„Šla do intimních míst,“ přiznává hradecký hokejový obránce René Vydarený to, co fanoušci v hledišti i u televize tušili.
Situace z poloviny zápasu byla pro hru Mountfieldu ve čtvrtém semifinále přímo příznačná. Hradečtí hráči totiž zblokovali více než třicet střel hráčů brněnské Komety a Vydarený patřil k „blokařům“ nejpilnějším, stejně jako u dalšího obránce Martina Pláňka se na něm zastavilo deset jejich pokusů. I díky tomu Hradec v Brně v pondělí vyhrál a do dnešního domácího zápasu nastoupí za stavu 2:2.
Předpokládám, že tahle asi bolela nejvíc...
Každá střela, která vás zasáhne, nějak bolí. Ale to neplatí jen o mně, byli jsme v tom zápase hodně obětaví a daň zaplatili všichni hráči.
Počet zblokovaných střel u vašeho mužstva v tom čtvrtém zápase výrazně narostl. Byla to jedna z věcí, na kterou jste se v taktice soustředili?
Hrajeme tak celou sezonu a zápasy, v nichž nám to nevycházelo, jsme prohráli. Snažíme se tím brankáři co nejvíc pomoct, on nás drží, my mu to vracíme.
Ale tentokrát těch bloků bylo přímo u vás i u mužstva podstatně víc. Vnímáte to na hřišti?
Uvědomuju si to až po zápase. Většina těch bloků přijde v oslabení, kdy jdou někdy hodně za sebou a člověk je ani nestíhá počítat. Od počtu oslabení se ten počet také někdy odvíjí. Je ale pravda, že v pondělí jsme tam měli krásné úseky. Jeden útočník zblokoval střelu, pak hned druhý další a nakonec ještě obránce.
Hodně vám to v Brně pomohlo k vítězství?
Už bylo někde řečeno, že Brno má kvalitnější, vyrovnanější tým než my. Ale právě tohle je to, jak se dají porazit. Velkou obětavostí a tím opravdu chtít.
Vyrovnali jste, a tak výhodu domácích zápasů máte zpátky...
Výhoda by to mohla být, ale letos je play-off specifické, kromě série mezi Spartou a Brnem všechny týmy ve čtvrtfinále doma jak vyhrály, tak i prohrály.
Vy jste zatím vyhráli liché zápasy, první v Hradci i v Brně soupeř. Má to nějakou souvislost?
Tohle je těžké. Když hrajete dvakrát za sebou ve dvou dnech a poprvé prohrajete, tak vynaložíte mnohem větší úsilí, abyste druhý zápas získali.
Jak těžké to bylo po prvním zápase v Brně prohraném 0:8?
Ten se nedá nazvat zápasem.
Byla to pro vás první tak hodně špatná zkušenost?
Bohužel jsem ji už jednou zažil, když jsem hrál v Kanadě. Měli jsme tam hodně dobrý tým. V prvním kole jsme vyhráli 4:0 na zápasy, ve druhém kole jsme 3:0 vedli, ale ve čtvrtém zápase jsme dostali deset gólů.
Jak to tehdy dopadlo?
Pátý jsme vyhráli. Je důležité ten propadák vypustit a jet dál. Brno nám sice dalo osm gólů, my jemu pak jen jeden, ale na zápasy to tam skončilo 1:1.
Bod jste urvali po nájezdech, předtím jste odehráli ještě prodloužení. Vzalo vám hodně sil?
Stejně jako se říká, že po vyhraném zápase bolí míň každá modřina, tak i únava je menší. Hraje se v teplém počasí, výstroj je najednou těžší, rukavice mokřejší, hraje se na měkkém ledě, puk víc skáče. Je to ale pro všechny stejné.
