Co udělat, abyste Vítkovice už porazili?
V sobotu jsme předvedli super patnáct minut v první třetině, toho se musíme držet. A nesmíme dopustit, aby zápas otočili. Musíme hrát, co nás zdobí, v čem jsme dobří, tedy forčeking, napadání. Potom si vytváříme šance. Když se toho chytíme a přidáme něco navíc, snad už to konečně zlomíme.
V novém roce jste ještě nevyhráli. Jak zvedáte náladu v kabině, když jen prohráváte?
Je těžké to zvednout, všichni víme, co se děje. V tréninku makáme na 110 procent, pak přijde zápas, už to vypadá dobře, ale zase to nedopadne. A opět jsme dole. Přijde další trénink, který je od toho, abychom se zase zvedli. Musíme domlátit jeden zápas a doufat v nějakou šňůru.
Černý rekord, 15 porážek v řadě. To by srazilo i Detroit 1996, štve Kladno |
Sžírá vás to hodně i mimo stadion?
Přenáším si to domů. Hokej je můj život, součást mě. Když dojdu domů, trápí mě to. Rodina to vidí, děti se ptají, kdy už vyhrajeme. Snažím se jít na trénink, odmakat ho, zápas taky. Vždycky jsme kousek od výhry.
Už se bavíte o baráži? Chybí vám devět zápasů a ztrácíte na předposledního 12 bodů.
Baráž si nepřipouštíme, nechceme ji dostat do hlavy. Vím, máme patnáct porážek za sebou. Vždycky nám chybí kousek. Musíme tomu něco přidat a domlátit to tam, odpíchnout se od toho. Není to nic pozitivního. Je to jen na nás. Věřím, že kdybychom jednou vyhráli, mohli bychom pak udělat pár bodů. Musíme mít hlavy nahoře.
Vítkovice zápas otočily během minuty. Není to poprvé, co se vám něco podobného přihodilo. Proč?
Kdybych to věděl, řekl bych to a už by se to nestalo. Je to pořád dokola, každý zápas má podobný průběh. I ten sobotní. Šli jsme přesilovkou do vedení, pak si utkání zase necháme utéct. Hodně nás to mrzí.
Kladenská frustrace trvá. Vítkovice dvakrát prohrávaly, ale nakonec slaví |
Vyrovnat mohl z trestného střílení Sideroff, ale nedal. Byl určený, nebo se hlásil sám?
Mám za to, že Sida vybral trenér, někdy minule právě z nájezdu gól dával. Teď ne, bohužel to se stane. Myslel to dobře, chtěl jít do kličky, gólman ho přečetl. Nedávno ve Vítkovicích to bylo podobné, z jedné střely jsme tam měli tři tyčky, pak šanci před prázdnou bránou, dneska zase trestné střílení. A znovu se bavíme, že jsme zase prohráli. Už poněkolikáté v řadě…
