listinu a po desátém kole je nejproduktivnějším hráčem Hanáků. „Raději bych byl, kdybychom vyhráli, než abych bodoval,“ povídal vytříbenou češtinou šestadvacetiletý rodák z Mariboru.
Když v létě přestupoval do Olomouce z prvoligového Přerova, asi by ho jen sotva napadlo, jakou chytne fazonu. Čekalo se spíš, že bude paběrkovat. Někteří novináři se dokonce trenéra Olomouce Jana Tomajka před sezonou ptali, zda bude mít Macuh vyřízený střídavý start do nižší soutěže. „Ne, ne. Věřím, že se tu uchytí a nic podobného nebude potřeba. Svým bojovným stylem by k nám měl zapadnout,“ predikoval tehdy Tomajko.
Bingo. Tahle sázka vyšla. Macuh začal na začátku ročníku ve čtvrté formaci. Proti Hradci se v olomoucké hierarchii dostal už do druhé letky. „Vůbec jsem to po přestupu nečekal. Jsem za to rád. Snažím se být vděčný za každou vteřinu na ledě. Teď se mi daří, ale musím pořád makat,“ cítí Macuh.
Líbivým hokejem vás možná nezaujme. Stačí si přehrát jeho páteční branku. Ve skrumáži před bránou plácl do puku, ten se po teči obránce vymrštil do vzduchu a přeplachtil dezorientovaného brankáře Bartošáka. „Ani nevím, jak to tam padlo, chtěl jsem to jenom dorazit,“ popsal střelec.
„V práci před bránou je nesmírně silný. Dostal se tam, gól si vybojoval. Z předbrankového prostoru padá osmdesát procent gólů na celém světě, on tam šel a vrátilo se mu to,“ chválil svého svěřence olomoucký asistent trenéra Róbert Petrovický. „Můžeme s ním být spokojení. Do každého střídání jde s maximálním úsilím. Věřím, že mu to bude pořád lepit a bude i bodově pokračovat tak jak doposud,“ dodal Petrovický.
Právě zarputilost, bojovnost a odhodlanost je to, co Macuha zdobí a díky čemu zatím přehlušuje daleko zvučnější jména v olomoucké kabině. Má osm kanadských bodů (3+5), což je o tři více než další Olomoučan v pořadí – Lukáš Kucsera.
Nejsem nějaký extra bitkař
Ne vždy ale byla Muchova bojovnost pozitivem pro tým. Když před dvěma roky hrál v Šumperku, dokázal se poprat i se svým spoluhráčem Spratkem. I v Přerově byl často aktérem bitek, čehož si začínají všímat i letošní soupeři z extraligy a k různým provokacím nejdou daleko. „Kór ještě teď, když má formu,“ přikývl Petrovický. „Ale s Rokem o tom debatujeme. Nechceme ho mít na trestné lavici. Má emoce, to je součást hokeje, jenže v daných situacích je musí krotit. Je si toho vědom, myslím, že to zvládá líp a líp. Drží se,“ prozradil kouč.
„Pan Tomajko mi na začátku sezony říkal, že se nemám tolik bít,“ usmál se Macuh. „Pracuji na tom. Nejsem nějaký extra bitkař, ale třeba když někdo strčí do gólmana, nenechám to jen tak. Na provokace soupeřů se nesoustředím. Snažím se dívat jen na svoji hru,“ dodal odhodlaně.
Rok Macuh, nejproduktivnější hráč hokejové Olomouce, se bitek neštítí, dokázal to hned v prvním kole proti Kladnu.
S Tomajkem už spolupracoval, když v Olomouci, kam přestoupil z Havířova, hrával za dorost. Tomajko jej tehdy trénoval. Macuh naskočil i do pár extraligových zápasů, nakonec se však v A týmu neuchytil a vydal se po putování ve druhé a první lize. A až letos, v šestadvaceti, naplno prožívá první extraligové angažmá.
V úvodních pěti zápasech měl průměrný ice time 11:40, v druhé polovině dosud odehraných zápasů to bylo už 15:53. V pondělí hraje Morávka od 18 hodin v Liberci a Macuh by rád individuální zdar vyměnil za týmový úspěch. Olomouc v aktuálním ročníku venku ještě nevyhrála.
