Sice minulý vzájemný zápas sledoval jen z tribuny a měl tak za sebou několik dnů dosud trvající pauzy v nechtěné roli nehrajícího kapitána, přesto to pro něj byl zážitek, na který Radek Smoleňák rád vzpomíná.
„Fantastický výkon našeho týmu. Převtělil jsem se do totálního fanouška, nechal jsem se naší hrou strhnout,“ s nadšením vzpomíná na zatím poslední derby, ve kterém na začátku prosince hradecký Mountfield nad favorizovaným rivalem vyhrál 4:0.
V pátek se Hradečtí, stále bez svého kapitána v sestavě, pokusí proti lídrovi tabulky a jednomu z favoritů na titul, něco podobného zopakovat.
Myslíte, že to půjde?
Určitě půjde, vždyť jsme to v tom zápase předvedli. Pardubice sice mají výborný kádr, v této sezoně jim to lepí, ale my jsme je už porazili a budeme chtít ukázat, že to nebyla náhoda. Bude důležité, stejně jako v prosinci, kdo dá do zápasu víc energie, větší zaujetí – a toho my máme dost.
Znovu to ale bude, už přesně dva měsíce, bez vás. Jak snášíte nechtěnou roli nehrajícího kapitána?
Hodně těžko, není to nic veselého. Pro mě je to možná horší i tím, že jsem něco podobného ve své kariéře zažil vlastně jen jednou. Hlavně ze začátku to bylo o to těžší, že se týmu přestalo dařit.
Ze statistik vyplývá, že podobně dlouhou pauzu jste opravdu zažil vlastně jen jednou. Souhlasí to?
Souhlasí, bylo to kdysi ve Slovanu Bratislava ještě v KHL, kdy jsem měl zlomenou klíční kost, a tak jsem také pár týdnů hrát nemohl. Jinak ale nic tak dlouhého nebylo, o to hůř to člověk snáší.
Poslední zápas jste odehrál přesně před dvěma měsíci v Třinci. Co se tam stalo?
Tam nic zásadního, ale po tom zápase bylo jasné, že problémy, které mám, se musí řešit. Už několik zápasů jsem hrál přes bolest a pod prášky. Už s tím bylo potřeba něco dělat, nešlo to dál. Takže žádný úraz, ale důsledek déle trvajících problémů.
Od té doby jste se na stadionu objevoval jen s berlemi a se sádrou na noze...
Berle souhlasí, ale sádra ne, to se někde objevilo, ale nebyla to pravda.
Ale že na stadionu jste k vidění často, to pravda je?
Ano, jsem tam prakticky každý den.
Co může dělat kapitán, který léčí tak dlouhé zranění a čeká na návrat?
Kromě toho, že pro něj je nepříjemné, že se na zápasy musí dívat jen shora z tribuny, může v přiměřené míře trénovat. S kondičním trenérem Michalem Tvrdíkem vymýšlíme takové tréninky, které by mi pomohly dostat se co nejrychleji zpátky, až budu moci vyjet na led. Zpočátku bylo období, kdy jsem mohl trénovat jen vršek těla, i tak jsme se ale, stejně jako teď, snažili co nejvíc udržovat kondici, aby byl návrat co nejrychlejší.
Předpovězené finále? Tak daleko nekoukám, říká hradecký kapitán Smoleňák |
Máte představu, kdy by se to mohlo podařit?
Představu možná mám, ale to je jedna věc a realita je druhá. Avšak věřím, že to bude co nejdřív, konkrétní raději být nechci. Byl bych rád, kdybych mohl začít hrát ještě na konci základní části. Pokud by se to nepovedlo, tak na play off chci být stoprocentně fit a platný pro tým. Koukám hlavně do budoucna, nechci nic uspěchat, ale tohle chci stihnout.
Nebylo by ku prospěchu věci, kdybyste začal s léčbou dřív než po zmíněném zápase v Třinci?
Tohle nechci řešit. Tehdy to pro nás nebylo lehké období. Od začátku sezony nás provázela a provází velká marodka, chybělo hodně hráčů, proto jsem chtěl hrát dál. Musím říct, že toho v hokeji pamatuji dost, ale že by nám chybělo tolik hráčů a že bychom měli tolik problémů dát dohromady sestavu, to nikoliv. Jen doufám, že si to vybíráme na další sezony. Je jen na nás, jak se s tím popereme.
Váš poslední zápas byl prvním z nepříjemné série Mountfieldu bez bodového zisku, což ho v tabulce posunovalo stále níž. Jak to vypadalo v kabině?
Chodit tam bylo jediné, jak jsem týmu mohl pomoct, a příjemné to určitě nebylo. Z mého pohledu to ale bylo tak, že i když se nedařilo, až na výjimky jsme v žádném zápase nepropadli. Body nám utíkaly hlavně tím, že jsme nedávali góly, a hodně jsme jich také poztráceli tím, že nám nevycházely konce třetin i celých zápasů. Jistě to nebylo lehké období, záleželo však jen na nás, jak se s tím srovnáme.
Nyní jste v mnohem příjemnější situaci.
Lepší to určitě je, kluci se s tím dokázali porvat. Že bychom si ale mohli zpívat, to při letošním vývoji v lize ani náhodou. Stačí pár porážek a jste zase dole, proto musíme být stále obezřetní a chodit kolem toho po špičkách.
