Slovenský reprezentant rád vzpomíná na mistrovství 2003 ve Finsku. „Porazili jsme Čechy a vyhráli bronz,“ směje se Radivojevič a po očku se rozhlíží, zda ho někdo neslyší. Ve slovenském národním týmu se představil i během loňského Světového poháru.
Přeje si, aby začala NHL. Ale je smířený s tím, že sezonu zřejmě dokončí ve Vsetíně. Klubu chce čtyřiadvacetiletý útočník pomoci do play-off. O úterní remíze 2:2 se Spartou říká: "Byla spravedlivá."
V utkání se Spartou jste uhráli remízu. Jste spokojený s výsledkem 2:2?
Před zápasem bychom zcela jistě remízu brali, jenže v průběhu utkání jsme chvílemi i po třech bodech pokukovali. Ke konci třetí třetiny byly šance na obou stranách a tak tomu bylo i v prodloužení, ale nakonec jsme my i Sparta vybojovali bod. Řekl bych, že remíza byla spravedlivá na obě strany.
V jednu chvíli jste už prohrávali o dvě branky, jak moc to bylo nepříjemné?
Bylo hodně těžké se do utkání vrátit, zvlášť když jsme druhý gól inkasovali ve vlastní přesilové hře. Jsem rád, že jsme se nepoložili a že jsme zabrali. Podařilo se nám do konce druhé třetiny vyrovnat, což bylo pro Vsetín obrovské plus. Do třetí třetiny jsme nastoupili s tím, že jdeme vyhrát. Byla škoda, že jsme šance nedokázali proměnit.
Když jsme u těch šancí, v prodloužení, když byl Vsetín ve třech, jste vy sám měl obrovskou…
No, to je pravda. Byl jsem sám před Břízou, ale nezpracoval jsem puk. Nakonec jsme měli paradoxně v oslabení více šancí než oni. (smích) Petr Bříza chytal opravdu výborně a chybělo mi i trochu štěstí, jinak bych se třeba trefil…
V předchozím utkání jste prohráli s poslední Jihlavou, jak to tým nesl?
Zápas s Jihlavou jsme hráli po marodce a výkon nebyl optimální. Porážku jsme nesli dost těžko, jelikož nám ty body budou možná chybět na konci soutěže. Pomohly by nám blíž k play-off, ale do konce soutěže zbývá ještě dost zápasů, abychom ztrátu na osmičku dohnali. Musíme se dále snažit.
Jak se vám líbí v Čechách a extralize?
Jo, líbí. Určitě to není Amerika. Česká liga je ale hodně kvalitní, je tu mnoho hráčů z NHL a já jsem šťastný, že tu můžu hrát. Po loňské sezoně jsem řekl agentovi, že bych chtěl hrát v Čechách a pokud možno někde na Moravě, abych to měl blízko domů do Trenčína. Vsetín je ideální.
Co vás tu nejpříjemněji překvapilo a naopak zklamalo?
Překvapila mě atmosféra stadionů. V NHL to zdaleka není tak bouřlivé jako tady, haly jsou tam mnohem větší a nálada tam není moc dobrá. Nejúžasnější zážitek mám z Lapače. Bylo to po utkání s Plzní na konci roku, loučení s fanoušky mě úplně dostalo. (Radivojevič se rozzářil) Skákali jsme šipky, pak jsme šli do šatny a zase se vrátili na led a stadion byl pořád plný. Přišla na řadu děkovačka. Tenhle zážitek budu líčit klukům v NHL, ale asi mi nebudou věřit. Pokud bych měl říci něco, co mě zklamalo, tak je to velké množství faulů, které se nepíská. Třeba jako je držení před brankou nebo hákování.
Co se vám jako první vybaví, když slyšíte slovo Amerika?
Určitě hokej, který nás tam živí. Je škoda, že ta výluka je tak dlouhá. Stejně nám nezbývá nic jiného než čekat.
Za tu dobu, co jste byl v zámoří, máte nějaký zážitek či místo, které jste navštívil a zůstalo ve vás?
No, to je dost složitá otázka. Za těch šest let jsem Ameriku projel křížem krážem. Pokud jde o místo, tak mě zaujalo Las Vegas. Tam to bylo dost dobré. Zábava tam byla super. Člověk pokud to nevidí na vlastní oči a nezažije, tak tomu nevěří a nedokáže to pochopit.
Las Vegas je proslulé kasiny. Kolik jste vyhrál?
V kasinu jsem byl, vždyť by to jinak ani nešlo. Vyhrál? No, já spíš prohrál. (smích) Ale líbilo se mi tam!
Když už jsme se dotkli vítězství, jak vzpomínáte na mistrovství 2003, kdy Slovensko vybojovalo bronz?
Bylo to moc krásné, jelikož jsme prvně porazili na takto velkém turnaji Čechy… Na to se nedá zapomenout. Oslavy byly ohromné. Ten pocit se nedá popsat. Super bylo i přivítání v Bratislavě od fanoušků.
Nedávno byly Vánoce, co zajímavého jste dostal?
Jako obvykle a většinu toho dostávají všichni. Pod stromkem jsem našel nějaká trička, boty, ponožky a tak.
Dobře a co když jste byl úplně malinký Branko, co jste si nejvíc přál?
Když jsem byl malý, tak jsem měl vysněná autíčka asi jako každý kluk. Pak si pamatuji, že jsem jednou našel pod stromkem hokejku. Od té doby to byla moje nejoblíbenější hračka a hraji si s ní dodnes.
Co jste s ní všechno rozbil?
Teda, tolik toho nebylo. Otloukl jsem jen dveře a trochu skříně, nepamatuji se, že bych vysloveně něco zničil.
Omlouvám se. Co předsevzetí do nového roku?
Vždycky si něco kladu na srdce a přeji. Nejdůležitější je, abychom byli všichni zdraví a vyhnula se nám zranění. Já jsem si navíc přál, aby začala NHL, ale ta nezačne, takže to mi nevyjde.
