Takže, jak to tedy na severu zhruba před rokem vypadalo? „Jirka se zná dobře s mým tátou, jsme kamarádi. Proto jsme tam poprvé byli spolu. Už na letišti jsme čekali hodinu a půl jen na něj. Všichni okolo volali: „Jiri Kucera!!!“ Je tam za obrovskou legendu a velkou hvězdu,“ vyprávěl Mužík. „Lidi se s ním fotili, rozdával podpisy. I taxikář ho v autě hned poznal. Na zimáku má Jirka asi čtyři velké portréty, zanechal tam obrovskou stopu,“ popisoval klatovský odchovanec.
Pro pořádek, spojení Kučera a Lulea fungovalo dohromady pět sezon, v ročníku 1994/95 s týmem slavil švédský titul. Loučil se na jaře 2001, kdy zároveň končil kariéru.
Byla hvězdná. To útočník Mužík je teprve na začátku. A po švédské zkušenosti se kapitán reprezentační osmnáctky na letošním světovém šampionátu ve Švédsku vrátil do Plzně, kde se rve o místo v extraligovém kádru.
„S Přikrylem jsme tady nejmladší. Je to boj, musíme se rvát, co to půjde,“ mínil osmnáctiletý křídelník.
Věří, že rok ve Skandinávii mu v téhle cestě pomůže. „To angažmá mi dalo všechno, hokejově i do života. Začal jsem bydlet sám, staral se sám o sebe, nepomohla mi maminka ani tatínek,“ pousmál se.
Naučil se vařit, prát, zvládat další domácí práce, k tomu se naučil řeč. „Na začátku stačila angličtina, ale pak už trenér v kabině mluvil pouze švédsky. Doučoval jsem se soukromě a teď už se domluvím docela slušně.“
Kapitán české osmnáctky Radek Mužík.
Poznal také odlišnosti v tréninku i suché přípravě. „Ve Švédsku se skoro neběhá, nedá se to srovnat. Hodně jezdí na rotopedu, dělají speciální cviky. Je to jiné,“ srovnával Mužík, který prakticky celou uplynulou sezonu odehrál za dvacítku Luley, byť mohl nastupovat ještě o kategorii níž. „Ale tohle byla daleko větší úroveň, hráči jsou už vyspělejší. Bylo nás třicet, do zápasu se nominovalo dvacet kluků. Každý trénink jste se rval o to, abyste v ní byl. Pořád dokola,“ uvedl útočník, který si ve 38 utkáních připsal osm branek a čtrnáct asistencí.
Teď se čeká, jak tyhle zkušenosti zúročí v boji o sestavu v extraligové Škodě. V pátek s týmem ukončil první šumavské soustředění výběhem na horu Pancíř, od příštího týdne příprava pokračuje v Plzni.
„Bylo toho dost. Nečekal jsem, že to bude až tak náročné,“ přiznal po pěti dnech v Železné Rudě. „Hlavně tahat ty pneumatiky do sjezdovky, to byla příšernost. Ale každým dnem se to lepšilo, tělo se na tu zátěž nastavilo,“ mínil Mužík.
Když šel do Švédska, Jiří Kučera mu tu volbu schválil. Další cesta už je hlavně na něm.
