V čem?
Třeba při střídání. Jestli ještě kluky nechat na ledě, nebo je stáhnout zpátky. Mít cit. Nezdá se to, ale pro tohle je praxe hodně důležitá.
Jste spokojený, když se ohlédnete za časem u reprezentace?
Určitě. Chtěli jsme odejít s lepším výsledkem, jenže po olympiádě bohužel přišlo strašně omluvenek. Hrálo to roli a mrzelo mě to. Na druhou stranu absolutně odmítám slovo blamáž. Vypadli jsme ve čtvrtfinále s mistry světa. Ano, některé zápasy se nepovedly, poprvé za tři roky se nám stalo, že jsme prohráli se soupeři, které jsme měli porazit. Mám na mysli Nory a Slovince, ale zase jsme zvítězili nad Švédy, kteří měli daleko víc hráčů z NHL. Neodcházel jsem zásadně nespokojený.
A co jiná emoce, končil jste naštvaný?
Vzpomínám si, když jsem byl s Ivanem Hlinkou v Omsku v sezoně 2002/03. Přišel za námi majitel klubu Abramovič. Seděli jsme u stolu on, já s Ivanem a ještě šéf klubu. A Abramovič se ptal: „Ivane, kolik bere Jágr v NHL? A kolik mu musím dát, aby sem přišel?“
