„Těším se, to je jasné. Doufám, že mi to tady vyjde. Tak vzhůru do práce!“ hlásí Petrovický z útrob olomoucké plechárny. Tu bude sdílet s tátou Róbertem, jenž od nové sezony povede Olomouc jako hlavní kouč. A tudíž bude cepovat i syna.
„V hokeji spolu máme dobrý vztah jako hráč a trenér, myslím, že to bude v pohodě. Navíc mně je jedno, kdo mě trénuje, a že to bude můj táta, nic nemění,“ přemítá Rayen. Jeho otec byl v Olomouci dva roky asistentem, po konci hlavního kouče Jana Tomajka povýšil do role šéfa lavičky. „Táta sotva věděl, že jdu za ním,“ chechtá se Rayen.
Petrovický v Olomouci povýšil, do nové sezony tým povede jako hlavní trenér |
„Všechno jsem řešil s agentem. Hned po sezoně přišlo, že Olomouc by měla zájem. Ani jsem nepřemýšlel nad ničím jiným, rovnou jsem to podepsal a jsem rád, že jsem tu. S tátou jsem to neřešil. Pak jsem mu jenom volal: Hele, tak co?“ popisuje Petrovický.
V pondělí se ale s otcem nepotkal, neboť Róbert je asistent u slovenské reprezentace, která stále zápolí na mistrovství světa. I Rayen má starty za národní tým, účastnil se i kempu před šampionátem, ale do nominace se nakonec nevešel. Na tátu narazil i v reprezentaci do dvaceti let, proto už je na souběh vztahů otec–syn a trenér–svěřenec zvyklý.
„Někdy to může být kontraproduktivní, ale my už jsme se spojili tolikrát, že jsme zvyklí. Ale není to tak, že bychom to dělali schválně!“ podotýká Rayen.
Už odfiltroval i narážky o otcově protekci. „To vám bude pořád někdo předhazovat, ale já to neřeším. Stejně s tím nic neuděláte. Všude, kde jsem byl, jsem doufám byl díky výkonům, ne kvůli tomu, že bych měl tátu na lavičce,“ říká.
Róbert Petrovický
Na rodném Slovensku působil v Trenčíně, zkusil si i dvě angažmá ve Finsku. První zápas v české extralize odehrál v ročníku 2023/24 za Liberec, plnohodnotnou sezonu ale zažil v Česku až teď, u Bílých Tygrů odehrál 37 utkání.
V nich nasbíral osm kanadských bodů za čtyři góly a čtyři asistence, ale jak sám říká, liberecká epizoda jeho očekávání příliš nenaplnila. „Nebyl jsem spokojený s časem na ledě, jaký jsem dostával,“ shrne. Průměrně na zápas strávil na ledě něco málo přes jedenáct minut.
„V Liberci bylo vše super, zázemí, trenéři. Ale pro hráče je vždy nejdůležitější, aby hrál. Možná by to bylo letos jiné, ale přišla Olomouc. Doufám, že to bude jenom lepší,“ přeje si Petrovický.
V ideálním případě by chtěl vyletět podobně jako Jakub Sirota. Coby neznámý hráč přišel z americké univerzitní soutěže NCAA a za dva roky si stihl vysloužit angažmá v reprezentaci i přesun do Sparty. „To by bylo krásné,“ zasní se Petrovický. „Tady v obraně jsou kluci, kteří spolu hrají už delší dobu, to mi jenom pomůže. Největší motivací pro přesun sem bylo, abych měl větší icetime. Pořád jsem mladý chalan, měl jsem sezony, jaké jsem měl, ale doufám, že v Olomouci ukážu, co ve mně je,“ povídá Rayen.
Popisuje se jako obránce, který rád podpoří útok. Snad i proto, že v žákovských kategoriích hrál jako útočník... „I když to teď podle statistik moc nevypadá. Ale vždy jsem rád, když vepředu pomůžu něco vymyslet,“ ušklíbne se.
Dovolenou vyměnil za dřinu
O dost blíže to teď na jeho domácí zápasy budou mít i prarodiče žijící u Ostravy. Děda Vladimír Vůjtek starší je totiž tchánem táty Róberta. Úspěšného trenéra, jenž dvakrát ovládl KHL a vedl českou i slovenskou reprezentaci, asi netřeba více představovat. „Děda říkal, že dobrý. Taky věří tomu, že budu hrát co nejvíc a že se mi konečně vydaří sezona. Určitě budou na zápasy jezdit. Teda hlavně babička, ta si to určitě ujít nenechá. To je fanynka číslo jedna,“ usmívá se Petrovický.
Ne, ne a ne! Slováci se bojí blamáže, z NHL je na šampionátu neposílí jediný hráč |
S rodinou má dobrý vztah, o čemž svědčí i chatovací skupina, kam si rodinný klan posílá nejen hokejové poznatky. „Celá rodina se navzájem podporujeme. Vždy, když něco někdo vyhraje, hned přijdou zprávy. I proto jsem měl Olomouc nasledovanou,“ líčí Petrovický, jak bedlivě sledoval počínání tátova týmu.
Ještě loni byl Rayen tátovým soupeřem. „Ale moc jsem toho proti Olomouci nenahrál, spíš jsem seděl na lavičce,“ posteskne si. „Táta ale všechny moje zápasy sledoval, hodně mi pomáhal, dost mi radil. Teď to bude asi ještě intenzivnější. Já jsem rád za to, jaký máme s otcem vztah,“ považuje si junior.
Utkání Vítkovic s Libercem sledoval i bývalý kouč národního týmu Vladimír Vůjtek.
Kvůli reprezentačnímu kempu měl před začátkem letní přípravy volno jen čtrnáct dní. Ale jak sám říká, delší dovolenou ani nechtěl. „Sezona pro mě nebyla extra náročná, takže jsem chtěl co nejdřív zase makat.“
„Všechno je to jenom o vás. Nemusí se vám na začátku dařit a pak už se k pořádné šanci nemusíte dostat. Určitě jsem se na Olomouc díval tak, že je to tady ideální místo na rozvoj,“ uzavírá Petrovický. Na jeho spolupráci s tátou jsou zvědaví i olomoučtí fandové, kteří očekávají lepší týmovou fazonu než v uplynulé sezoně. To v olomouckém podání skončila až v baráži.
